Přetavme tanky na metal - a to Ohněm!

„Cigareta je dudlík podanej Smrtí,“ praotec heavy metalu Ozzy Osbourne o tom, jak to má rocker v životě a vlastně vůbec, jak to smí vidět jenom on.   

Předminulý týden jsem si ve své věži pustil nové CD Miloše Dodo Doležala, které se jmenuje Ohněm a když jsem ho vytáhl z obalu, tak se ještě chvělo novotou. Stříbrný kotouč poté zajel dovnitř, chvíli to cvakalo a bzučelo jak to tak bývá, když se v útrobách načítají všechny ty jedničky a nuly do nichž se dnes hudba převádí a pak jsem zmáčkl na dálkovém ovládání play.

Naštěstí jsem byl prozíravý a neměl load vybuzený až někam na doraz, ale i tak jsem dostal ránu na solar plexus pořádně tvrdou pěstí a vzápětí zvedák a pravý hák. Až po chvíli, jen co jsem opět popadl dech, jsem přidal benzínu, abych vymetl pavučiny z reprobeden a zmizel jsem pod lavinou.

Zmocnila se mne síla, s jakou jsem se už dlouho nepotkal. Ingoty zakalené oceli kytarových rifů ostrých jako břitvy, legované ušlechtilými kovy dodávajících tvrdosti si mne pěkně rozporcovaly na malé kousíčky, aby se všechno dostalo až do morku mých kostí.

Jo, takhle se má dělat poctivá muzika, nic jenom jako, žádné pohrávaní si s rockem a chození okolo pseudo hard rockové horké kaše v dechovkovém duchu, ale hned to posluchači napálit, aby neměl čas na nic jiného, než potřásat hlavou do rytmu a přidávat a přidávat volume ať si i sousedi užijí trochu odpichu heavy metalu, jako někde v železárnách a ztrácet tak své já, neboť jej v okamžik hudby stejně nepotřebuje.

Dravá kytara (Miloš Dodo Doležal) valící se jako povodeň, perfektní zpěv, smysluplné texty (ten svůj, Eso a král, se hodnotit neodvažuji), úžasná basa (Miloš Doležal jr., což jako někdo z baskytarové rodiny bezpečně rozpoznám) a parádní bicí (Pavel Slechan + hosté Radek Prouda Láznička a Daniel Pitris Pitra), které do toho řežou, aniž by braly zajatce, to byla moje první myšlenka a pocit z cédéčka Ohněm.

Už dlouho jsem neslyšel tak skutečně skvělou muziku řinčivého rocku a naprostého anglosaského nářezu, palby a řežby domácí provenience jako se to povedlo Miloši Dodo Doležalovi v jeho právě vydaném cédéčku, o němž píšu.

Jako řeka lávy s pevným a ostrým povrchem, s roztaveným obsahem uvnitř, hrozící popálit každého kdo se příliš přiblíží a on to přesto znovu a znovu podstupuje, jen co si zhojí svá zranění, aby si rád způsobil nové. To je CD Ohněm.

Protože tomu tak činí Síla, která je uvnitř a která je životem samým. Protože opak znamená být nemrtvým, nemilujícím, neživým a ztraceným.

Ostatně, posuďte sami.

Zajisté, že tak, že si ho poslechnete a třeba se vám otevře ten samý prostor a čas jako mě.

Já osobně to jdu oroštovat a budu tam na vás čekat.

Ostatně s těmi tanky to myslím vážně.

Když ocel, tak jenom z repráků! 

Smrt reklamám! :-) 

Miroslav Václavek

Šumperk