Pan ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek se dopustil tento týden nikoliv přešlapu, ale přímo šlápnutí do něčeho nehezkého, když ráčil Jeho svatost čtrnáctého dalajlámu přirovnat ke Konrádu Henleinovi a doplnil to,
že by se prý ani tehdejší československé vládě nelíbilo, pokud by se ním někdo z cizí země stýkal. Tak jako se to nelíbí čínským komunistům, když jim někdo připomíná vyvraždění milionu Tibeťanů.
A to navíc způsobem, kterým se usvědčil ze své historické negramotnosti, neboť si ve své prostotě duševní doposud pravděpodobně myslel, že Konrád Henlein byl osobou cizí státní příslušnosti a v zahraničí provádějící své rejdy proti Československu, přičemž Konrád Henlein byl poslancem československého parlamentu a stýkala se s ním pochopitelně celá tehdejší politická reprezentace, včetně československé vlády.
Ale to by člověk asi chtěl příliš, než aby ti, kteří jej zastupují měli vůbec nějaké, byť minimální povědomí o historii země, která je zaměstnává a tak se onomu příměru Lubomíra Zaorálka podíváme na zoubek. A že tam najdeme kaz, tak na to si můžete vzít jed.
Pokud pominu to, že vůbec učinit něco podobného ve vztahu k laureátu Nobelovy ceny míru, jehož myšlenky vycházejí z toho nejmírumilovnějšího duchovního směru naší planety, tedy z tibetského buddhismu je zcela odpudivé, zákeřné a hnusné, pak ono srovnání začíná dostávat překvapivě zřetelné rozměry. Ale poněkud jinak, než to pan ministr zamýšlel.
Pan ministr, který neudržel nervy na uzdě a vydal toto ostudné prohlášení, jen velmi dobře popisuje hysterickou ČSSD, která syčí jako had, a to jen při pouhé zmínce o mileneckém vztahu mezi ní a čínskými komunisty.
Což v případě Bohuslava Sobotky nebývá pravidlem, spíše to ony domněnky potvrzuje. Ono mít na krku několika set milionový závazek z prohraného soudu, volebně zkrachovalé Zemanovo křídlo volající po jeho hlavě a upadající preference, které ČSSD hrozí osudem ODS, není žádná legrace.
A tak není divu, že této zemi vládne velvyslankyně Čínské lidové republiky, která si své podřízené staví do latě po krátkém telefonickém hovoru na Hrad, přičemž nejvyšší ústavní činitelé pronto podepisují ponížené supliky vůči této asijské komunistické diktatuře tak, že to ani Protektorát neviděl. Neboť jinak nebude ani floka, ani juanu.
Ale pojďme k jádru článku, zmíněnému názvem.
Protože pokud by Lubomír Zaorálek chtěl, aby jeho příměr měl obsah, nesměl by v hlavní roli být nikdo jiný než Miloš Zeman. Nikoliv dalajláma.
Protože stejně jako v případě Konráda Henleina, po matce polovičního Čecha, který byl v rozporu s obecným povědomím v počátcích své politické dráhy umírněným politikem s kupodivu vstřícným a loajálním vystupováním vůči Československé republice a vystupoval proti nacionalismu jak českému, tak německému, lze totéž spatřit i u Miloše Zemana. Neboť to byl on, kdo nás ve svých politických začátcích přivedl do NATO a do EU.
A stejně tak jako Miloš Zeman se i Henlein později zaměřil na takzvaného malého člověka ze spodních deseti milionů, jehož sympatie i hlasy získával mixem sociální demagogie a populismu se stále narůstajícím akcentem na nacionalismus, přičemž pochopitelně ani jednomu, ani druhému nešlo a nejde o nic jiného než o peníze a moc.
Když v sousedním Německu získal moc nacismus, využil vydíráním homosexuála Henleina ke službě a práci v jeho zájmech stejně, jako Miloše Zemana k témuž využívá jak režim Vladimíra Putina, tak ten čínský. Zda je v těchto případech na vině vydírání zveřejněním vázacího aktu s KGB, či jen paralýza způsobená dlouholetým nadužíváním alkoholu v letech jeho vysočinském vyhnanství se lze pouze domnívat. Já spatřuji jako pravděpodobné obě možnosti.
Další osud Konráda Henleina byl signifikantní. Stejně jako Miloš Zeman sklouzl od výhry ve volbách k provincialismu a naprosté bezvýznamnosti, aby svůj život ukončil přeřezáním žil ve vazební věznici. Čehož se Miloš Zeman asi nedožije, neboť svoji sebevraždu páchá inhalací rakovinotvorného tabákového kouře a konzumací lihových nápojů neustále a po ukončení své služby Kremlu a Pekingu, bude v tichosti uklizen zpět na Vysočinu a upit.
Ale pokud bych měl zmínit to nejdůležitější, co tyto dvě smutné postavy z historie a přítomnosti naší země spojuje nejvíce, pak je to především lež, kterou lze nazvat nejen jakožto společným jmenovatelem obou pánů, ale vlastně i tělem, ve kterém sídlí.
Neboť ta je v jejich životech přítomna naprosto nejvíce.
Stačí pohlédnout na sliby a výsledek toho, co zastupoval Konrád Henlein.
Stačí pohlédnout na sliby a výsledek toho, co zastupuje Miloš Zeman.
Protože jednou vidět, je mnohem více, než tisíckrát číst.
Nebo psát.
Miroslav Václavek
Šumperk
