Jaké je Putinovo fašistické Rusko, takoví jsou jeho čeští přátelé

„Podnikatel Pitr vyloučil, že by se s Vyvadilem dohadoval o svých trestních kauzách řešených Městským soudem v Praze. Pitr tvrdil, že se přes Vyvadila snažil zjistit, jaký bude mít vláda názor na to, když Setuzu prodají finanční skupině PPF. Podle Pitra se někdo z konkurence snažil prostřednictvím policie a politiků dosáhnout toho, aby byla jeho skupina „ochromena“ a aby ji PPF nezískala.“ Mf Dnes, 21.02.2006

„Lokajové Západu provedli v Kyjevě státní převrat a vydali Ukrajinu do jeho rukou. Pokud Vaše země nezasáhne – ať už jakkoli – bude to mít velmi negativní důsledky,“

Když na Ukrajině před krátkou dobou proběhla lidová revoluce, kterou byl odstraněn prokremelský režim zkorumpovaného, za sovětských dob několikrát soudně trestaného Putinova poskoka Janukovyče, počaly se k onomu skutku vyjadřovat různé veličiny českého veřejného života.

Tu prohovořil bývalý prezident, kterému Kreml nechával tisknout jeho slátaniny a dekoroval jej odznáčkem Puškina, že USA a Evropská unie rozdmýchaly nepokoje v zájmu dolaru.

Tady se přidaly různé bizarní postavy a postavičky z nejnižších pater české společnosti s komunistickou minulostí, antiamerickou přítomností a antisemitismem v duši, aby se přidaly k podpoře Putinova fašistického režimu, který ovládá Rusko strachem a násilím.

Až se z tohoto revolučního kvasu vyloupla postava ošlehaná mnohými větry a stranami, kterými na cestě za mocí a penězi prošla a založila spolek ku přátelství s Ruskem.

Na tom by zajisté nebylo nic špatného, já osobně se za nepřítele Ruska, ani žádné jiné země nepokládám a přátelství mezi národy je mi sympatické, neboť jsem přesvědčený multikulturalista, liberál a pravdoláskovec.

Ovšem v případě spolku Jiřího Vyvadila můžeme hovořit o sdružení sdružujícím jak profesionální příslušníky páté kolony ruského fašistického režimu, tak místní neonacisty, komunisty, antisemity, antiameričany, antievropany i fašisty české – tedy hovoříme o spolku založeném na lidské nenávisti a odporu k hodnotám svobody, demokracie a ideálům spravedlnosti a pravdy vůbec, nikoliv o společnosti přátel něčeho, nebo k něčemu.

Ostatně o společnosti na podporu Putinova ruského fašistického režimu, který potlačuje jak svobodu vyjadřovací, tak svobodu shromažďovací, tak lidskou svobodu vůbec, nejlépe vypovídá osoba pana předsedy a zakladatele Jiřího Vyvadila.

Tento pán, který tepe jak dobu i mravy naše, dle jeho soudu úpadkové a prohnilé západní Evropy asi pravděpodobně trpí ztrátou paměti, nebo alespoň její selektivní podobou.

Neboť jak už to bývá, tak ten kdo má plná ústa toho, jak co má být, a co kdo všechno dělá špatně, je sám exemplárním příkladem pravdivosti takových slov, jimiž poukazuje na druhé.

Protože ten pán nám již za dob Husákova normalizačního režimu drženého u moci bodáky sovětských okupantů ráčil již v roce 1984 vstoupit do jedné z jeho „stran,“ které měly mezinárodně dokládat jeho demokratičnost, a ráčil nám být zákonodárcem za Československou stranu socialistickou.

K zákonům u nichž pan Vyvadil coby perspektivní kádr nepochybně tak byl již za Husáka, patří mimo jiné i takzvaný pendrekový zákon, kterým tehdejší komunistický zločinecký režim hodlal zastrašovat ještě více ty, kteří by si snad byli ochotni nechat rozbíjet obličeje na demonstracích, protože zvýšil trestní sazbu za účast na nepovoleném shromáždění na jeden rok, včetně navýšení trestu peněžitého.

A jak už to bývá, když se okupační jakešovsko-husákovský sovětský režim ráčil působením vlivu okolí rozplynout jako pára nad hrncem, nastaly časy nové i časy nových perspektiv, jakkoliv kádry zůstaly tytéž.

A tak pan předseda nynějších přátel s nepřáteli naší země plul s proudy tolika různých stran a funkcí, kterých se mu dostalo, až by se v tom jeden ztratil. Ale to by nebyl on.

Protože skrze deltu senátu doplul až k moři jménem Jiří Paroubek.

I stal se soudcem Nejvyššího správního soudu, náměstkem ministra spravedlnosti i poradcem Jiřího Paroubka v otázkách soudnictví, práva a spravedlnosti, nebo to všechno naopak.

Až přišel osudný okamžik toho, že se pan Vyvadil i se všemi vysokými funkcemi, kterých se mu dostalo od Jiřího Paroubka tajně sešel s nepřítelem státu Pitrem, aby spolu pohovořili.

Inu v zemích, které pan Vyvadil tepe coby prohnilé, je takové jednání vlastní pouze příslušníkům zločineckých organizací, ale přesto se kupodivu i zde přihodilo, že pan Vyvadil byl jaksi odejit.

Těžko říci zda kvůli morálním zásadám tehdejšího Paroubkovského establishmentu, nebo vlivu sdělovacích prostředků, ale pan přítel fašistického Ruska jaksi náhle neměl do čeho píchnout.

Hlady ale neumřel a ani nebydlí pod mostem, tedy se můžeme domnívat, že jeho vyjednávací schopnosti ohledně Setuzy byly a zůstávají i po krachu poslední kandidatury do Parlamentu ČR natolik dobré, že se nyní hodí i onomu Pitrovi z Kremlu.

A tak prý nastala poslední hodina bruselského zla i amerického imperialismu, který rozsévá pomocí NATO války a osud světa nyní záleží pouze na tom co minivůdce Vyvadil poručí a rozkáže za pomoci svých věrných realizovat.

Neboť jak řekl velký předseda Vyvadil: „Mechanicky a tupě jsme se přimkli k evropským uskupením Evropské unie a zejména NATO. Mlčky přihlížíme, kolik desetitisíců, ba statisíců obětí způsobilo NATO jen od roku, kdy jsme se stali jeho součástí.“

„NATO JE ZDROJEM NEUVĚŘITELNÝCH OBĚTÍ VE JMÉNU POCHYBNÝCH CÍLŮ, ZA NIMIŽ VŽDY STOJÍ EKONOMICKÉ CÍLE USA.“

„Skupina Přátel Ruska v České republice otřásla zdejším establishmentem. Uprostřed fanatického odporu proti Rusku, jsme vytvořili pravý opak… skupinu Přátel Ruska v této naší malé zemi.“

A stanovil pět bodů, jejichž prostřednictvím nás dožene ke štěstí:

„1. Stop další agresi NATO.

2. Stop vojenským misím.

3. Nová bezpečnostní architektura se zapojením Ruska.

4. Radikální přebudování EU.

5. Minimální Brusel a provázání s Euroasijskou unií.“

Zda tomu hodlá učinit za pomoci Rudé armády složené ze členů Přátel Ruska pod velením atamana Křečka a vyhlásí Karlovarskou a Václavskonáměstní lidovou republiku, nebo využije bratrské a internacionální pomoci profesionálních čečenských zabijáků a vrahů prokremelského zrádce Kadyrova působících na Ukrajině se předseda Vyvadil prozatím nevyjádřil.

A pak tedy již jen zasadit západní Evropě ohromný úder několika frontů osvobozenecké Rudé armády a Lidových milicí a po vzoru ruskojazyčných ordnerů z východu Ukrajiny znárodnit imperialistický majetek.

Ale aby pan Vyvadil nenarazil.

Nevím, jestli ví, že v oné prohnilé západní Evropě a Americe žijí jak dcery Vladimíra Putina, tak syn ministra zahraničí Lavrova, nemluvě o mnohých dalších, včetně ruské postkomunistické oligarchie a smetánky, která ač drancuje ruské přírodní bohatství a vykořisťuje ruský lid, tak žije nikoliv v Rusku, ale užívá civilizace, svobody a života právě tam, kam upírá se zrak páně Vyvadilův.

Ale to je v případě takových pánů a takových spolků již jen nevyhnutelné.

Nazývejme to prostitucí.

A dobře si zapamatujme její pasáky.

Až budou hovořit o mravech a morálce vůbec.

Že jejich morálka a mravy, nejsou ty naše.

A ani nikdy nebudou.

Miroslav Václavek

Šumperk