Rumunsko se nedá milovat nebo nenávidět, Rumunsko se dá jedině milovat, na kole horami
nejvyšší barman na nebesích a míchá tak lidi, aby poznali jeho dílo a taky, aby přidal tady bílého rumu do karamelu a tady zase mandle do ginu, abychom tady měli hezké děvčata :-)
Ale samozřejmě nejen proto, ale taky abychom poznávali jiné země a jiné mravy a nechávali se oškubávat turistickým průmyslem jako husy a poznali tak význam slova masochismus a pekli se na grilu mořských pláží, protože až přijde zima, známí se zeptají, kde jsi byl v létě a kdo se nevykáže cestovatelskou historkou od moře, ten jakoby by nebyl.
Ovšem jsou ale lidé i jiného, zcela zvláštního ražení, kteří by na pláži mezi ostatními Jany Husy upalovanými sluncem umřeli nudou. Mezi ně, musím se přiznat patřím i já a tak už od dubna vzpouzím po horách, ať na kole nebo pěšky a v červenci jsem ke Slovensku a Polsku do koruny cestovatelských zážitků přidal i šperk z největších, tedy Rumunsko.
Rumunsko je pro mně země mystická, země, která byla v mém dětství tou z prvních a dalekých a tajemných a překrásných. Navždy spojená s mořem, s chutí rumunských broskví, vařené kukuřice, kvašených okurků, pečených kuřat, rumunské Pepsi Coly za osmdesát BANI a taky s překrásnými horami, kterými jsme k moři jeli. A tohle všechno vám už navždy zůstane v srdci. A když něco zůstane v srdci, toužíte po tom.
A tak jsem se tam po čtyřiceti pěti lety vrátil. Chtěl jsem tam vyrazit už dříve, ale vždycky z toho sešlo, protože, no však to znáte dobře nejlépe sami. Ale letos na jaře jsem se pevně rozhodl a jak je u mě zvykem, když se pro něco rozhodnu, což je otázka jedné vteřiny, zrealizuji to.
Tedy po zvážení toho, že se tam vlakem s kolem dostanu jen velmi těžko, protože si své cesty po horách zásadně produkuji sám, rozhodl jsem se, že se do Rumunska vypravím s jednou brněnskou cestovkou, která tyhle výpravy pořádá a která je tady tudíž přesně pro mně.
Inu, zakoupil jsem si tedy zájezd do pohoří Munti Apuseni, který byl kombinací jak horské cyklistiky tak i té pěší a jednoho sobotního podvečera jsem stál s báglem a kolem na brněnském ÚAN a pátral jsem po mé partě, protože toho dne se vyráželo do všech světových stran a nádraží se větrem ošlehanými tvářemi jenom hemžilo.
Po chvíli jsem vše zjistil a od vlakáče se přiřítila partička Pražáků s tímtéž vybavením, tudíž jsem usoudil, že jedou taky a ano, jeli a tak jsme zašli rychle zakoupit něco na cestu, protože ta je dlouhá a tak jsem taky koupil pár Plzní :-)
A pak se naložila do kola do přívěsu za autobusem, páni řidiči si naložili naše zavadla do břicha busu a už jsem se uvelebil na sedačce a přisedl si i budoucí spolubydla Jirka a když jsme zjistili, že dvě sedačky před námi jsou neobsazeny mrkli jsme na sebe a zabral jsem je já a tak jsme měli jízdu v bussines class :-)
Což přišlo velmi vhod, protože, když máte dvě sedačky můžete se na ně pohodlně natáhnout a krásně spát a vzbudit se jen na čůrpauzách po benzinkách a na hranicích, protože Rumunsko není v Schengenu.
Tedy prolítli jsme to z Brna přes Slovensko, kde jsme v Blavě naložili dva další cestující, což byla také moje spolubydla a nočním Maďarskem jsme to projeli až na hranice, kde si zamračená maďarská celnice posbírala pasy a občanky a zmizela uvnitř celnice, kde dělala půlhodiny bůhvíco, ale pak je podala zase zpět a my si je rozdali a byli jsme v Rumunsku.
Na pumpě jsem si rozměnil velké lóve, protože to bylo do hor zapotřebí a již za ranního světla jsme se vydali krásnými rumunskými cestami k horám. Já vím, čekáte, že vám podám popis nějaké zubožené balkánské země, kde stojí žebráci u záplatované cesty, ale to byste se načekali.
Protože takové cesty můžeme jenom závidět. O tom, že co sto metrů stojí jeřáb a stavební stroje a pilně se buduje a staví a že když projíždíte Oradeou nevíte, zda nejste v Rakousku ani nehovoře.
A tak jsme projeli krásnou bukolickou krajinou s opravenými domy ve vesnicích, tradiční balkánské architektury a krajina se počala vlnit jako kočka, které se líbí pohlazení a všelijak se nakrucuje a dělá kočičí hřbety a stejné to bylo i s cestou.
Protože ta udělala sakra kočičí hřbet a my se šinuli serpentinami do horského střediska Stâna de Vale, kam jsme také po projetí cesty klikatící se nad propastmi bez svodidel také zdárně dorazili. A tam si cyklisté hezky vysedli, vybalili si z batohu své cyklistické vybavení a na mírném deštíku se do něj převlékli, protože je čekala první túra, přejezd horského hřebene Vladeasa do Padişe, kde jsme byli ubytováni.
Tak se i stalo, vyrazili jsme zprvu po asfaltečce vzhůru, protože v Munti Apuseni o vzhůru není nouze a pak odbočili na lesní cestu, která nás vedla do hor. A když říkám do hor tak myslím do pořádných hor, protože přejezd hřebene byl ve výšce okolo 1 600 m n.m. a cesta, která nás do něj vedla byla divoká, plná kamenů, bláta a krutů, tedy stoupáníček :-)
Hřebenovka byla velmi hezká a poměrně velká část byla i sjízdná, což ovšem o závěrečném sjezdu, který byl více než co jiného volný pád, říci nedá. Ale i tak naše část výpravy dorazila plná zážitků z překrásných hor utopených v mlze a v blátě na místo našeho dočasného domova a mohla si vypakovat a obhlídnout ubytko, což byly dřevěné chatky pro čtyři, ale se sociálním vybavením.
Inu, když jedete na hory, kde nejsou lidé je spartánské ubytování s tímto pouze v kontextu a můžete vzít jed na to, že je na místní možnosti luxusní. Však my se s Jirkou na manželské posteli už nějak srovnáme a jen doufám, že Ivan s Martinem, co jsme je naložili v Blavě nechrápou. Ale to se teprve uvidí, protože se jde něco sníst.
A to něco byla úžasná rumunská polévka v jedné obrovské míse pro jeden stůl pro čtyři spolu s hromadou skvělého chleba a chilli papriček, které si každý může přidat nebo ne a ten chleba si i namazat úžasnou máslovou pomazánkou a pak je ještě maso a brambory a čaje a kávy si každý může dát kolik chce a pak si posedět u piva, přičemž jsme bečku společně s kluky z Prahy vypili jen to hvízdlo, tak majitel ráno rychle jel několik dalších přikoupit :-)
Ale, že je Mirek už trochu unavenej, no nedivte se, nejdříve ta cesta autobusem a pak ty Apusenky na kole, však jen se podívejte sami, jde na mě spaní, tak si ještě umyju hubu a zuby, sprcha už byla a jdu do betle a sbohem máry, kde mi bude konec. Však zítra bude taky den. A ne jen tak ledajaký!
Tak dočkejte času, jako husa klasu, mešúrs! :-)
Miroslav Václavek
Miroslav Václavek
Jak se může na homofobním Slovensku stát prezidentem homosexuál?
Příčina toho, proč se Fico s Pellegrinim angažují v politice je evidentní. Jde o řemeslné zloděje a příslušníky organizovaného zločinu, kteří rozkradli celé Slovensko a nyní jim tak nehrozí kriminál,
Miroslav Václavek
Hnutí ANO a jeho majitel Andrej Babiš jsou bezpečnostním ohrožením České Republiky
Pro pravdu se každý zlobí, přičemž ani Andrej Babiš není výjimkou a zvláště je-li to pravda, které se dopustí on sám.
Miroslav Václavek
Fico, Babiš, Putin - ruská trojka smrti
Představte si, co by se stalo, kdyby po druhé světové válce nebylo Německo podrobeno denacifikaci. Kdyby bylo řečeno, že pokusem Clause Schenka von Stauffenberga o likvidaci Hitlera bylo provedeno Německé národní povstání
Miroslav Václavek
Mírové návrhy Andreje Babiše
Jak už všichni víme, je vláda Petra Fialy tou nejneschopnější v dějinách. Pokud by o tom snad někdo pochyboval jen ať se rozhlédne kolem sebe. A co uvidí? Je zataženo a prší, to svědčí o naprosté pravdivosti těchto slov.
Miroslav Václavek
Islamizace úspěšně pokračuje!
Kde jsou ty časy, kdy si Tomio Okamura zašel v Londýně do mešity za požehnáním a jeho genosse po útoku na koleje na kebab. Situace je mnohem vážnější, než by se zdála na první pohled být. Jen posuďte sami, co se mi přihodilo!
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Pro mírové rozhovory s Ukrajinou nejsou důvody, řekl Kreml. Jednat odmítá i Kyjev
V současné době neexistují důvody pro mírové rozhovory mezi Ruskem a Ukrajinou, protože Kyjev...
KOMENTÁŘ: Jako figurky na šachovnici StB. Akce Skaut byla obří past na odboj
Premium Odboj, nebo provokace? Před pětasedmdesáti lety, v dubnu roku 1949, vrcholila u nás akce Skaut,...
Sociální nůžky se rozevírají. Češi chudnou, ač pracují, říká antropoložka
Minimální důstojná mzda pro rok 2023 činila 45 573 korun hrubého, vypočítala Platforma pro...
Precheza dostala novou pokutu za únik oxidu siřičitého, má zaplatit půl milionu
Přerovská chemička Precheza dostala za únik oxidu siřičitého do ovzduší v říjnu 2014 od České...
- Počet článků 726
- Celková karma 27,68
- Průměrná čtenost 2688x
geovisite
Celková čtenost od založení blogu: 1 955 289
Seznam rubrik
Oblíbené stránky
- Ptáci z podzemí
- Moje kniha Železné včely
- Moje texty pro Hynkovy Zámky
- Napsali o mě
- Autor blogu v Divokém víně
- Kupte si moji knihu Člunky
- Moje autorská stránka
- Člunky - Setkání s literaturou ČR Olomouc
- Moje kniha Člunky
- Autor blogu v pořadu Kultura CZ
- Autor blogu v Zeleném peří
- Moje texty pro Bluesberg
- Míjím se s měsícem
- Facebook Miroslav Václavek
- http://www.aish.com/
- http://www.vatican.va/
- The White House
- Kupte si moji knihu Železné včely
- Facebook S rybí kostí v krku
Oblíbené články
- Facebook Člunky
- Facebook Železné včely
- Recenze na Železné včely
- Kulturní magazín UNI recenze na Železné včely