Vláda padla, mráz přichází z Kremlu

Prezident Václav Klaus: „Já dnes žádné nebezpečí ze strany Ruska necítím." Tahle krátká zpráva z tisku objasňuje včerejší hrůznost proti zdravému rozumu spáchanou společnou rukou komunistů a hlupáků i hlupaček, které komunisté k takovým věcem odjakživa potřebují, v parlamentu České republiky. Tím bylo vyslovení nedůvěry současné vládě právě předsedající Evropské unii. Vhodnější čas pro zdiskreditování tohoto státu, jakožto i pro rozvrat celého Evropského společenství si snad ani nemohli vybrat.

Halo Klaus? Ano odznacek bude. V nejcitlivějším období kdy vrcholí ekonomická krize, a kdy je třeba každé rozumné hlavy a racionálních zákroků se stalo, že nadchází doba bezvládí. Doba jakési prozatímní vlády, kterou Jiří Paroubek nazývá úřednickou. Vlády, která bude později vyvedena na dvorek a zastřelena (doufejme, že jen mediálně) a vlády, která celou situaci ještě zhorší (o což Jiřímu Paroubkovi a jeho estébácko-pasácké straně jde) na čemž onen spolek hodlá po vzoru NSDAP založit předvolební kampaň, protože nebude mít už ani ten slabý mandát, který měla vůbec první skutečně pravicová vláda v celé postkomunistické historii. Neboť skutečná pravicová politika není rozkrádání a přemisťování ohromných majetků do kapes komunistů a veksláků, jak to zavedl profesorissimus Václav Klaus a jeho kumpáni z Prognostického ústavu při Ústředním výboru Komunistické strany Československa a KGB, když zhasli, ale je to politika, která se striktně vymezuje proti komunismu, jeho zločinům i zločincům.

Že tento pokus na po popáté vyšel, není divu. Když hrozilo nebezpečí, že se provalí stavidla a vyvalí se rybník špíny v němž pluje exponent Ruska a jeho zájmů Václav Klaus, jak avizoval ministerský předseda Mirek Topolánek, zdvihly se poslušně potřebné ruce jakoby byly na špagátcích. Jen slepý nevidí, že vedou na Hrad a do Kremlu. Stejně hloupý je i Jiří Paroubek, jehož zaslepenosti KGB mistrně využilo, aby co nejvíce oddálilo ratifikaci Lisabonské smlouvy, případně ji zcela znemožnilo, protože jediný jeho spojenec v této věci byl právě Mirek Topolánek. Slabá a paralyzovaná Evropa a její instituce, jsou dlouhodobým cílem Ruska a jeho imperiálních zájmů, které nikdy nepřestaly trvat. Stačí se podívat na mapu aby člověk viděl, že Rusko svá obrovská území, která ovládá získalo právě takovým způsobem. To, že jsme se dočasně vymanili z jeho sevření, neznamená, že jsme na okraji jeho zájmu. Naopak, nyní má česká figurka na mocenské šachovnici mimořádnou cenu, i když jde jen o zlo, a jsme toho svědky.

Bude se s ní nyní šoupat až to bude skřípat a to, že jediný jásající v Evropském parlamentu v němž zavládlo zděšení, je agent StB Richard Falbr z Komunistické strany sociálně demokratické, mnohé napovídá. Nastala doba, která osvědčuje platnost toho, co je leitmotivem celé české politiky: "Neexistuje žádná morálka v politice, je zde pouze účelnost. A gauner může být pro nás užitečný už jen proto, že je gauner." Vladimír Iljič Lenin.

A gaunerů je u nás více než dost. Chtělo by se říci, že dobře vám v ODS tak, když angažujete komunisty jako Vlastíka Tlustého. Zajisté, kdo s čím zachází, tím také schází, ale nějak mi z toho není dobře po těle, protože zajisté, že nejde jen o onu stranu, ale i o mě, a to sakramentsky. A rovněž - pokud jde o protivládně hlasující, jedná se o koně z profesorissimovy stáje, kde se nacházejí jen úplní plemenní hřebci šlechtění v intencích Leninova úsloví. To, že se úspěšně množí, o tom vypovídá stav v němž právě tato země je. Sice zde již bylo arizováno-privatizováno-rozkradeno naprosto vše, ale přesto jednu věc lze ukrást vždy. Tou je budoucnost. Jsme právě svědky její krádeže, znárodnění a pošlapání pro mocenské zájmy agresivního Ruska.

Jak nám je Rusko blízké nejen politicky, ale jaksi až bratrsky a rodně.

"Surovost je ruským lidem vlastní. Od války žijeme v těžkém snu, zesurověli jsme, zešíleli jsme. Už před bolševismem ulice ráda bila; nikde se nebije tak horlivě jako v Rusku. Ruský národ je náchylný k anarchii, pasivní, ale krutý, když má vládu, je úžasně nepřístupný humanitě. Rusové jsou odporně krutý i nepochopitelně dobrodušný národ. Jak změnila bolševická revoluce zvířecí ruský mrav? Surovosti, které se nyní píší, dějí se jménem proletariátu: ale je to jen vítězství zvířecího mravu, propuknutí asiatštiny, která v nás hnije. Dosud nic nezmizelo starého ani mizerného, jen fyzická síla se přemístila: není zákeřnějšího jedu než moc nad lidmi. Život dnes řídí lidé ve stavu nepřetržité prchlivosti a podráždění."
Maxim Gorkij, Nečasové úvahy.