Gestapo Miloše Zemana

„Chceš-li poznat charakter člověka, dej mu moc.“ Abraham Lincoln "Chceš-li poznat Miloše Zemana, dej mu dav, ochranku a policii." Miroslav Václavek 

V předvečer dvacátého pátého výročí znovunabytí svobody, které se nám dostalo po padesáti letech diktatur jak nacismu, tak komunismu, nám sdělovací prostředky přinášejí obrázky, které jakoby ani nebyly pořízeny v České republice, ale v putinovském Rusku.

Prezident republiky podniká jednu ze svých dalších spanilých jízd do poválečně námi zubožených Sudet, aby se tam jal blýskat svým intelektem, o němž je on sám skálopevně přesvědčen, jak už tomu tak u podobných pánů bývá, a za pomoci vyčpělých bonmotů, jež mu jeho tlačenkové já velí opakovat, tam pronášel své nesouvislé a obsahově zmatené projevy, složené z urážek a vulgarit, mající kořeny v letech trávených ve vysočinském pivně becherovkovém exilu a následné nevyhnutelné ztrátě soudnosti.

Že je jeho chování a to nejenom to v rovině jeho slovníku provenience čtvrté cenové skupiny příčinou konfrontací s jeho většinovými nevoliči, je pouze přirozené a hovořme o štěstí toho, že prozatím ona konfrontace nemá formu protestu vajíčkového, o kterém by mohl vyprávět i již padlý Jiří Paroubek.

Dokonce si myslím, že po jeho coming outu v průběhu přímého rozhlasového rozhovoru vedeného v jeho lánské rezidenci, ho mělo jeho okolí izolovat a to především od veřejnosti a masových médií, protože on sám již není schopen se ovládat a jeho vystoupení budou prokládána koproláliemi čím dál více, jak nás o tom opět svým kurvahošigutentagem přesvědčil z tribuny v Krnově.

Jedině tak by mohl být zachován alespoň zbytek nějaké nejmarginálnější důstojnosti, kterou nejvyšší úřad v zemi nese a to do doby, než by byl ze zdravotních důvodů zabdikován a v tichosti uklizen do nějakého sanatoria bez přístupu k internetu.

Nicméně vládnoucí kleptokratura je stejně hluchá a slepá jako předlistopadová komunistická moc a ztratila veškerou reflexi na svět tam venku mimo jejich vily a limuzíny a počala užívat represivních složek moci ke svým cílům, kterými je udržení se u moci. A to i za cenu násilného potlačování lidských práv.

A tak ochranka prezidenta republiky, která jej má dle svých vlastních vzletných slov chránit, ale neoddělovat od veřejnosti plní funkci ideové policie, jako tomu činilo Gestapo a StB a namísto ochrany nejvyššího představitele státu, čistí veřejný prostor od jeho odpůrců vykazováním osob s protestními transparenty a jejich loupežným přepadením za účelem konfiskace megafonu, kterým pravděpodobně mohl být spáchán zločin pravdy na osobě hlavy státu.

Následné zatčení protestujících krnovskou policií a jejich odvedení za účelem zjištění totožnosti jakoby z oka vypadlo situaci, kdy bylo KGB na Rudém náměstí zatčeno osm statečných Rusů, protestujících proti okupaci Československa Varšavským paktem.

Že je i tento akt v rozporu s nejvyšším zákonem v zemi, tedy s Ústavou české republiky, která implementovala Listinu práv a svobod jako svůj základní kámen, včetně porušení zákona o policii, který taxativně vyjmenovává situace kdy je Policie oprávněna narušit právo občana na svobodu pohybu a shromažďování České republiky jeho perlustrací, tedy zadržením a zjišťováním jeho identity nahlédnutím do jeho dokladů je natolik skandální, že je třeba mu věnovat ten nejširší možný prostor.

Neboť tento akt pokládám za projev zastrašování občana represivními složkami, které jej mají údajně chránit a pomáhat mu, čímž zcela toto své poslání popírají. Jakým právem a na čí rozkaz chce totiž Policie České republiky znát totožnost těch, kteří projevují nesouhlas s prezidentem země, což je jim zaručeno zákony?

Neměla by spíše Policie pozatýkat pány z doprovodu pane prezidenta a pozeptat se, jak ke svým penzionům zvících velikosti berchtesgadenského Orlího hnízda přišli, namísto toho, aby se její příslušníci chovali jako nájemní valchaři, kteří za pány dělají špinavou práci zastrašováním nepohodlných a odpůrců?

Na základě takových zjištění veřejně prohlašuji, že jestliže svojí nevoličskou většinou pohrdá ten pán, co je prezidentem této země a prohlašuje nás za křiklouny, tedy za obyčejnou a nesvéprávnou chátru, kterou dá rozehnat svými poskoky kdykoliv se mu zamane, není již ani jeden důvod vykazovat mu i ten poslední zbytek úcty a respektu, vyplývající nikoliv z jeho osoby, ale z jeho úřadu.

Toho kdo nerespektuje základní lidská práva a slušnost obecně, totiž nemusíme respektovat ani my, občané této země, kteří ho zaměstnáváme a to bez ohledu na to, zda jsme mu dali náš hlas, protože ho platíme našimi penězi z našich daní. A to bez rozdílu.

My říkáme, kdo bude tím, kdo nás veřejně zastupuje a nikdo jiný.

Ani na základě svobodných voleb nevzniká nárok takové osoby na jejím setrvání v úřadu po celou dobu volebního období, pokud taková osoba přestane zastupovat demokratické principy, kterými byla zvolena a počne se chovat vlastizrádně, protiústavně, nedemokraticky, nebo třeba jako dobytek, a to ať na základě svého duševního stavu, nebo vázacího aktu s ruskou, či čínskou tajnou službou.       

Jak se pan prezident na Hrad dostal, dostane se i z něj.

V defenestracích máme ostatně hlubokou tradici.

Od této chvíle jej nepovažuji za prezidenta České republiky, ač povolební realita říkala, že jím je.

Stal se pouze další smutnou postavou českých dějin, na kterou bude nejlépe po její abdikaci co nejrychleji zapomenout.

Osobně jej považuji za nemrtvého.

Jeho tělo zatím ještě prokazuje vegetativní funkce spočívající v inhalaci machorky a požívání samohonky, stejně jako verbální rezidua intelektu mající podobu v bezobsažných, nebo vulgárních slovech.

Ale jeho duše propadlá moci a jejímu zlu, již dávno hoří v pekle.

Stačí se na něj podívat.

Ale přesto nejsem a nebudu jako on, ani jako oni.

Modlím se za něj.

Protože každá duše vyrvaná zlu, znamená více dobra.

Miroslav Václavek

Šumperk