Jak se v Jeseníkách jezdí na kole? Krásně, ale je to dřina...

Pomalu se blíží podzim, ptáci odevzdávají klíče od letních bytů a hledají kurs na jih, listí na okrajích začíná měnit barvu a vrcholí sezóna horské cyklistiky. 

A tak Mirek, který toho už letos pojezdil požehnaně a má tedy natrénováno jaksepatří, mezi své tradiční výzvy zařadil i trasu na  Schronisko Na Śnieżniku im. Zbigniewa Fastnachta, což je chata na polské straně Pohoří Kralického Sněžníku, které morfologicky patří k Jeseníkům. 

Na straně české také kdysi stávala chata, ještě větší než ta o které píšu, ale v dobách komunistické diktatury ji nechali zpustnout, až nakonec Lichtenštejnova chata na Sněžníku, tedy Liechtensteinschutzhau, která se nacházela v nadmořské výšce 1 375 metrů nad mořem, byla v 70. letech minulého století zbořena.

A tak, chce-li poutník na Kralickém Sněžníku uhasit žízeň či hlad, musí sestoupit na polskou stranu. A tudy vede cyklotrasa, která nese název niebieski szlak rowerowy, kterého se Mirkovi zachtělo dosáhnout. 

Což o to, jel ji již loni, ale teprve stane-li se něco tradicí, dostává to ten správný obsah, který je rok co rok hezčí a hezčí a tak, když zazněl hlas, kterým se šlak ozval tak Mirek nezaváhal, sedl na kolo a jel :-)

Vstal ještě za tmy a nechal se hodit vláčkem ze šumperského nádru do Hanušovic, protože tak ušetří čas i automobilový provoz, kterému bude čelit a za ranního kuropění vyrazil. 

Kousek za Hanušovicemi se odbočí na Staré Město pod Kralickým Sněžníkem, neboli na Mährisch Altstadt a cesta se začne vinout podél řeky, aby se vylila do nivy z níž vystupují vzdálené vrcholy hor. 

Pak cyklista vystoupá kopeček vedoucí k náměstí a zase jej sjede a jen párkrát šlápne a Altstadt nechává za sebou, protože je to městečko krásné, ale malinkaté, které je jen malou tečkou kolem níž je dech beroucí poslední ráj jesenické přírody. 

Zamíří směrem ke státní hranici jak ho o tom ujišťují cedule okolo cesty a cesta začne pomalu stoupat, protože cyklista míří ke Kladskému sedlu. 

Tam si dal Mirek malou pauzu, protože tam měli skejťáci závody ve sjezdu a hodil za kravatu kafe, které mu tam uvařil hustej skejťáckej týpek a pak ho ještě hustější týpek pustil nahoru, aby se dostal na hranici.

A ta je dnes tak formální, že tam ani nemusí ta blbá cedule být. A tak se kolem ní cyklista jen mihne a juź jest w Polsce :-) Dá si kratičký downhillíček a v první zatáčce odbočí doleva a je na šlaku. Tedy na niebieskiem szlaku rowerowem. 

A zapíná navigačku, tedy spouští aplikaci mapy.cz, kde má offline mapy, protože bez ní by Mirek jezdil polskými horami ještě dnes :-) A tak jedním okem hlídá cestu, druhým růžově vytečkovanou cyklotrasu a přesto špatně odbočí a zajede si sto metrů špatným směrem. Ale bloudění prostě k horám jako i k životu patří :-)

A cesta nese cyklistu na svém hřbetě dál, ale velmi obrazně, protože cyklista maká a po chvíli sjíždí do údolí a všechny pracně vyjeté výškové metry jdou do háje a všechno si bude muset zase nastoupat a přidat pár set metrů k tomu :-)

A je to tady, po kratičkém intermezzu začíná obludný, hnusný, dlouhý a nekonečný krut po cestě plné kamenů, což je krásné, protože kvůli tomu tam cyklista jel, aby zažil středověk :-)

Mirek přijede na místo, kde loni špatně zabočil a díky své navigační chybě si to on i spolucyklisté vlastně vyjeli dvakrát - což ho naučilo tomu jak potlačovat vzpoury - a odbočí správně, protáhne se lesem a začíná další stoupák na  Porębek naboli na Kohlhaue, při kterém cyklista proklíná jak cestu, která je z kamenů otočených hranou nahoru tak i stoupání, což z onoho krutu činí mučící nástroj :-) 

 Ale naštěstí je letos pod mrakem a nepraží slunce takže si letos na přilbě Mirek nesmaží vajíčka a tak vypouští duši jen obrazně a jede dál. Krásy okolní přírody jsou ale velké a vynahrazují tak cyklistovo utrpení alespoň hezkými scenériemi :-) 

 A tak se pokocháme a jedeme zase dál. Do kopce :-) 

Ale každé utrpení jednou končí a pomalu ale jistě se blížíme k rozcestí Hubert, kde se sbíhají cesty vedoucí na schronisko. Tam si Mirek dá přestávku, pokecá s Poláky, pozře proteinovou tyčinku a vypije energeťák a na chvíli si oddychne.

Tak a teď vylítneme nahoru, tedy vylítneme, závěrečný krpál je nejhustější ze všech, ale naštěstí krátký, takže se to dá přežít a pomalu ale jistě jsme tam. 1 281 m n.m. a Mirkovi se před očima rozestupují mžitky, ale je to tady, dal to :-)

No a kdo by si myslel, že odteď už to bude sjezd na vymazlené asfaltce tak ať se rychle probudí, protože teprve teď v zásadě začíná ta pravá divočina, jízda po hřebenech, kořenech, šutrech a balvanech a děrami v cestě. Což je vončo :-)

A pak se vyjede v Jodlowě a odbočí se k hranicím, cyklista se na posledním polském stoupání ještě ohlédne po krásách polských Sudet a zamáčkne slzu :-)

A pak se Komenský vrátí domů a zase se rozhlédne po sudetské vlasti, která nezná hranic, protože ty jsou leda tak pro to, aby otravovaly normální lidi a sjede si to krásným sjezdem na Horní Lipku a pak to vezme na Králíky a Hanušovice do Šumperku, aby z toho bylo 98 kilometrů a 1 600 výškových metrů v sedle horského kola.

Však podívejte se sami.

 A tímto považuji cyklistickou sezónu 2021 za uzavřenou, i když ale kolo ještě nepůjde úplně k ledu :-) Mirek toho letos najezdil opravdu hodně a to od ukrajinských hranic, přes Polsko, Slovensko a Českou Republiku a je spokojený. 

Zážitků má na rozdávání a jeden z nich vám právě dal a na příští rok má spoustu plánů takže se můžete těšit. 

Tak na viděnou někde v horách :-)

Miroslav Václavek

Šumperk  

P.S. Bez navigačky, opravdu dobré fyzické kondice a mezinárodního cestovního pojištění na extrémní sporty to nejezděte.