„Mohli jsme si vybrat mezi hanbou a válkou. Vybrali jsme si hanbu a budeme mít válku.“ Winston Churchill o Mnichovské dohodě.
2014 Davaj Ukrajinu!
Sedmdesáté páté výročí rozpoutání Druhé světové války nacistickým Německem a klerofašistickým Slovenskem útokem na Polsko, které připadlo na včerejší den, oslavilo Rusko opravdu stylově.
Eskalací agrese proti sousední a suverénní Ukrajině, spojenou s výhrůžkami i požadavky jako opsanými od Konráda Henleina, obviňováním ukrajinské oběti a tirádami o míru, o kterém tak mnoho a rád mluvil i Putinův předchůdce, také kolega spasitel a „mírotvůrce“ Adolf Hitler.
Dokonce probleskla i zpráva, která informovala o tom, že Vladimír Adolfovič Putler pohrozil José Barrosovi, že když se mu zamane tak zabere Kyjev a nebude mu to trvat ani čtrnáct dnů, a tak ho prý Evropa nemá co provokovat dalšími sankcemi namířenými na churavé ruské hospodářství, kterému klesají ceny surovin, z nichž je financováno, jakožto na dno propasti spadl i rubl samotný.
Kdysi byla tato země nazývána Horní Voltou s nukleárními raketami, čímž byla dokonale popsána její zaostalost a bída, v kontrastu se zbraněmi hromadného ničení, které produkovala, přičemž vydržování sovětského vojenskoprůmyslového komplexu nakonec vedlo k nevyhnutelnému konci tohoto z principu neživotaschopného systému, udržovaného pohromadě pouze brutální silou represivních složek a sovětských okupačních armád na územích, na která dosáhla Rudá armáda v roce 1945.
Dnešní Rusko se obsahově příliš neliší od tehdejšího Sovětského svazu. Jistě, hlavní třídy velkých měst jsou natřené, bulváry se pohybují západní vozy a z fasád mrkají barevné neony.
Úplně normální země, dalo by se říci. Ale pouze na první pohled.
(Když Putin kradl na petrohradském magistrátu)
Pohled druhý, dovnitř společnosti a jejího vedení, ale vypovídá o jakémsi hybridu státně řízené ekonomiky a mafiánského pseudokapitalismu, který je zaléván eury a dolary z exportu ropy a plynu, ale pokud by se měl proud peněz tekoucí především z Evropy ztenčit, nebo vyschnout, uhyne tahle rostlinka téměř okamžitě.
Pokud se totiž blíže seznámíme s fakty o tom, kdo je na kom závislý, můžeme začít považovat články v českých médiích o dopadu sankcí, které na sebe ve skutečnosti uvalilo Rusko za směšné, neboť jestliže Evropská Unie v roce 2013 do Ruska vyvezla zboží za sto dvacet miliard EUR, což je v celkovém saldu EU poměrně marginální hodnota sedmi procent, pak Rusko do Evropské Unie vyvezlo zboží za dvě stě šest miliard EUR (v naprosté většině suroviny) a bez těchto peněz zkolabuje, protože to činí padesát procent zahraničního obchodu Ruské federace.
Z čehož nemilosrdně plyne, že nikoliv Rusko a Vladimír Adolfovič Putler a jeho prohnilá a zkorumpovaná klika politicky organizovaného zločinu drží v tomto pokeru v ruce Full House, nýbrž jsme to my. My Evropané.
Což by si měl uvědomit i ministerský předseda této země a měl by okamžitě přestat vystupovat jako připokakaný hráč kanasty nebo vole lehni a měl by s vědomím toho, co díky EU spoludrží v ruce, být vůči agresorovi závislému na našich penězích minimálně veřejně nepodělaný.
Země, jejíž legenda praví cosi o historické zradě spáchané na nás v Mnichově, se totiž takového aktu na Ukrajině dopouští prostřednictvím zbabělosti svých nejvyšších úředníků každodenně, až z toho jejího občana hanba fackuje.
A namísto toho, aby nás historie o tom, že agresorovi se nevyplácí ustupovat poučila, opakujeme prostřednictvím našich demokraticky zvolených zástupců totéž, čeho se na popud Edvarda Beneše v Mnichově roku 1938 dopustili usmiřovači s Adolfem Hitlerem.
Pokud by se měl ministerský předseda, nebo jakýkoliv jiný člověk, kterého my občané zaměstnáváme a platíme ze svých daní, totiž vůbec nějak smysluplně k ekonomické a jiné spolupráci s Ruskem vyjádřit, pak jedině v tom smyslu, že jakákoliv aktivita se kterou přijde ať instituce, firma, nebo soukromá osoba, je pouze na její vlastní riziko, protože Rusko není zemí našeho civilizačního, historického, kulturního a hodnotového okruhu a ani vláda této země, včetně jejího daňového poplatníka s podobnými skutky nemá nic společného.
Rusko je naprosto nevyzpytatelná říše, která se řídí svými vlastními neprůhlednými pravidly a její vládnoucí politická reprezentace nemá s demokracií, lidskými právy a svobodou nic společného, o čemž mimo jiné vypovídá i vycpaný Vladimír Uljanov vulgo Lenin, což je totéž, jakoby v Berlíně byl dnes sarkofág se Šípkovou Růženkou Adolfa Hitlera a Německo by řídil důstojník Gestapa.
Je tudíž důležité na Rusko jakožto na trh, nebo na zemi s níž lze mít normální vztahy zapomenout a to čím dříve, tím lépe.
Rovněž je velmi důležité započít proces odstříhávání se od závislosti na dodávkách surovin z Ruska a začít je odebírat od našich přátel, na které se můžeme spolehnout.
A úplně nejdůležitější je podstatně urychlit proces vytvoření společného trhu mezi Evropskou Unií a Spojenými státy americkými, což i z naší země učiní součást nejbohatší, demokratické a civilizované části naší modré planety.
Rusku prosím přejme všechno nejlepší a zapomeňme na něj.
Má právo jít si svojí vlastní cestou a zůstat za pomyslným Hadriánovým valem, který kdysi Římané vystavěli mezi svojí kulturou a barbary ve Velké Británii.
Vůbec k ničemu ho nepotřebujeme.
A vás pane Sobotko snažně prosím.
Buďte muž a ministerský předseda České republiky a nedělejte mi prosím mezinárodní ostudu!
Troubů pod ruským pantoflem je tady již dost.
Ukrajino, jsem s tebou!
Miroslav Václavek
Šumperk
