„Pan prezident se už několik týdnů před zahájením dovolené těšil, že po mnoha letech opět vyzkouší běžky, kterým dříve holdoval. Nebyla to ale trasa vůbec dlouhá, po tolika letech pauzy šlo vlastně o jakousi rozcvičku.
Ale radost z pocitu být zase na běžkách stála za to!“
Tolik prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček k poslední bizarní fotografii, která zachycuje evidentně nemocného strace, kterak jako přízrak sotva stojí na nohách, oděného do olympijské bundy a opatřeného prehistorickými běžeckými lyžemi a s hůlkami na sjezd v ruce.
Myslel jsem, a to zcela naivně, přiznávám, že nejvíce se povedlo prezidenta republiky zesměšnit, když jej nechali vylézt na traktor v brněnském Zetoru a on si tam zcela bezelstně hrál. Tedy točil volantem, mačkal klakson a tvářil se vůbec jako malé dítě.
Také když jej posadili k rektifikované zbrani s optikou a nechali jej stisknout spoušť a na patnáct metrů zasáhnout terč, říkal jsem si, větší hanby se ten pán už nemůže dočkat.
Ale projevil jsem pouze řádnou míru důvěřivosti, protože se začíná jevit jakožto zcela jisté, že Miloš Zeman ohlásí kandidaturu a bude obhajovat svůj úřad v nadcházejících prezidentských volbách.
Co jej vede k tak pošetilému kroku nevím, pravděpodobně Kreml doposud nenalezl vhodnějšího gubernátora pro Putinsko a tak Miloš Zeman bude nucen opět usilovat o voličovu přízeň.
Že je pan prezident v katastrofálním zdravotním stavu, vyplývajícím z jeho sovětského způsobu života a také již velmi pokročilým věkem, je věcí zřejmou.
Stačí pohlédnout na jeho kuřáckou pleť, šedou jako popel v Pompejích, či na to, že neujde více jak několik desítek metrů a do jeho gumového člunu jej musí vkládat ochranka, aby to bylo evidentní i pro pouhého konzumenta tisku, či televize.
Nu a tedy proto, že je to zcela zřejmé, budou se nám lidé okolo pana Zemana snažit namluvit naprostý opak.
Jako se tomu stalo se Zemanem na lyžích.
Kde je pan prezident přivezen na pole, poté naaranžován bodyguardem do vázání za účelem pořízení snímků jeho mluvčím jako sportovec i když je obecně známo, že jej jinak musí nosit, protože stav nervů v jeho nohách je hrůzný.
Ale já osobně, ač rozhodně nejsem ani volič, ani sympatizant, ani příznivec pana Zemana, nazývám podobné skutky hyenismem páchaným na mentálně a tělesně postiženém starci, který si svůj stav, ani důsledky, které takové chování vyvolává, již není schopen uvědomit.
Což je možno i slyšet. A to jak v případě užívání vulgarit, tak v tom, že prý pan Hůlka bude zpívat ve vídeňské opeře.
Protože něco tak příšerného, tak strašlivá hanba, kterou je člověk, který neujde ani pár metrů, natož aby se byl schopen pohybovat na lyžích, a přesto je vydáván za aktivního sportovce již není ani směšné. Je to truchlivé. Je to odporné. Je to hnus. Je to k pláči.
O jeho případné kandidatuře ani nemluvě.
Jistě, nikdo z nás, pokud nás čas ušetří a my se dožijeme stejně požehnaného věku, jako Miloš Zeman na tom v zásadě nebude fyzicky ani duševně jinak než on. Pouze někdo lépe, jiný hůře. A proto považuji tohle parazitování na reliktu jeho dřívější osobnosti za zcela odpudivé.
Největším uměním je umění včas odejít.
Umí ho málokdo.
A v případě Miloše Zemana jej neovládá jeho okolí, kterému je pan prezident jako domorodý Leonid Iljič Brežněv, nástrojem pro realizaci obchodních, rodinných a mocenských zájmů, výměnou za pochlebování směrem k jeho osobě.
Na Miloši Zemanovi nic podobného nechtějme, vůbec nic by nechápal.
Zaslouží si jediné, pokud jej jeho okolí přesvědčí ke kandidatuře, odejít s co největší možnou důstojností.
Tedy volební porážkou.
Dopřejme mu tedy zaslouženého odpočinku.
A pane Ovčáčku and comp. – už mu to prosím nedělejte.
Hovořím k vám coby nepraktikující buddhista.
Mějte soucit.
Prosím.
Miroslav Václavek
Šumperk
