Návrat na západ, z Bükku do Jeseníků

25. 05. 2022 17:00:00
Jak jsem už včera napsal, Maďarsko je mojí zemí zaslíbenou, kterou miluji. A to odjakživa a je to v zásadě jeden z darů, kterého se mi dostalo shůry.

A je to zároveň i důvod, proč se v sobotu brzy ráno budím v centru Miskolce, protože jsme sem včera dorazili z Egeru po túře na horských kolech pohořím Bükk a dnes nás čeká to samé. Jen z Miskolce do Egeru.

Na střeše slyším déšť a tak se dívám na předpověď a ta mi píše, že až definitivně vylezu z betle, což je v brněnském hantecu postel, bude už po dešti a kosové si budou štěstím plést noty a jen co vyrazíme na cestu prodere se ven i slunce a bude nám svítit na cestu.

A taky, že ano, protože si dáváme snídani v podobě cappuccina a zákusku, neboť napráskat se jídlem před túrou nebo v jejím průběhu znamená cyklistickou sebevraždu a obé dodá tělu jak radost ze života tak i tolik potřebnou energii na cestu a přitom ho to nesejme.

A tak lžičky cinkají o podšálky a servírky se usmívají a my taky, protože fakt přestalo pršet a tak si ještě u baru doplním své dvě láhve vodou, až po okraj, slušně plynulou maďarštinou poděkuji své köszönöm iveszem, čímž jsem kromě maďarských kleteb vyčerpal svou slovní zásobu a vyrážíme vpřed.

Naviguji centrem města, kde se na chvíli stáhneme do undergroundu, ale jen proto, abychom podešli rušnou miskolckou tepnu v níž proudí automobily, tramvaje a autobusy a na jejím konci opět vystupujeme z podsvětí, kde Cháronové žebráků a žebraček natahují ruce, ale to si holenkové ještě počkáte, leda, že by mě dnes sejmulo auto.

Pak rozprášíme pár houfů chodců a školních výprav a už nás cesta vede skrze Miskolc a jeho panelákovou a bezútěšnou periferií, která je stejně ohavná a bezútěšná, jako všude jinde v celém postkomunistickém světě, ale cyklostezka, která jí prochází přece jen dává naději, že vyvázneme.

A taky, že ano, protože paneláky spolu s fabrikami propadlými peklu vzal ďas a my projíždíme čtvrtí rodinných domků a rušná komunikace se mění na vcelku příjemnou cestu vesnického charakteru a přijíždíme k vlakovému přejezdu, kde zrovna projíždí úzkokolejka do Lillafüred, což je letovisko u jezera, bratru osm kilásků od Miskolce.

Nasazujeme tedy své obvyklé cestovní tempo a Bükk nás opět přivinul na svá prsa a rozprostřel nad námi ochrannou náruč hustého lesa, což je fajn, protože slunce kupodivu poslechlo předpověď počasí a vylezlo ven z rozedraných mraků a tančí na hladinách kaluží.

Ačkoliv je sobota tak provoz je vcelku nepatrný a když už nějaký ten Maďar projede kolem nás tak musím říci, že tomu činí s maximální ohleduplností a opatrností a není výjimkou, když se za člověkem vleče dlouhou dobu a teprve je-li předjetí zcela bezpečné, objede nás s opravdu velkým odstupem.

Což já, který jsem navyklý na řidiče za volanty automobilů a řídítky motocyklů s českými espézetkami přijímá s povděkem a musí konstatovat, že pokud by měl komentovat chování řidičů českých, nic lichotivého bych napsat nemohl.

Neboť tutéž ohleduplnost jsem zažil například v Polsku a rovněž i na Slovensku, jen to Česko je tímto druhem civilizace a obyčejné základní slušnosti prozatím nezasaženo a účastníci silničního provozu se mnohdy na cestách chovají, jakoby zešíleli. Čest a sláva výjimkám, kteří jsou příkladem pro ostatní.

Ale dost bylo stesků, protože jsme na cestě krásnou maďarskou přírodou a jsme v lůně pohoří Bükk a stoupáme k nebesům po asfaltce, po níž se občas mihne dolů sjíždějící cyklista a všechno je krásné, jako včera.

Děláme krátkou zastávku na odpočivadle vysypaném makadamem a pojídáme něco proteinových tyčinek a pijeme vodu z vodovodu, což je hned po lesních studánkách s pramenitou vodou to nejlepší a teprve, když člověk takhle cestuje a je odkázán na "obyčejnou vodu," uvědomí si, jak mu vlastně moc chutná a jak je dobrá.

Mezitím vysoko v korunách stromů lomcuje vítr větvemi a rád by se na nás dostal a znepříjemnil nám stoupání nahoru, ale Bükk se nám za včerejší námahu odměňuje a drží jej od nás dál. Poslouchám jak spolu hovoří a vítr naléhá: "Co ti to udělá, když jen trochu uhneš svými stromy stranou a já jim už dám, co proto."

A Bükk větru odpovídá: "Na to zapomeň, jsou pod mojí ochranou, protože složili zkoušku z vytrvalosti a houževnatosti, nenechali v mém obýváku z trávy a hlíny ani jeden papírek, nehulákali na všechny světové strany a poctivě vyšlapali všechny mé stráně a krpály, které jsem jim dal do cesty. Tak už neotravuj a leť si po svých."

A vítr poslechl, protože zjistil, že s lesem nic nezmůže a ještě na rozloučenou vztekle zalomcoval za kliku v nejvyšších patrech větvoví a já jsem poděkoval lesu, nadechl jsem se a stal se opět jeho součástí. Součástí, která mu rozumí, protože jsem v lese vyrostl a les je můj domov.

A ejhle, ani to moc nebolelo, jen trochu a projíždíme Lillafüred, kde je na můj vkus trochu víc lidí a kupujeme si něco suvenýrů na památku ve stánku u cesty, opět plynulou maďarštinou poděkuji a míříme k nejvyššímu bodu cesty a stoupáme nahoru táhlými serpentinami, jako bychom jeli po zmijím hřbetu.

Ale lesa neubývá, nýbrž úplně naopak, houstne a na asfalt propouští jen malé skvrny, které tančí po prchavé okamžiky svého bytí a my jsme dosáhli nejvyššího bodu a teď to budou už jen rovinky a sjezdy a tak přidáváme na cestovní rychlosti a stromy se kolem nás míhají, až se změní na šmouhy, protože to konečně začalo trochu odsejpat, což znamená, že si to Mirek užívá a náramně si medí, že ho gravitace, která ho ještě před chvílí tlačila k zemi a hrozila strhnout zpět, pohání čím dá rychleji.

A teď se rozestupuje les, což mi nedá, abych nezastavil a chvíli se nekochal oblinami protějších kopců, které jsou, jakoby z oka vypadly některému z karpatských pohoří a která jsou mi velmi blízká. Za chvíli přijíždíme na hvězdárnu Bükki Csillagda nad obcí Répáshuta, odkud je překrásný rozhled a dáváme si malou přestávku u kávy, protože není kam spěchat. Do Egeru je to nějakých 25 kilometrů a bude to už jen z kopce a tak usedáme v tamní kavárně a můj pohled se toulá v dálavách zvlněných kopců.

Když potom projíždíme směrem k sešupu do Egeru potkáváme partičku turistů s batohy, přičemž jeden z nich na zádech vláčí obrovský kotel, ve kterém budou v hlubinách Bükku vařit maďarské speciality a docela rád bych se k nim, kvůli tomu perkeltu rád přidal, ale má cesta právě vede na západ, odkud jsem přijel a čas, který mi byl Bükkem dán na to, abych byl jeho součástí se pomalu chýlí ke konci.

Tak tedy Mirek se pořádně uvelebí v sedle, naposledy si prokrví ruce, aby byly připraveny brzdit a promne si oči, aby dobře viděly na cestu, protože už jen malinkou chvíli a cesta se překlopí dolů jako na tobogánu a pak už bude jen joyride.

A už je to tady, cesta se rozeběhla pod plášti mého horského kola a vzduch sviští kolem a Mirek se pekelně soustředí na cestu, aby se včas vyhnul dírám v ní a dával pozor na provoz a ještě si to při tom všem stačil užívat a taky, že si to užívá a Bükk, jakoby ho tlačil do zad, tak krásně plyne downhill, který má bratru dobrých deset kilometrů.

A pak se les úplně bez varování najednou rozestoupí a kolem se rozlije údolí lemované posledními kopci a ještě si předjedeme nějaká děvčata a jsme ve vesnici. Jsme definitivně zpět v civilizaci a Bükk nás ve své majestátnosti pozoruje dokud mu nezmizíme nadobro z očí a nefrčíme po cyklostezkách, až do Egeru.

Ostatně to, proč v Maďarsku jsou cyklostezky samozřejmostí a jsou v dokonalém stavu a u nás se jaksi nenacházejí mi nikdy nepřestane vrtat hlavou. Ale asi to souvisí s takovou tou obecnou neomaleností a již dříve zmíněnou negativitou, protože my si vůbec rádi znepříjemňujeme život a myslím, že ani nechceme, aby byl příjemný a hezký.

Ale už je tady Eger a tak se musím soustředit na cestu a navigovat a dávat pozor na provoz a jsme tady, proplouváme uličkami s asijskými turisty zásadně se pohybujícími v pochodových útvarech a vítr cloumá deštníky u hospod, jakoby nám chtěl sdělit, že teď je pánem on, ale zajíždíme do jedné z uliček, která je tak úzká, že se tam bücký vítr nevleze a on tedy jen bezmocně převrací reklamní ceduli, aby si na ní vylil svůj vztek a hrozí nám na dálku pěstí z prachu zvednutého z dlažby.

Protože jsme na ubytku, povídáme si s paní majitelkou a pak si stanovujeme cíle posledního večera v Maďarsku, což jsou opět pivo, jídlo a víno :-)

A ráno vstáváme zase velmi brzy, protože nám v šest vyjíždí vlak do Budapešti a tak stihneme ještě kávu z automatu a je 06.02 a vlak se s cuknutím rozjíždí směr západ a my se uvelebujeme na sedačkách prázdného vlaku a díváme se na kopce tam v dálce a pocity jsou smíšené, ale krásné.

Protože i když se člověk s něčím hezkým loučí, tak ví, že si s sebou veze všechno to důležité, kterého se mu tam dostalo. A pak v Budapešti snídáme cestou z Keleti na Nyugati na körútu a přijíždíme na nádraží, kde už stojí náš vlak a lezeme dovnitř a zavěšujeme kola.

A západu přibývá, protože si povídám s Američany cestujícími po Maďarsku, ale jinak je obsah vagónu hotový babylon, neboť tam cestují Ukrajinci se zlatými zuby i Ukrajinky v lesklých sarafánech, maďarští cikáni a cikánky s dětmi kolem sebe i v břichu, jsou tam i Pražáci a jiné exotické národnosti a je narván k prasknutí a je to na čtyři hodiny náš svět.

Než v Brně přestoupím na rychlík do Šumperku a jsem odpoledne doma.

I když mé doma je od tohoto týdne i v pohoří Bükk.

Stejně, jako je od loňského června i v Poloninách a Bieszczadech.

Cestujte moji milí, cestujte tak, aby se vám navštívené kraje a jejich lidé zaryli hluboko pod kůži, protože jen tak se vám dostává poznání.

A také toho, že život je nejkrásnější na cestě.

A cesta, ta se vždycky nějaká najde, stačí věřit.

Miroslav Václavek

Šumperk

Autor: Miroslav Václavek | středa 25.5.2022 17:00 | karma článku: 12.82 | přečteno: 336x

Další články blogera

Miroslav Václavek

Hnutí ANO a jeho majitel Andrej Babiš jsou bezpečnostním ohrožením České Republiky

Pro pravdu se každý zlobí, přičemž ani Andrej Babiš není výjimkou a zvláště je-li to pravda, které se dopustí on sám.

22.3.2024 v 17:00 | Karma článku: 39.10 | Přečteno: 3478 | Diskuse

Miroslav Václavek

Fico, Babiš, Putin - ruská trojka smrti

Představte si, co by se stalo, kdyby po druhé světové válce nebylo Německo podrobeno denacifikaci. Kdyby bylo řečeno, že pokusem Clause Schenka von Stauffenberga o likvidaci Hitlera bylo provedeno Německé národní povstání

7.3.2024 v 17:00 | Karma článku: 30.20 | Přečteno: 663 | Diskuse

Miroslav Václavek

Mírové návrhy Andreje Babiše

Jak už všichni víme, je vláda Petra Fialy tou nejneschopnější v dějinách. Pokud by o tom snad někdo pochyboval jen ať se rozhlédne kolem sebe. A co uvidí? Je zataženo a prší, to svědčí o naprosté pravdivosti těchto slov.

28.2.2024 v 17:00 | Karma článku: 25.31 | Přečteno: 561 | Diskuse

Miroslav Václavek

Islamizace úspěšně pokračuje!

Kde jsou ty časy, kdy si Tomio Okamura zašel v Londýně do mešity za požehnáním a jeho genosse po útoku na koleje na kebab. Situace je mnohem vážnější, než by se zdála na první pohled být. Jen posuďte sami, co se mi přihodilo!

12.2.2024 v 17:00 | Karma článku: 18.17 | Přečteno: 759 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Klára Žejdlová

Italské Velikonoce? V mých vzpomínkách to jsou přátelé, rodina…a obžerství

I když to obžerství bylo prokládané dlouhými procházkami. Aby nám vytrávilo. A abychom nasbírali ingredience pro další vaření...

27.3.2024 v 14:48 | Karma článku: 18.19 | Přečteno: 418 | Diskuse

Miroslav Semecký

Nacházíte ve Španělsku? Používáte aplikaci Telegram? Zpozorněte!

Oblíbená komunikační aplikace ve Španělsku končí. Bude vypnuta (zablokován přístup) v řádu několika následujících hodin. Soudce Národního soudu Santiago Pedraz vydal rozhodnutí, ve kterém nařizuje mob..

23.3.2024 v 17:51 | Karma článku: 17.12 | Přečteno: 579 | Diskuse

Jan Vaverka

Bolívie - 6. díl: Den v La Pazu

La Paz je město jako žádné jiné. Dvoumilionová aglomerace sahající až nad 4000 metrů nad moře, ulice jsou strmé, propojené lanovkami, a kolem obrovská kulturní a sociální diverzita.

22.3.2024 v 8:20 | Karma článku: 16.35 | Přečteno: 231 | Diskuse

Aleš Gill

Střípky z KLDR - Díl 26. - Návrat do paralelního vesmíru

Jsou to téměř dva roky od mého posledního článku o KLDR, a téměř tři roky od mé druhé cesty za nejželeznější oponu, jakou si lze představit. A protože informací z KLDR je kvůli uzavřené hranici málo, mohli bychom se tam vrátit.

19.3.2024 v 8:52 | Karma článku: 16.04 | Přečteno: 472 | Diskuse

Libor O. Novotný

Víkend na bitevním poli ve Waterloo

Chcete důkladně pochopit politické a společenské souvislosti, které vedly k porážce Napoleona, případně se vžít do bojů rozhodující bitvy u Waterloo? Památník bitvy na jejím původním místě vám to umožní.

18.3.2024 v 15:00 | Karma článku: 13.22 | Přečteno: 207 | Diskuse

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...