Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Sovětský svaz naši zemi dobyl, vyraboval a znásilnil, Američané nám přinesli svobodu

26. 03. 2015 9:15:15
„Zhovadilost všeobecná povstane byť by komunisté i jen v jedné generaci panovati měli.“ František Palacký

Je tomu letos sedmdesát let kdy si připomeneme ukončení druhé světové války. Někdo, jako například prezident slovenské republiky, pan Kiska, uctí památku padlých spojeneckých vojáků tichem, modlitbou, osobní vzpomínkou a zapálením svíčky a některé země, jako třeba Rusko, v nichž vládne kult války a vraždění, uspořádají ještě o něco více odpudivé představení než obvykle a nechá po neviditelných kostech desítek milionů lidí přejet tanky, kterým se ještě kouří z hlavně, protože se právě vrátily z agrese proti Ukrajině a sevřený šik ruského kanonenfutru křikne své urá.

Že se onoho hnusu budou účastnit ty nejodpudivější kreatury jakou je například severokorejská komunistická zrůda Kim Čong Un je pouze nasnadě, což je zároveň i příčinou toho, že se takové obludnosti každý jen trochu slušný člověk vyhne a využije k uctění památky obětí válečného šílenství okamžik ticha, stranou zfanatizovaného davu opilého válkou a touhou zabíjet a být zabíjen, jako německá kancléřka Merkelová.

Zajisté, že o tuto válku, ukončenou před sedmdesáti lety se ale dodnes vede válka další a to ideologická a obsahová, která jak vidno z veřejného prostoru nejenom díky ruské agresi proti Ukrajině právě kulminuje.

Tedy je mým ústavním právem a zároveň povinností slušného svobodomyslného občana nikoliv snad přidat k této válce další výstřel, ale aniž bych se jakkoliv dotkl památky všech vojáků, kteří v ní zahynuli, jen porovnal to, co se nás dotýkalo a doposud dotýká, pokud o její mocenský význam jde.

Jak jsem zmínil v úvodu citátem Františka Palackého, žijeme v zemi, kde komunisté panovali nejen jednu, ale hned po několik generací a tudíž všeobecná zhovadilost je jevem obecným a všudypřítomným.

Má svoji podobu nejen v mezilidském chování, ale i pokud o politicky organizovaný zločin jde, aby zároveň měla svoji formu existence v obecném povědomí toho, kdo jsme, odkud jsme vyšli a kam bychom měli směřovat.

Dlouhá desetiletí, která jsme strávili v mezinárodní izolaci, podrobeni ideologické indoktrinaci od mateřských škol pochopitelně zanechala hluboké rány v myslích a vědomostech, na nichž člověk staví svůj svět, což je i příčinou existence zdánlivé iracionality, s níž vystupují trefení morovou ránou komunismu, kterou lze však poměrně snadno popsat jako podmíněný reflex.

Stejně jako Pavlovovi psi, kteří počali slinit, když si asociovali nějaké slovo či signál s miskou žrádla se chová i značná část naší populace, neboť je doposud skálopevně přesvědčena o mnoha historických lžích jakožto o pravdě boží a přijímá je jako církevní dogmata, protože o nich odmítá i přemýšlet, a tak jsme svědky častého štěkotu a vrčení a to na pravdu, kterou nazýváme historickou.

Což je mi pouze výzvou k tomu, abych otevřel okna čerstvému větru a zároveň vpustil světlo i do těch doposud nejtemnějších místností obecného vědomí naší společnosti.

Jedna z takových nejzákladnější „pravd,“ na nichž doposud staví svoji právo na existenci i práva jiná komunističtí zločinci, jakožto i přívrženci nynější zvrácené ruské moci je svatá pravda o tom, že jsme byli v roce 1945 osvobozeni Rudou armádou a tak nám nic jiného nezbývá, než přijmout všechno co s ní přišlo, protože musíme být vděčni a držet huby a krok.

A to na věčné časy a nikdy jinak.

Nic není větší lží, než právě toto komunistické Óm, pramantra a prazaklínadlo všech dalších rudých manter a kouzelných formulí, kterými naše země bývala přímo zamořena a kterými se dodnes zaklínají místní kremelští kolaboranti, aby si tak ukousli i něco moci.

Je to totiž stejné jako bychom něco podobného tvrdili i o nacistické okupaci z března 1939 protože se v obou případech, a to jak v březnu 1939 tak v květnu 1945 nejednalo o nic jiného než o dobytí, obsazení, zabrání a importu zločinecké ideologie, která vládne za pomoci státem organizovaného teroru, koncentračních táborů, bezpráví a vyhlazování těch skupin obyvatelstva, která taková moc na základě svého ideologického katechismu určí jako nepřátelské.

Protože osvoboditel se nechová tak, že rabuje, krade a odváží všechno, co se mu líbí a hodí, neboť akt válečné kořisti je vykonáván zásadně na poražených, nikoli na osvobozených.

Osvoboditel totiž nekrade zlaté rezervy, valuty a jiné oběživo, jako tomu bylo v případě národní banky slovenské i české, jen co sovětská moc dosáhla svými tanky na naše hlavní města.

Osvoboditel také nerabuje v zámcích a hradech historické a kulturní poklady a neodváží je v zabavených vlacích zkonfiskovanými lokomotivami, přičemž sovětská okupační moc k tomu účelu zabrala 40% železniční kapacity naší země.

Osvoboditel nedemontuje stovky průmyslových podniků, aby si jimi na úkor „osvobozeného“ nevylepšil svoji ekonomickou pozici.

Osvoboditel masově nezatýká a nedeportuje na otrockou práci do své země desítky tisíc občanů údajně osvobozené země, jako tomu bylo v případě československých občanů odvlečených do sovětských Gulagů.

Osvoboditel na osvobozených také masově nepáchá kriminální zločiny, včetně sexuálního násilí na ženách.

A především, osvoboditel přináší svobodu, nikoliv teror, v tomto případě ten komunistický.

Od těchto dob přesto bývá těmi, kteří se doposud domnívají, že Rudá armáda byla armádou osvoboditelkou vytýkáno americké armádě a potažmo tak Spojeným státům americkým, že celé válečné angažmá bylo Američany vykonáno jen kvůli zisku.

Přičemž o jediných amerických územních ziscích můžeme hovořit pouze v případě amerických válečných hřbitovů, kde spí svůj věčný sen ti, kteří za nás zemřeli. Což je, jak už to v případě toho, že zloděj volá, chyťte zloděje, naprosto příznačné, protože Sovětský svaz jen na naší republice získal Zakarpatskou Rus. O dalších ohromných územních ziscích, včetně porobení národů střední Evropy nemluvě.

Také rádi mluví o tom, jak Američané prý vedou své války jen kvůli surovinám, přičemž Sovětský svaz naši zemi za pomoci otrocké práce vězňů v koncentračních táborech okradl o její zásoby smolince, tedy nejbohatší uranové rudy, jejíž hodnota, pokud bychom ji coby svobodná země prodali na tehdejší trhy, postavila naši zemi mezi ty nejbohatší na světě.

Rovněž rádi vyzdvihují údajnou nezištnost celého aktu „osvobození,“ který prý byl jenom projevem bratrské slovanské lásky, přičemž jaksi „zapomínají“ zmínit, že jsme Sovětskému svazu za to, že nás dobyl a obsadil, jakožto i za naše vojenské jednotky bojující v sestavě Rudé armády platili v US dolarech, nehledě k tomu, že jen poválečné výlohy spojené s vydržováním Rudé armády na našem území byly vyčísleny na astronomickou částku deseti miliard tehdejších korun.

Také rádi připomínají údajnou pomoc hospodářskou, kterou nám Sovětský svaz prý poskytl, aby také ráčili zapomínat na to, že jsme Sovětskému svazu za naše československé podniky, které nám nakonec milostivě přenechali a vyjmuli je ze své válečné kořisti a neodvezli je domů, byli nuceni sovětské straně zaplatit miliardu a půl korun, přičemž jen hodnota zabaveného spotřebního zboží a potravin, které byly Rudou armádou zabaveny a odeslány činí asi miliard pět, tehdejší měny. Což je ale jen malý zlomek toho, co nám bylo Sovětským svazem zkonfiskováno a ukradeno.

Aby pochopitelně na straně druhé, rovněž zamlčeli dodávky, které k nám zcela nezištně a zadarmo proudily z Ameriky skrze organizaci UNRRA, nemluvě o americkém plánu na hospodářskou obnovu poválečné Evropy nazývanou Marshallův plán, který ty země, které jej přijaly, přivedl k rozkvětu, bohatství, životu v lidské lidské důstojnosti a svobodě, za kterou jsme prchali po statisících.

Kdy díky pomoci amerického lidu od ledna 1946 proudilo na území Československa 150 000 tun měsíčně potravin, léků, ošacení, strojů, což znamená, že Američané nám dodali: například 793 451 tun potravin, 64 580 tun šatstva a bot, 8 823 tun léků a zdravotnických potřeb, 11 184 tun strojů a zařízení, 99 752 tun mostů a konstrukcí, 288 tun učebních pomůcek, 7 996 tun nástrojů a náhradních součástek, 141 305 tun paliv a olejů, 129 943 tun surovin, a mnoho dalších, životně důležitých potřeb, tedy celkem 1 629 227 tun pomoci, kterou naše země velmi nutně potřebovala.

V tomto kontextu je nutno nazvat poválečné chování Sovětského svazu hyenismem spáchaným na našem lidu a jeho přívržence lidskými hyenami.

Rovněž tak i poté, co se zhroutil komunismus, nám byla ze strany Amerického lidu opět poskytnuta nezištná pomoc organizací USAID, která nejenom finančními prostředky, ale i poskytováním legislativních rad, vzděláváním a všemožnou jinou podporou, pomohla s přechodem naší země od bídy, nesvobody, diktatury a pošlapávání lidských práv k zemi, která je součástí společného Evropského domu a je pevně bezpečnostně ukotvena v NATO.

Přičemž čtyřiceti čtyřletá "spolupráce" se Sovětským svazem nás vyčísleno finančně přišla na dnešních 300 000 000 000 korun, který nám SSSR zůstal dlužen, abychom z něj nakonec uviděli pouhý zlomek, poté co se proměnil na dluh ruský.

O škodách na lidských životech, svobodě, důstojnosti a kulturním i ekonomickém bohatství nemluvě, neboť tyto jsou nevyčíslitelné.

A tak, myslím, že namísto nabubřelých maršů, za nimiž se neskrývá nic jiného než lež, bychom měli připomenout památku a oběť všech vojáků, kteří za nás bojovali uvědoměním si toho, že zlo nelze porazit zlem, stejně jako vyhnat ďábla nacismu, čertem komunistickým.

Není totiž smyslem tohoto článku se jakkoli dotknout oběti jakéhokoliv člověka, oblečeného v jakékoli uniformě, ale obnažit lež plodící zlo až na jeho kořen tak, abychom vůbec počali vědomí toho, že cena naší svobody je ohromná.

Autor článku děkuje příslušníkům Ruské osvobozenecké armády generála Vlasova, obyčejným a slušným Rusům, stejně jakožto příslušníkům celého sovětského impéria nahnaných na válečná jatka, československým parašutistům, letcům a vojákům od Tobruku i Dunkerku, odbojářům i květnovým povstalcům, příslušníkům Prvního československého armádního sboru, příslušníkům Americké armády, vojákům rumunským a polským, kteří nejenom na našem území bojovali a umírali, abychom my žili.

Teď už je to jen na nás.

Je možná velmi symbolické, že v neděli u nás přivítáme zase americkou armádu.

Historie se ale nedá změnit.

O to víc si užívejme přítomnost svobody.

Welcome Boys!

Miroslav Václavek

Šumperk

Autor: Miroslav Václavek | čtvrtek 26.3.2015 9:15 | karma článku: 44.20 | přečteno: 13880x

Další články blogera

Miroslav Václavek

Volíte protimuslimsky? To je málo, volte zároveň i jiné vlastenecké strany!

Milí vlastenci, soudruzi, drazí soukmenovci, soukmenovkyně i soukmenovčata! Situace je vážná. Budou volby.

22.9.2017 v 6:15 | Karma článku: 20.15 | Přečteno: 1036 | Diskuse

Miroslav Václavek

Islám, nejstrašnější náboženství v dějinách!

„Dá se říci, že tato ideologie je ještě nebezpečnější než hitlerovský nacismus, jelikož se v jejím jménu vraždí a válčí nepřetržitě více jak třináct století. Tato ideologie zničila civilizaci Řecka v Malé Asii

15.9.2017 v 6:15 | Karma článku: 20.30 | Přečteno: 1607 | Diskuse

Miroslav Václavek

Proč bylo nutné rozdělit Československo

„My, národ Československý, chtějíce upevniti dokonalou jednotu národa, zavésti spravedlivé řády v republice, zajistiti pokojný rozvoj domoviny československé, prospěti obecnému blahu všech občanů tohoto státu

17.8.2017 v 6:15 | Karma článku: 20.93 | Přečteno: 1121 | Diskuse

Miroslav Václavek

Když si ten Adolfek Stalina bral

„1. Německo-sovětské přátelství je nyní definitivně ustavené. 2. Ani jedna země nepřipustí, aby některá třetí strana zasahovala do východoevropských záležitostí.

10.8.2017 v 6:15 | Karma článku: 30.08 | Přečteno: 1028 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Václav Toman

Jak souvisí držení těla a naše myšlenky?

Doba čtení: 3 minut Při vzpřímeném držení těla si vybavíme spíše pozitivní vzpomínky. Jak je to možné?

24.9.2017 v 11:35 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 52 | Diskuse

Jan Pražák

Utrpení mladého horňáka

„Koukejte, kluci, támhleta v těch červenejch plavkách má nejmíň čtyřky. Dvouručky. Sice budou trochu volnější, ale zato s parádně velkejma bradavkama. Takový já znám.“

24.9.2017 v 11:23 | Karma článku: 7.97 | Přečteno: 198 | Diskuse

Dana Adámková

Tak a je to tady

To byla fuška. Řeknu vám, že mi ti malí drobečci dali zabrat. Ale musela jsem i zasmát pod vousy. Kdybyste viděli paničku, jak byla červená, funěla a tlačila stejně jako já.

24.9.2017 v 11:19 | Karma článku: 8.05 | Přečteno: 81 | Diskuse

Libuse Palkova

Tchýně a uzený

Kromě policajtů a politiků jsou dalším nejčastějším terčem vtipů tchýně. Následující knižní tituly se týkají nejen tchýní samotných, ale i toho, jaké radosti a strasti soužití s nimi přináší

24.9.2017 v 10:47 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 189 | Diskuse

Zdeněk Šindlauer

Quo vaditis, nádražáci?

„Naše třídní společnost sestává z dělníků, rolníků, pracující inteligence a nádražáků“ říkával nám soudruh profesor, který tehdy už dávno přesluhoval, a tak ho mohli ze školy vyhodit jedině do důchodu. A měl pravdu.

24.9.2017 v 7:35 | Karma článku: 21.44 | Přečteno: 535 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.