Komunistická Osvětimská lež

„Klementa Gottwalda obdivuji. Udělal mnoho dobrého pro lidi. Dějiny se falšují, souzeni byli jen ti, co se opravdu provinili." Tak se vyznává soudružka učitelka Marta Semelová a kandidátka do parlamentu České republiky za komunistické masové vrahy. Rovněž připojila svůj podpis pod nejnovější komunistickou iniciativu usilující o opětovné znásilnění dějin rudými zločinci a o výklad historie kde hromady mrtvol jsou schody ke komunistickému ráji a spravedlnost.

„Nehledejte inkriminující dukazy v tom, zda se ten ci onen postavil proti revolucní moci se zbraní nebo slovy. Vaší první povinností je se zeptat, k jaké patrí tríde, jaký je jeho puvod, vzdelání a povolání. To je skutecná podstata a význam rudého teroru. Když se na Nóvě ptali agenta StB Falmera/Filipa, komunistického fýrera, poslance a místopředsedy poslanecké sněmovny na to, co na tuto novou iniciativu svých bratrů v rudém triku říká, zasmál se řečeno s Kainarem tak, že to zaznělo jako kus masa když pleskne o zem. Šibalsky popotáhl obličejem až mu jeho momentální maska demokrata, kterou si jako všichni komunističtí zločinci nasadil po listopadu 1989, vykreslila obraz dobromyslného strýčka. Jenom mu dát fajfku a posadit ho do houpacího křesla do první třídy. Soudružka učitelka Semelová sežene rákoskou dav dětí poblíž a nechá hodného strejdu Falmera/Filipa vyprávět. Jak to bylo když třídní nepřítel dostával svůj spravedlivý trest a soudruzi měnili tuto zemi na jeden velký koncentrák. A nakonec pásma pro děti je nechat osahat pendrek Lidového mlicionáře a vysvětlit, že v zájmu lepších zítřků bylo nutné nechat umírat novorozené děti Pankráckých vězenkyň popravovaných po porodu. Na to by jsme milé děti málem zapomněli - komunisté přece nezabíjejí těhotné ženy, ale řídí se Leninským humanismem. Každému jeho spravedlivý trest. Novorozeného třídního nepřítele nechat chcípnout a poté jej pohodit jako zdechlinu prašivého psa do hromadného hrobu v Ďáblicích. Matčin popel vysype pevná ruka soudruha někde za Prahou. S lidmi a pro lidi.

Tahle nejnovější komunistická „iniciativa" není ničím jiným než Osvětimskou lží v komunistickém balení.

Přijmout jejich argumenty o tom, že ne všechny tresty jimiž komunisté posílali své oběti na šibenici a do lágrů byly vykonstruované StB, ale vyplývaly z řádných zločinů obviněných provinivších se svým odporem vůči komunistickému teroru a „platným zákonům", by bylo totéž jako ztotožnit se s Norimberskými rasovými zákony a šest milionů zplynovaných židů vyhlásit za zločince, kteří si svůj trest zasloužili. Zvrácená komunistická ideologie vyznávající svůj třídní rasismus se totiž vůbec od rasové segregace nacistické v ničem neliší. Ideologie komunistů vraždí na základě toho, že ses narodil rodičům, které jejich majetkové poměry, vzdělání nebo povolání, dle Marxe deklasují na odpad. Ideologie nacistů zase na základě toho jestli tví rodiče nejsou židé. Pro dítě z toho plyne oprátka nebo plynová komora aniž by se něčím provinilo. Obhajovat tuhle zrůdnost a myslet to vážně, není lidské. Říkat to s úsměvem do objektivu nebo vyznávat se z takových bestialit se záměrem legitimizovat je a indoktrinovat jimi děti, může jen naprostá stvůra.

Objímat se s nimi v krajské koalici dokáže jen někdo s dobrým žaludkem a pevným svěračem. Někdo kdo z toho nezvrací a ani z toho nemá běhavku. Český sociální demokrath.

Na tohle si nikdy nezvykneme Roko a Falmere. Ani po litrech ideologického špiritusu jimiž mediálně otupujete masy skrze média ovládaná exponenty KGB. Většina z nás tu vaši lavorovici zapomnění nechlastá a chlastat nebude. Ale kdyby přesto přece jen někdo zatoužil zapomenout a zastesklo se mu - ať čte.

"V Radvanicích končila válka a odjeli jsme do Svatého Jakuba u Kutné Hory a tam mi slíbili, že mne už pošlou do naší armády. Napřed, že však musím odvézt vůz do Krakova, vozil jsem ruského kapitána a dělal jsem mu tlumočníka. V Kutné Hoře měla sídlo i ruská rozvědka SMERŠ (Smrt špionům - úkolem rozvědky bylo bojovat proti nacistickým špionům, byla však především využívána k likvidaci všech, kteří se stali nepohodlní komunistickému režimu). Nejprve jsme vždycky zajeli ke starostovi a ten nám pověděl, kde žije Rus nebo Ruska. Násilím jim odebrali děti, když bylo auto plné, příkazník ho zavřel na zámek a já jsem je odvezl do lesíka mezi Kutnou Horou a Kolínem. Tam je přebrali ruští vojáci, kapitán šel s nimi, museli jsme na něj čekat a asi za půl hodiny bylo slyšet velký křik a střelbu z více automatů, potom bylo ticho. Kapitán se vrátil veselý, opilý lihem. V Krakově zašel na štáb a řekl mi, že z mého návratu do čs. armády nic nebude, až po skončení akce proti tzv. Benderovcům a Vlasovcům. A tak jsme chodili po vesnicích a ptali se předsedů, která žena nemá doma muže. V jedné vesnici byla žena se třemi dětmi, nejmenší mělo 3 roky. Kapitán se ptal, kde má muže, žena odpověděla, že o něm už půl roku neví, možná, že ho zastřelili Němci. Důstojník se otočil k děvčátku, pohladil ho po hlavě a řekl mu, aby povědělo, kde je jeho otec. Dítě se kroutilo a říkalo, že neví - mělo na sobě hadry z bramborového pytle pospínaného drátem - přitáhl ho k sobě, serval mu tu pytlovinu, hodil ho na bříško a začal řezat rozříznutým klínovým řemenem z auta, dítě nic neprozradilo, jenom silně plakalo. Natáhl mu ručičky a stoupl na ně levou nohou a bil ho řemenem dál, dítě začalo hrozně křičet, vím, jak to bolí, zažil jsem to na vlastní kůži, matka popadla dítě, aby ho vytáhla zpod jeho nohy... on však matku kopl do tváře, rozbil jí ústa i nos. Začal matku kopat a bít stejným řemenem, vzal dítě za ruku, hodil ho opět na bříško a bil ho dál tak dlouho, až prozradilo, že otec je schovaný v chlívku u kozy, kde je pod žlabem díra a tam mu matka nosí jídlo. Vyhnali kozu z chlívka a zastřelili, příkazník otevřel poklop té díry a kapitán volal: "Vylez ven, ty zrádče sovětské vlasti!" a hodil tam obranný granát. Muž začal křičet a ven se mu špatně vylézalo, byl celý potrhaný, pravou ruku neměl až po loket, byl celý bílý jako mléko - ještě stačil říci, že se ukryl před Němci - kapitán i příkazník do něj pustili celou dávku z automatu. Příkazník zapálil dům i chlév, dvě děti chtěly z hořícího domku vyběhnout - chtěl je zastřelit, ale měl prázdný zásobník samopalu, tak doběhl do auta pro pušku s bodákem a čekal u vchodu, jak děcko vyběhlo, nabodl je na bodák a hodil přes okno do ohně, potom i to druhé. Vyběhla i matka, bodl ji a ona se svalila a pustila děvčátko, které držela na rukou. Přišel k němu a bodl ho bodákem do pusy, doslova ho připíchl do země, dítě strašně křičelo i já jsem začal strašně plakat, kapitán přišel a děvčátko střelil do srdíčka, jako z milosti. Potom mně nalil špiritusu plnou sklenici a řekl: "Pij Rudolfe, to ti pomůže, uleví se ti!" Potom mi řekli, že si budu muset zvyknout."
Rudolf Fuňka o své službě v Sovětské armádě v jednotce Smerš, kam byl zařazen po svém propuštění z Gulagu, kde byl internován po překročení hranic SSSR.

Tohle jsou milé děti a pane Paroubku komunisté, když je nic nenutí nosit svoje masky hodných strýčků. 

Pro někoho koaliční partneři.

Pro slušného a normálního člověka kreatury a zrůdy.