Odcházení Václava Klause

"Řekl bych, že v takovéto podobě je amnestie jistým výrazem smíření a odpuštění jako principu, na nějž bychom uvnitř státu mezi sebou také neměli rezignovat," apeloval na veřejnost po otevření bran nápravných ústavů prezident republiky, aby vzápětí občany ujistil o tom, že pardonům nebude konec, protože přijde ještě sprška prezidentských milostí.

"Zabránit špinavým penězům za cenu, že zlikvidujeme ty čisté, to na federálním ministerstvu financí umíme, ale nejsem přesvědčen o správnosti této cesty." Volební mítink v Ostravě, 1992

Ano prezidentské volby jsou za dveřmi, což znamená, že se nachýlil čas od vládnutí k odejití prezidenta současného, který svůj úřad pojal jako cestovní kancelář, knižní vydavatelství a cirkusové představení. A protože se taková věc, jakou je konec funkčního období takového pana prezidenta, jako je Václav Klaus neodehrává v řádech dnů, ale minimálně měsíců, je třeba takový proces nazývat odcházením.

Stejně jako když odcházel poprvé, a to coby padlý ministerský předseda, je i jeho druhý odchod zasazen do doby hospodářského úpadku, společenského rozvratu, vyčpění hodnot a vyčerpání posledních zbytků iluzí, které občan mohl ke své zemi a těm, kteří ji spravují, mít.

Opírat svoji vládu o jásající chátru a lůzu živící se krádežemi všeho druhu, je sice pro druh moci, který prezident Klaus zastupuje symptomatické, ale pohled na davy zlodějů opouštějících věznice je přesně to, co bych chtěl vidět úplně nejméně.

Ještě méně bych chtěl vidět spokojené pachatele miliardových tunelů, za nimiž prezident republiky svým aktem smíření udělal tlustou čáru a zlegalizoval tak propojení kriminálních struktur s orgány státu činnými v trestním řízení, kterým se po dlouhá léta úspěšně dařilo paralyzovat i ty nesmělé pokusy některých příliš naivních policistů, státních zástupců a soudců o potrestání.

V tomto kontextu se rovněž jeví novoroční volání pana prezidenta po hodnotách poněkud mlhavě. Nutně totiž konzumentu jeho posledního projevu vytane na mysli otázka, co oněmi starými dobrými hodnotami myslí? Je to snad privatizace Knižního velkoobchodu? Nebo mystické zázraky spojené se změnou pohonných hmot na topný lehký olej, daně zbavený, které pravděpodobně přivedly Hradního kancléře na víru?

Tuto otázku zbývá panu prezidentovi blíže specifikovat, protože kriminálních trestných činů, na něž by tyto „hodnoty“ pasovaly jako zadnice na hrnec, jsou tisíce a občané jsou tak vystaveni úpornému přemýšlení, který paragraf trestního zákoníku, tak ve svém životě následovat.

Inu každý odcházející za sebou zanechá jen to, co vytvořil. Prezident Klaus nám zanechává prázdné věznice, prázdnou státní pokladnu s dluhem jedna celá a osm desetin bilionu korun českých, prázdné hodnoty, prázdná slova, prázdnou zemi a své projevy o odcházeních:

"Více takových Kožených je jiná úvaha. Nevím, a nechci nyní analyzovat, jak se vše v této věci otočilo, jakým způsobem byl on dotlačen k odcházení z této země a podobně, ale myslím si, že obrovskou vinu na této změně jeho chování má česká závist, závist lidí vůči komukoliv, kdo o něco usiluje a kdo v něčem získá nějaký úspěch. Takže trivializovat tuto věc já považuji za velmi, velmi nešťastné." 

Schůze Poslanecké sněmovny PČR, 3. dubna 1997.

Ještě jedno takové odcházení a poslední ať za sebou zhasne.

Miroslav Václavek

Šumperk