Je konec roku Léta Páně dvoutisícího šestnáctého a tak si dovoluji ctěnému panstvu předložit malé zamyšleníčko, či přímo bilanci o stavu fašismu v Čechách, na Moravě i ve Slezsku.
Jsme sice zemí malou, ale pokud o fašismus jde, máme v něm velmi hlubokou a bohatou tradici, že by nám ji mohl kdekterý historicky černokošilatý soused závidět. Jen v období první republiky se u nás nalézalo několik stovek fašistických sdružení, spolků a organizací, jejichž hlavní ideologií byl na rozdíl od fašismu italského antisemitismus.
Stačí snad jen připomenout známý pokus o fašistický puč vykonaný Gajdovou organizací Národní Obec Fašistická, kdy v roce 1933 čeští fašisté zaútočili na židenická kasárna. Aby byli následně vojenskou silou odraženi a při následné přestřelce byl jeden z fašistických útočníků zabit.
Sluší se jen podotknout, že již zmíněnými československými vojáky bránícími republiku před českými fašisty, byli z naprosté většiny etničtí Němci.
Protektorátní existence českého fašismu nabírala postupně takového rozměru, že jeho čelní exponenti, jako například antisemitská zrůda Rys Rozsévač, kteří vyvolávali nepokoje a demonstrace za účelem převzetí moci, byli nacisty pozatýkání, zavřeni do koncentračních táborů a po válce v rámci retribučních soudů pověšeni za hrdlo, jak se na zločince sluší a patří.
Přičemž se ovšem na velkou spoustu dalších oprátky nedostalo, neboť tito bleskurychle převlékli černou košili za rudý kabát a počali sloužit nové komunistické moci. A to včetně udavačů Gestapa jako Jaroslav Nachtmann, jež měl na svědomí nejméně dvě stě odbojářů, nebo vraha z Lidic Maxe Rostocka, či velitele smíšeného německo-slovenského vyhlazovacího komanda Wernera Tuttera, jež měl na svědomí zločiny proti lidskosti na Valašsku.
A tak mohla nacistická rakovina prorůst do těla poválečného Československa, spojit se s nádorem komunistickým a naši zemi trýznit po další desetiletí.
Ale ani poté, co do naší země přišla svoboda a demokracie nemůžeme hovořit o tom, že bychom měli nad touto smrtelnou nemocí vyhráno. Jakkoli je naše situace neporovnatelně lepší ve vztahu k poměrům prvorepublikovým, nelze v žádném případě hovořit o tom, že jsme z fašismu vyléčeni.
Neboť novodobý fašismus český je neodmyslitelně spojen s národovectvím, rasismem a konzervativismem. K němuž se přidává i současná katolická církev Dominika Duky, která tomu tak činí z mocenských a finančních zájmů. Ostatně jak jinak.
A tak můžeme, pokud na to máme žaludek, spatřit jak se v prime time jakéhosi komerčního šajsu, jež je jinak jenom reklamou na minerálku a skansenem spartakiádního popu, producíruje jednotka oděná do černého stejnokroje a ozdobená insigniemi SS Totenkopf. Ale zajisté vyvedených tak tak, aby nám genosse nezavřeli, ale aby na druhou stranu bylo jasno, že jde o soubor písní a tanců Heinricha Himmlera.
A, nebo pokud máme nejen pevný žaludek, ale i svěrače, se například seznámit s výplody ztělesnění českého klerofašismu, tedy spolku D.O.S.T., na jehož posledním sletu ex tajemník ex prezidenta republiky Klause, Ladislav Jakl, zcela vážně sděloval, že údajný úpadek dnešní společnosti zapříčinilo to, že se ženám dostalo volebního práva. A nejen ženám, ale vůbec plebsu a lidskému odpadu, který se opovažuje užívat své svobody.
Což pouze potvrzuje to, co říkám již dávno, že mezi těmito pomatenými a nebezpečnými náboženskými fanatiky, tedy křesťanisty a islamisty není ani ten nejmenší rozdíl.
Ovšem co považuji za vůbec nejvarovnější je to, že prezident republiky Miloš Zeman opustil linii „boje proti islámu,“ který je ostatně v našich končinách bojem s neexistujícími větrnými mlýny a osedlal koně anticikánismu, neboť slova o zneužívání sociálních dávek, jež lze v jeho případě zaznamenat snad již při každém veřejném vystoupení, byla až doposud v repertoáru české fašistické scény.
Ale cesta na náměstí, která objíždí kočovným způsobem a nechává se tam oslavovat agresivními seniory si žádá osvědčená a srozumitelná témata prověřená desetiletími a tak můžeme pouze očekávat, že se po bonmotech typu, kdo nepracuje, ať nejí, dočkáme i návrhů na likvidaci neárijského obyvatelstva nikoliv pouze hladem, ale i deratizací. Však oni už budou pamětníci vědět.
Přičemž to, že nejmenuje přímo Romy, je pouze totéž, jako navléci si na sebe černou uniformu bez run.
Ale to je jaksi fašistům příznačné kolektivně.
Co?
Že jak v případě Miloše Zemana, tak i onoho neonacistického bandu se jedná o parazity. O příživníky parazitující na slabých, na těch, kteří jsou mimo společnost, na vyloučených ze života společnosti, na těch, kteří jsou nejubožejší, nejchudší, neméně vzdělaní a nejvíce opovrhovaní.
Proč?
Protože tyto osoby v černém kromě lži, předsudku a ubohosti ve své mysli nic nemají.
Protože to je beztrestné.
Protože se ze strany těch, které napadají nemusí obávat obranné reakce, neboť jejich práva nikdo nezastupuje.
Protože to je snadné.
Protože to je zbabělé.
A protože to přináší moc a peníze.
Ale abyste si nemysleli, že zakončím tuhle malou glosu o lidské malosti nějak ponuře. Nevidím český fašismus, jako životaschopný. Prostě tady bude přítomen i nadále. Jako škrkavky, tasemnice, či roupi, prostě jako něco co obtěžuje a občas to z těla hostitele přirozenou cestou vyleze i ven a pronese to pár slov na náměstí a dostane to flašku samohonky. Ale to je zhruba tak všechno. Protože to pak zahyne a nic po tom nezůstane.
A jak říkal Václav Havel: „A až to bude nejblbější, tak najedou se to začne obracet k lepšímu.“
A ono už je to tady.
Nevěříte?
Tak věřte.
Miroslav Václavek
Šumperk
