„Chléb a hry je latinské úsloví (panem et circenses), které charakterizovalo přístup císařů v pozdním úpadkovém období Římské říše, kdy byla za jídlo a hry získávána přízeň prostého lidu, která pak byla využita k jejich vlastním cílům."
"Marketingová hodnota té kandidatury je obrovská,“ Pavel Bém
V zásadě se od těch dob, jak je popisuje Wikipedie nic nezměnilo. Úpadkové období, v němž se novodobá Římská říše, která se dnes nazývá atlantickou západní civilizací opět nachází, je měřeno zkažeností stejná, ne-li větší než v době, kdy s tímto způsobem vládnutí Římané přišli.
Vlády našeho post křesťanského světa, s nímž se rovněž ztratily i obecné hodnoty na nichž po staletí tento svět stál, se zmítají v řešení neřešitelného, protože ztratily jakýkoliv skutečný vliv na ekonomiku. Neboť nadnárodní korporace vyvezly desítky milionů pracovních míst našeho světa do Asie a jejich zisky včetně daní z nich, putují do daňových rájů.
Dofukování balonků veřejných rozpočtů dechem dluhů chránících tak po desetiletí společnost před sociálním kolapsem a z toho nutně vyplývajícím okouzlením diktaturou, protože ony miliony nezaměstnaných, starých nebo nemocných duší je třeba živit, šatit a dát jim střechu nad hlavou je rovněž u konce a my jsme svědky počínajícího dominového efektu, hrozícího smést celé státy.
Že je příčina našeho úpadku zaměňována za následek - tedy, že tito novodobí otrokáři čile spolupracují s těmi nejodpudivějšími komunistickými diktaturami tak, aby ve své zaslepené chamtivosti přitom prohlubovali propast do níž se tímto chováním společně řítíme a jakožto správní zloději volali - chyťte zloděje sociálního státu, je nyní oficiální vládní politikou.
Neboť i tonoucí vláda se stébla chytne a doufá, že získá ještě nějaký čas její moci a peněz, než přijde po ní potopa.
Novodobí gladiátoři se tedy i dnes sráží ve své zbroji v pukané či čutané, aby si lámali hnáty a vsítili si navzájem meruny či puky za záda gólmanů a lůza si přitom v hledišti dává pěstmi, nebo ubíjí cestou na chléb a hry jak zainteresované z řad protivníků oděných do jiných barev, nebo obyčejné obyvatele a vybíjí si své zvířecí pudy vandalismem na majetku.
Je tedy nanejvýš nutné vyjít těmto přáním vstříc a zajistit si tak nejen to, že se energie ulice vybije na sobě navzájem a nikoliv na majetku nebo životech vládců, ale zároveň si tak v zájmu tohoto veřejného blaha přijít na své.
A tak měla být Praha Anno Domini 2016 olympijská.
Kolibřík, tou dobou primátor matičky stověžaté přišel v roce 2007 s nápadem nákladů téměř pěti set miliard korun českých, za něž měla být pořízena olympijská sportoviště, včetně infrastruktury zvlněných dálnic a mostů rozpadajících se vzápětí po dokončení, kterou prý zoufale potřebujeme a vstoupit tak do dějin jako Pavel Olympijský.
Naštěstí měl okolní svět tolik rozumu, že své pappenheimské nenechal jejich šílený nápad realizovat a kandidatura Prahy tak byla se shovívavým úsměvem uložena ad acta a pražská radnice tak v olympijském snažení utratila zanedbatelných sto milionů korun, za něž by Roman Janoušek postavil s bídou polovinu své vilky.
Jestli tomu tak bylo na základě zkušeností s pořádáním ODS Mistrovství světa v běhu na lyžích těžko říci. Osobně se domnívám, že naštěstí vlastně jakýkoliv návrh podaný směrem na západ z těchto končin se jeví jako krajně podezřelý a zavání kriminální činností.
Tak nás naše špatná mezinárodní pověst zachránila od závazku zamořit hlavní město betonovými monstry stadionů na sumo, nebo metání kozelců a navýšení státního dluhu o bilion korun, protože v rámci těch nejlepších tradic naší země, je konečná cena veřejné zakázky vždy nejméně sto procentně vyšší, než byly uvažované náklady.
Koneckonců masám bohatě i nadále postačí Baník se Spartou a Viamonty se napasou na dostavbě Temelína, na kterou si půjčíme.
Chléb a hry i kdyby na chleba nebylo.
I když kdo po kom chlebem, ten po něm nakonec kamenem.
Tak to končívá.
Miroslav Václavek
Šumperk
Člunky
Příběhy doby, lidí, života a smrti.
