Rusové spřátelili se hned a sbratřili s námi a s Ilyry, považujíce se však potají za starší bratry, za poručníky naše.
Ruští panslavisté totiž dle svého pošetilého smýšlení i o nás i o Ilyrech se domnívají, že bychom rádi pod jejich vládou stáli! A pevně jsou přesvědčeni, že jednou všechny slovanské země v moci své míti budou!"
Napsal Karel Havlíček Borovský o Rusku v roce 1846 a platí to bezezbytku i dodnes. A přesto se v naší zemi najde stále dost pošetilců, kteří přes všechny negativní zkušenosti spojené s dobou kdy nás Rusko pod názvem SSSR okupovalo, drancovalo, nemilosrdně vykrádalo a stahovalo jako topící se hlouběji a hlouběji ke dnu, pořád věří v sen a v červánky přišlé z východu, řekl jsem si, že v kostce popíšu den takového rusofila. Abych tak i jemu samotnému objasnil, jak příliš sešel z cesty.
Podotýkám, že takovou osobu považuji za úchylnou, neboť dobrovolně konzumovat například dumku o Kovpakovovi v podání Alexandrovova souboru písní a tanců Rudé armády, předpokládá úpadek jak lidský, tak kulturní i hodnotový. Ale to jen pro začátek a úvod a pojďme do ložnice, kde rusofil ještě sladce sní svůj sen, když vtom – zvoní budík…
Rusofil se přetočí na bok a poslepu zmáčkne tlačítko svého elektronického budíku, který má v sobě americké tranzistory a na americkém displeji spatří digitální číslice s časem.
Poté sleze z postele, odšourá se do kuchyně, kde stiskne vypínač a do americké žárovky vpustí americký střídavý proud. Budiž americké světlo.
Pak otevře americkou chladničku a vytáhne z ní americkou limonádu a zažene žízeň. Chlazená Coca Cola, chutná totiž nejlépe.
Ze spíže si podá americký balený chleba. Vloží jej do amerického topinkovače a pomocí amerického střídavého proudu z něj učiní topinku, na kterou po americkém způsobu položí plátek americky balené šunky, kterou koupil v americké samoobsluze.
Pak si uvaří americkou instantní kávu, vezme do ruky americký telefon a zavolá svému dítěti, které pracuje v Americe. Poté zapne americký počítač s americkým operačním systémem a pomocí amerického internetu si prohlídne americkým prohlížečem zprávy a připojí protiamerický komentář pod nějaký článek, napsaný americkým textovým editorem, protože mu to umožňuje americké pojetí osobní svobody v němž žije.
Po snídani vloží špinavé nádobí do americké myčky, zamkne svůj dům pořízený na americkou hypotéku a vsedne do amerického automobilu. Předtím se ale samozřejmě nejdříve oblékne do americké módy a americké konfekce, nazuje si americké tenisky, aby byl in, vy plantážníci přece, ne?
Poté po americké dálnici dorazí do pobočky americké firmy, kde je zaměstnán a pobírá za svou práci konvertibilní měnu, která je mu zasílána na účet do americké banky. Nikoliv ruský rubl, či čínský juan, mešúrs.
Cestou zpět domů poslouchá americkou pop music a přemýšlí, jaký americký film si večer pustí na americkém DVD přehrávači a za těchto myšlenek zajede do garáže svého domu, vystavěného podle americké architektury.
Vejde do svého americky zařízeného bytu, pustí si americkou kabelovou televizi na svém americkém přístroji s americkou plochou obrazovkou a dívá se na americkou televizi Nova, kde za celý den spatří jedinou ruskou věc a to Miloše Zemana, neboť jsou právě zprávy.
Tady rusofilův den, který prožil od prvního do posledního okamžiku obklopen americkými vynálezy a civilizačními výdobytky, jež ze života obyčejných lidí učinily příjemnou záležitost končí a rusofil upadá opět ve své sny v nichž se třpytí byzantské báně moskevských chrámů a on tančí kozáčka s kozákem, zatímco jeho kůň pije z Vltavy.
Nu vot – taky vám haraší a obdivujete onu říši z východu?
Pak byste ale měli odmítnout ony popsané americké věci denní potřeby, jakožto i ostatní americké vynálezy a kulturní plody a odstěhovat se do zemljanky, nazout si slaměné válenky, obléci si vatovaný kabát, zapálit si kozí nožku ubalenou z machorky do Pravdy a nalít do sebe flašku samohonky.
Jako správný rusofil, který obdivuje ruskou, nikoliv americkou kulturu a způsob života.
Jinak budete vypadat tak směšně, jako Putin na Harley Davidsonu, či Miloš Zeman u korunovačních klenotů.
Protože civilizace a Rusko, opravdu nejde dohromady.
Miroslav Václavek
Šumperk
