Trafika Livie Klausové

„Soubor kvalifikačních požadavků a předpokladů nutných pro kariérní postup, stejně jako pravidla a procedury při přiznávání diplomatických hodností jsou zakotveny v Kariérním řádu Ministerstva zahraničních věcí. Přiznávání diplomatických hodností je hlavním nástrojem personální práce, výlučným mechanismem kariérního postupu pracovníků české zahraniční služby, má důležitou motivační funkci a vytváří podmínky pro stálé zvyšování profesionální úrovně zahraniční služby i jejich jednotlivých pracovníků.“ MZV České republiky

"A až tu malou zemi celou rozkradem, pak se vrátíme na svý rodný Koloréééédo, vo tý zlatý žíle řeknem v Moskvě všem..."

Profesní kariéra Livie Klausová coby mimořádného a zplnomocněného velvyslance u našeho východního souseda je stejně blesková, nebo ještě bleskovější než u dělnických prokurátorů z padesátých let. Ti totiž alespoň museli absolvovat několikaměsíční kurs toho, jak na základě znalostí získaných na dělnické právní univerzitě, posílat lidi na šibenice a do koncentračních táborů.   

Protože zatímco se vystudovaný diplomat musí postupně prokousávat od nejnižších hodností směrem nahoru a sbírat tak zkušenosti se zastupováním své země v cizině a to od attachého, III. tajemníka, II. tajemníka, I. tajemníka, velvyslaneckého rady, rady až po velvyslance, madam Klausová rovnou nastoupila do funkce nejvyšší.   

Zjevení této hvězdy diplomatické betlémské, která byla velvyslána do země za řekou Moravou nejvyššími mudrci kol stolce Miloše Zemana, tak můžeme plným právem považovat za zázrak, neboť pohleďte sami, jak rychle mocnosti nebeské konaly, aniž by se zabývaly tmářskými profesními procedurami, jimiž se jinak zdržují diplomaté zahnívajícího kapitalismu.  

Jakkoli se to zdá nemožné, tak vláda Jiřího Rusnoka, která byla jmenována 10. července, již července třicátého prvního, na svém tajném (!) zasedání, aniž by k takovým krokům měla legitimitu důvěry poslanecké sněmovny, jmenovala do tohoto postu právě inženýrku Klausovou, kandidátku věd.

Proč se nad tím pozastavuji?

Pokud pomineme ten fakt, že vláda Strany Přátel Organizovaného Zločinu je vládou loutkovou, vzešlou z hradní vůle a nemá za sebou ani jeden voličský hlas, pak ona rychlost popírající všechna pravidla s nimiž k takovému aktu přistupuje, je totožná s rozdáváním trafik Petrem Nečasem.

Tu za za protislužby lechtivého charakteru, tu za hlasy podpory jeho tehdejší vlády, nyní vyšetřovaných Policií České republiky jako korupční akty.

Nepodezírám pana Miloše Zemana a paní Livii Klausovou ze stejných nevázaností jako tomu bylo v případě poněkud veselejší ředitelky kanceláře pana ministerského předsedy, ale motiv odměny velvyslaneckým postem, za mediální podporu v prezidentské volbě Miloši Zemanovi se přímo nabízí.

Nebudu spekulovat, že tato bratislavská velvyslanecká kost byla hozena před paní Klausovou již před její předvolební plamennou podporou tomu pánovi z Marxe, dehtu, lihu a tlačenky, ale nicméně nepochybně byla oceněna vzápětí poté, co nastala dle Martina Dejdara ona legrace zvolení Miloše Zemana.

Dle diplomatických pravidel Ministerstva zahraniřních věcí České republiky, se totiž v případě jmenování velvyslance postupuje takto.

„Procedura jmenování velvyslance       

Vyslání velvyslance jako nejvyššího představitele země v jiném státu je důležitým aktem ve vztazích obou zemí a má nezbytnou standardní proceduru.

Na osobnost velvyslance jsou kladeny vysoké požadavky (jazykové vybavení, zkušenosti na mezinárodním poli, schopnost prezentace ČR a jejích zájmů, schopnost řídit zastoupení v cizí zemi, nezbytná bezpečnostní prověrka na jeden ze dvou nejvyšších stupňů...). Velvyslanec je vybírán obvykle  profesionálních diplomatů personální radou Ministerstva zahraničních věcí ČR. Doporučení rady je vodítkem pro ministra zahraničních věcí. Ve zdůvodněných případech bývá jmenována osobnost, která není profesním diplomatem. 

Ministr velvyslance navrhuje vládě, po jejím schválení je návrh předložen prezidentovi republiky, který velvyslance jmenuje.  Tato procedura potvrzuje, že velvyslanec není zástupcem ministerstva zahraničí, ale hlavy státu.

Poté je životopis designovaného velvyslance zaslán přijímající zemi, která během týdnů až několika měsíců vysloví souhlas – agréement. Ve výjimečných případech dotyčná země souhlas nevydá. Odmítnutí je znakem vážných problémů, které spočívají ve výhradách přijímající země vůči navrhované osobě nebo vyplývají z negativních vztahů mezi zeměmi. Nejčastější formu odmítnutí představuje mlčení, tedy neudělení agréement po dobu několika měsíců.

Po obdržení agréement od přijímající země vyhotoví úřad presidenta ČR listiny, které pověřují velvyslance a doporučují ho hlavě přijímajícího státu. Současně je formální listinou odvoláván stávající velvyslanec v dotyčné zemi.

Teprve v tomto okamžiku je možné zveřejnit jméno nového velvyslance. Předčasné zveřejnění jména velvyslance neodpovídá etiketě v mezinárodních vztazích. Důvodů je více, především by tento krok nediplomaticky omezil možnost tichého neudělení agréement. Hostitelská země to může oprávněně vnímat jako tlak na přijetí navržené osobnosti, což by nepřispělo k budování vztahů mezi oběma státy. Současně by došlo k narušení standardní politické a ekonomické činnosti velvyslanectví resp. dosavadního velvyslance. Zveřejnění nového jména by mohlo vést k odkládání důležitých aktivit a rozhodnutí, protože by se hostitelská země mohla soustředit už na velvyslance nového.“

Přičemž o jmenování Livie Klausové velvyslankyní, nelegitimní vláda České republiky rozhodla za patnáct dnů od okamžiku jejího vlastního jmenování, aniž by ta paní byla diplomacií jakkoli dotčena a aniž by se na straně české čekalo na schválení té paní coby velvyslankyně, ze strany Slovenska.

Rovněž její kvalifikace dle požadavků stanovených Ministerstvem zahraničí České republiky pro tuto funkci je nulová. Stejně nulová jakou byla kvalifikace trafikantů Petra Nečase pro jejich působení ve státních podnicích. Rozdávat úsměvy jak tomu činila doposud, totiž zvládne každý chovanec sanatoria pro léčbu chorob duševních s diagnózou oligofrenik.

Práce diplomata, včetně řízení zastoupení České republiky v zahraničí, je ale naprosto něco jiného, než být členem představenstva České spořitelny v okamžiku jejího bankrotu a je zcela evidentní, že paní Klausová s ní nemá na rozdíl od zkušeností již zmíněných, sebemenší praxi.

Je tedy navýsost nepochybné, že její jmenování při němž byly popřeny všechny profesní zásady a postupy pro pověření velvyslancem, se tak stalo na přímý požadavek Hradu, což mne vede ke zcela oprávněnému podezření z nezákonného jednání jak producentů, tak konzumentů oné funkce.

Přičemž tento skandální akt považuji rovněž za relikt opoziční smlouvy, kterým nastupující moc sdělila veřejnosti, že korupční vyšetřování možné je. Ale v některých případech je to dle ní zatím nemožné a vyjímá tak dva nejvyšší manželské páry a jejich rodiny z jurisdikce České republiky a působnosti orgánů činných v trestním řízení.

Exportem koktavého komunisty, lampasáka a politruka ČSLA Remka do Moskvy a madam Livie Klausové do Bratislavy, jsme vyslali mezinárodnímu společenství vzkaz, že řečeno medicínskou terminologií, je tato země v kritickém stavu a stav pacienta je prozatím beznadějný.

Domnívám se, že tímto blitzkriegem protiprávní zvůle, spáchaným na dobré mezinárodní pověsti naší země, neboť doma již stejně žádnou nemá, by se měla zabývat protikorupční policie, protože post velvyslance je spojen s finančním protiplněním a mnoha dalšími požitky hmotného charakteru.

A to rychle, dříve než budou „mimořádné talenty“ na poli mezinárodní diplomacie požívat imunity a diplomatického pasu.

To proto, aby si byli před zákonem rovni jak páni z Hradu.

Tak jejich gauleiteři ze středočeského kraje.

A nakonec i my, kteří to platíme.

Miroslav Václavek

Šumperk