Bij bolševika!

„Občané Řečipospolité! Vlast vás potřebuje! Nepřátelé obkličující nás odevšud, soustředili všechny síly, aby zničili naší krví a lopotou polského vojáka vydobytou nezávislost. Zástupy útočníků, táhnoucích až z hlubin Asie, se snaží zlomit naše hrdinské armády, abys se vrhly na Polsko, podupaly naše nivy, pálily vsi i města a na velkém polském pohřebišti začaly svou hrůzovládu. Jako jedna nehybná zeď musíme povstat v odporu. Ať se nápor bolševismu rozbije o hruď národa. Ať na volání Polska nechybí žádný z jeho věrných a pravých synů, aby dle vzoru svých otců i dědů srazili nepřítele Řečipospolité k jejím nohám. Vše za vítězství vše! Do zbraně!“ Józef Piłsudski, Provolání k Polskému národu ze dne 3. července 1920.

Bij bolševika!

Právě uplynulo bez většího zájmu místních médií jedno z výročí, kdy si připomínáme jak křehký a zranitelný, je náš svět svobody a prosperity, který tak pošetile považujeme za cosi samozřejmého. Uplynulo devadesát let ode dne, kdy byly na polských pláních v hodině dvanácté zastaveny armády Sovětského komunistického režimu, hodlající zachvátit svým šílenstvím zbytek civilizovaného světa a zotročit jeho obyvatele.

Když Německé císařství pojalo šílený plán vyslat do Ruska zločince Uljanova vulgo Lenina a tlupu jeho darebáckých nohsledů, s cílem vyvolat v Ruském samoděržaví revoluci a uvolnit si tak ruce na východní frontě, zcela jistě německá tajná služba nedohlédla konce svého plánu.

Ten spočívá v astronomickém počtu obětí zrůdné marxistické ideologie vystavěné na třídním teroru a realizovaném komunisty do posledního písmenka. Lidský rozum se vzpírá pochopit to strašné číslo vypovídající o téměř dvou stech milionech lidských bytostí připravených o život komunistickými vrahy. Že ono příšerné číslo přesahující lidskou představivost nebylo ještě větší, vděčíme pouze jednomu. Polskému národu.

Když rudoarmějský generál Tuchačevskij zavelel k pochodu na svět, bylo tomu tak, aby nikdo neměl mít pochyby o světovládných cílech komunismu.

„Vojáci Rudé armády! Nadešel čas účtování. Armády Rudé Zástavy a loupežného Bílého orla stanuly proti sobě k boji na život a na smrt. Přes mrtvolu Bílého Polska vede cesta k celosvětovému požáru. Na našich bajonetech přineseme pracujícím masám štěstí a mír. Na Západ!!! Hodina útoku udeřila. Na Vilnius, na Minsk, a na Varšavu! Vpřed pochodem chod!

Hlavní velitel Západního Frontu, Tuchačevskij.“

Rozkaz oddílům Západního Frontu č. 1423/Smolensk, 2 července 1920

Ano mrtvoly, celosvětový požár, bajonety a smrt. Nic jiného komunistická ideologie nenabízí ani nepřináší. Než hřbitovy, válku, koncentrační tábory, bídu, rozvrat a zmar.

Když v roce 1919 na III. Třetím sjezdu Kominterny oznámili bolševici světu, že jej dobudou a vytvoří tak jeden celosvětový Sovětský svaz, a když dne 19.12.1919 Lev Trockij v interview pro casopis " Internationale Communiste" řekl, ze napadne na Polsko tak rychle jak to bude možné a zničí jej, aby tak mohl postupovat dál do Evropy, odhodlal se Józef Piłsudski k preventivnímu útoku na seskupení bolševických armád, právě posilovaných za účelem invaze do Polska.

Výsledkem bylo zničení dvou z nich, a to armády XII a XIV, dobytí hlavního města Ukrajiny Kyjeva, a předání vlády Ukrajincům. Na chvíli zadržená invaze komunistů, se ale v květnu 1920 dala do pohybu a kolony Rudé armády vyrazily do Evropy zmítané pokusy komunistických pátých kolon o násilné převzetí moci. Jako tomu bylo při povstání německých Spartakovců, vyhlášení Maďarské republiky rad, vyhlášení Slovenské republiky rad, vyhlášení Bavorské republiky rad a jiných pokusů o nastolení diktatury proletariátu spojených s třídním terorem.

Tedy vítěznému postupu komunismu Evropou už nestálo téměř nic. Kromě Polské armády a jejího lidu.

Když byly nakonec díky vítězné bitvě u Varšavy v srpnu 1920 - jejíž vítězný obrat nastal 15.8.1920 – komunistické invazní armády na hlavu poraženy a bolševici začali svůj bezhlavý útěk zpět do Sovětského Ruska, kde také komunismus nakonec vyhnil poté co pozřel sám sebe, byl to zázrak. Zázrak jehož příčinou byli obyčejní Poláci, kteří komunismu stáli v cestě a porazili jej.

Je třeba podotknout a vyzdvihnout i to, že polští obránci Evropy a potažmo tak i světa, stáli ve svém boji osamoceni a s ubohým vybavením. K tomu napomohli mimo jiné i čeští železničáři blokující i ty chabé dodávky vojenského materiálu, zasílané dohodovými mocnostmi.

 12.6.1920 se Staroměstské náměstí zaplnilo Pražany protestujícími proti boji Poláků s komunisty a vyslechlo si projev komunisty Šmerala. Blokáda Polska prováděná českými železničáři byla mlčky Československou vládou tolerována, přičemž vrcholem bylo reflektování usnesení Československé vlády o neutralitě Československa ve válce Polska, proti agresi ruských komunistů.

Jak se chvástali komunisté tak: „Díky bdělosti železničářů bylo v září 1920 v Břeclavi zadrženo a zablokováno 33 vagónů, v Přerově 90 vagónů válečného materiálu pro Polsko. Stejně statečně se chovali železničáři ve Znojmě, Bohumíně a v Ostravě.“

Plátek sociální demokracie Rovnost, stál pochopitelně na straně na Prahu pochodujících komunistických armád a s povděkem kvitoval neoficiálně prováděnou blokádu Polska: „Dělnictvo anglické, italské, švýcarské i francouzské nepřiložilo ruce k dopravě střeliva na ruské bratry! Kontroluje obsah vagonů a nalezne-li v nich zbraně určené pro Polsko, nedopraví vozů dále. Také český třídně uvědomělý proletariát vykoná své poslání v tomto ohledu. Žádnou pušku, žádný granát polským lupičům! Pomozte ruskému dělnictvu, pomozte sobě!“ Rovnost 26.května 1920

V Rovnosti následovaly otištěné informace o číslech vagónů vezoucích munici do právě komunisty znásilňovaného Polska, za účelem jejich blokády. Stejně jako Rovnost otiskovala články oslavující komunismus a jeho teror, ještě v době hrozby bolševického tažení Polskem.

"Hlupáci, nevidí, že československou republikou nejde jen "veliká vlna demokracie", s níž lacino koketovati, ale že se tou celou naší drahou vlastí valí veliká vlna socialismu, před kterou je marno lézti na střechy a na komíny. Ujišťujeme nafoukané panstvo, že jeho hrozby působí na nás více než komicky. Jsme tak silní, že stačilo by jediné kopnutí, abychom se zbavili celé té vlastenecko-měšťácké smečky, která se na nás sápe a hrozí nám mezi řádky legionářskými bajonety. Nepleťte si to, holoubci! Ty bajonety nejsou vaše! A nehrejte si s takovými instrumenty! Zle by jste se mohli pořezat. Neprovokujte zbytečně český proletariát!“ Rovnost 4.ledna 1919

O míře demokracie v takzvané sociální demokracii ať si každý udělá tedy obrázek sám. Dá se jen říci, že je naprosto nevyhnutelné, že se z ní vyklubala Komunistická strana, která se zde později skutečně na více než čtyřicet let chopila moci aby tuto zemi přivedla k naprosté zkáze.

Jestli je tedy den 15.srpna svátkem Polské armády, měl by být dnem naší národní hanby jak vyplývá z řádků výše.

Už jen za naše dnešní mlčení k tomuto dni.

Pokud jde o naši historii, je slovo hanba příliš malé.

Jeszcze Polska nie zginęła!

Miroslav Václavek

Šumperk