Jak přežít islám a jiné ismy

„Izrael šel do pouště nebo osazoval kamenité stráně, aby založil nové vesnice, vybudoval silnice, domy, školy a nemocnice, zatímco arabští teroristé přicházející z Egypta a Jordánska byli posíláni, aby zabíjeli a ničili. Izraelci kopali studny, rozváděli vodu na dlouhé vzdálenosti; Egypt vysílal fedajíny, aby vyhazovali studny a vodovody do vzduchu. Židé z Jemenu přivezli nemocné, podvyživené děti a mysleli, že dvě z každých pěti zemřou; my jsme toto číslo snížili na jedno dítě z pětadvaceti. Zatímco Izrael krmil tyto děti a léčil jejich nemoci, fedajíni byli posíláni, aby házeli bomby na děti v synagogách a granáty na dětské jesle.“ Golda Meirová v projevu před Valným shromážděním OSN, 5. prosince 1956

Včerejší jatka v Paříži, kdy za bílého dne řeznické komando zakuklených hrdlořezů vtrhlo do redakce humoristického časopisu a povraždilo jeho redaktory včetně policistů, nám opět dala najevo, že jsme ve válce.

Ve válce, která byla započata v dobách bipolárního světa a která se vedla nikoliv zbraněmi jednotlivých znepřátelených bloků, ale za pomoci terorismu, především toho islámského.

V tehdejší ČSSR, jakožto i v jiných zemích takzvaného tábora míru a socialismu byla cvičena teroristická komanda, taková, která spáchala bezpočet zločinů masových vražd na nevinných obyvatelích jak západního světa, tak Izraele, neboť tehdejší východní blok tímto způsobem realizoval své marxistické učení, s kterým měl a má islamismus společný cíl. Světovládu vykonávanou svojí ideologií.

Což je příčinou existence dnešních zakuklenců ozbrojených symboly terorismu, tedy sovětskými Kalašnikovy, které islámským teroristům komunistické režimy dodávaly, kteří včera po spáchání oné hrůzy ještě krátce křikli své Alláhu akbar a dali se na útěk, na kterém doposud jsou.     

Jestliže ze společných nepřátel západního světa, jehož jsme se i my stali součástí, zbylo Rusko a islámský terorismus, je to důsledek vítězství ve studené válce, ale jak nám pařížská hrůza ukazuje, nelze se ani na okamžik domnívat, že mír a bezpečí jsou samozřejmé konstanty.    

Zajisté, celý civilizovaný svět, včetně mne samotného je šokován a v člověku kypí hněv, což je přesně to, čeho chtějí maskovaní vrazi dosáhnout.

Neboť chtějí dosáhnout toho, aby naše civilizace začala hrát podle jejich pravidel a počala páchat zločiny na stejně nevinných lidech, byť islámského vyznání a legitimizovat tak jak svoji existenci, tak své ohavné skutky.

Na straně druhé ale Evropa nejen mrtvými v Paříži platí za svoji liknavost, s kterou doposud přistupovala k boji proti terorismu, neboť spíše zastávala hledisko toho, že onen osamocený boj, který s terorem vede od doby svého vzniku Izrael a od 11. září 2001 i Spojené státy americké a to hned na několika frontách, je jen záminkou získávání ropy a podobné hlouposti, jen aby dostála obecnému mínění motivovanému antiamerikanismem, který se stal módním postojem, jakkoli je zcela iracionální.

Přičemž Evropská unie z prostředků daňových poplatníků, vražděných islamistickými teroristy, již dlouhodobě financuje Palestinu, jejíž oficiální struktury jsou ztělesněním terorismu, namísto toho, aby se stát Izrael stal součástí EU. 

A tak namísto důsledných občanských postojů, kterými by měla evropská populace vyjadřovat podporu americké demokracii a svobodě, která zde po druhé světové válce zůstala spolu s hroby amerických vojáků, kteří nám ji přinesli, jsme byli v její západní části svědky spíše přihlouplých projevů ztráty soudnosti a inklinací k hnutím, na jejichž konci jsou lágry a ostnatý drát.

Nicméně ti, které byly tyto masy ochotny považovat za oběti americké a izraelské agrese mají jaksi jen své vlastní cíle a prostředky, kterými jich chtějí dosáhnout, zajisté mnoho těchto zombie probudí z růžových snů.

Což je vedlejší efekt, s nímž islamističtí vrazi ve své omezenosti naštěstí nedokážou počítat.

Abychom ale nebyli jako oni a nesestoupili na jejich úroveň, musíme si říci, jak to s námi vlastně bude dál.

Protože jakkoli se domnívám, že my Evropané nyní cítíme vztek, hněv a oprávněnou touhu po pomstě, nesmíme zároveň dopustit to, co by naše hodnoty svobody a lidských práv, jakkoliv omezovalo, nebo pošpinilo.  

Tedy sednout na lep demagogům, populistům, nebo jiným podobným alter egům pařížských vrahů, protože jakkoli je jejich rétorika vznešená, motivy a obsah jsou s islamistickými vrahy totožné.

Myslím si, že abychom s pokojnými muslimy, kterých u nás žije většina a nejenom s nimi mohli užívat klidu a míru našeho společného evropského domu, je nutno abychom přijali takové právní normy, kterými si naše hodnoty ochráníme.

Tedy chci říci, že nikomu již nemůže automaticky vznikat jakési nijak neohraničené právo na pobyt a občanství země v případě, že proti ní jakkoliv vystupuji a to buď jak se zbraní v ruce, nebo s ideologií jí nepřátelskou.

Což platí samozřejmě nejen o islamistech, ale i o komunistech, nacistech, nebo jiných darebácích.

Pokud se totiž někdo projeví například jako šéf muslimské unie v České republice Mohamed Abbas, který obhajuje kamenování, tedy trest dle islámského práva šaría, je nutno takového pána naložit do letadla, či jej hnát postrkem k hranicím Evropy a vypakovat jej.

Nechť si své zločinecké názory hlásá tam, kde jsou na něj zvědaví, či tam odkud se přistěhoval.

Totéž pochopitelně platí i o usměvavém přistěhovalci z Japonska, panu Okamurovi, který celou otázku islámského terorismu zredukoval na kebab, na který ostatně rád sám chodí a chtěl by „odstěhovat“ Romy a popírá české romské koncentrační tábory.

Nechť toho pána policie naloží do mimořádné linky Praha Tokio a pan samuraj ať svými výlevy oblažuje tu zemi, odkud k nám přišel.

A když člověk zaslechne soudruha Filipa, nebo nějakého jiného příslušníka této zločinecké organizace, pak jediná možnost jak svoji zemi chránit před masovými vrahy je zamávat mu na palubu severokorejského letadla, protože odlétá, kam ho srdce táhne.

O genosse Vandasovi, či prokremelských kolaborantech nemluvě.

Naše tolerance totiž musí být pouze taková, že muslim nechť si rozloží kobereček a pomodlí se směrem k Mekce, křesťan ať poklekne v kostele, poutník ať položí kámen k Ovo na hřebenech hor a pokračuje dál, buddhista ať nám je příkladem toho, pokud o mír v jeho nitru jde a politik ať slouží těm, kdo ho zvolili.

Ale to je všechno.

Pokud totiž někdo počne usilovat o naši mysl, mluvu, myšlenky, svobodu, práva, hmotné statky a život, pak v naší tolerantní a svobodné společnosti nemá co pohledávat.

Ostatně soudím, že svobodný svět měl již dávno vtrhnout do srdce islámského státu a zabít jej.

Modlím se za duše zemřelých, které povraždilo islamistické komando a za jejich blízké.

Modlím se i za to, aby lidé konečně procitli a spatřili nejen následky, ale i příčiny zla.

Protože nelze vymýtit zlo jedno a tolerovat druhé, stejně jako vyhnat čerta ďáblem.

Dobro a zlo je zřejmé a na obou těchto stranách jsou konkrétní lidé.

Ti zlí s naprostou osobní odpovědností za své skutky a ti druzí s naprostým naším vděkem za svoji odvahu, s níž nás proti těm prvním brání.

Ty první přiveďme před soud a pojmenujme jejich zlo, potrestejme je a chraňme se před nimi.

Těm druhým provolejme: "Bůh žehnej armádě Spojených států amerických a Izraele!"

Miroslav Václavek

Šumperk