Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Se Sovětským svazem přišla válka na zem - 9. května není co slavit

10. 05. 2012 9:15:18
"Přátelství národů Německa a Sovětského svazu, zpečetěné krví, má všechny předpoklady být dlouhé a silné." Josif Džugašvili vulgo Stalin, Pravda, 25. prosince 1939.
Lidový komisař zahraničních věcí SSSR Skrjabin vulgo Molotov, se vítá s Reichsführerem SS Heinrichem Himmlerem.Lidový komisař zahraničních věcí SSSR Skrjabin vulgo Molotov, se vítá s Reichsführerem SS Heinrichem Himmlerem.

Je tomu už tak po šedesát sedm let. Dne devátého máje se pokaždé Rudým náměstím v Moskvě rozléhá vřískot dechovek, řinčení housenkových pásů i cvakot okovaných vojenských bot pochodujících soldátů, demonstrujících tak své bojové odhodlání.

Samozřejmě, že na straně přihlížejících se nachází jak lid, tak i jeho vedení. I když dnes je Rusko napůl mezi evropskou demokracií a byzantskou despocií a jeho obyvatelé nejsou jeho vládci masově vyhlazováni po milionech, jsou některé průvodní jevy, jimiž se vyznačovala komunistická diktatura sužující tuto zemi po více sedmdesát let, stále patrné.

Jedním z právě takových rituálů jsou každoroční pompézní a nabubřelé oslavy dne vítězství, cudně pojmenovaného Den vítězství nad fašismem, i když se ve skutečnosti jednalo o boj dvou socialismů. Ty letošní údajně přišly matičku Rus na miliardu korun. Nu což, je to méně než šestnáct miliard korun, které vystřelila strana v Severní Koreji, když zkoušela svoji balistickou raketu, ale i ona ruská miliarda vydaná za hluk defilujících jednotek a projevů pronášených z tribuny mauzolea V.I.Uljanova vulgo Lenina, je celkem dost.

Ono totiž udržet lež při životě něco stojí.

Na druhou světovou válku je třeba nahlédnout nikoliv pohledem zkrachovalých světovládců a jejich zločineckých ideologií, ale skrze optiku historických, dlouho utajovaných faktů. Když nahlédneme do takového mikroskopu, spatříme takové věci, že údajné vítězství slavené parádemarši, dostane velmi trpkou chuť a člověku tak dojde, že vlastně není co slavit.

Když bylo Německo po první světové válce donuceno Versailleskou smlouvou ke zrušení armády a jejich ofenzivních složek, byl to komunistický Sovětský svaz, který mu nabídl pomocnou ruku. Zajisté, že nabídka k obejití podmínek mírové smlouvy z Versailles k vybudování německých armádních základen na území SSSR, kde se formovala idea Blitzkriegu a cvičili se budoucí nejlepší stratégové Deutsche Wehrmacht, nebyla vynesena jen tak z nezištných důvodů.

SSSR byla země ovládaná komunisty, jejichž doktrínou bylo rozpoutání světové revoluce a „osvobození“ lidstva od jha kapitalismu, jak byla oficiálně nazývána světovláda pod vlajkou se srpem a kladivem. Ovšem vzhledem k tomu, že se k tomuto „osvobození“ celé národy ani trochu neměly, bylo třeba poněkud pootevřít vrátka Rudé armádě – osvoboditelce.

Což bylo možno vykonat pouze rozpoutáním válečného konfliktu.

A tak byla sovětskými komunisty pečlivě vypiplána jak Německá armáda, tak i pozdější vůdce Třetí říše Adolf Hitler, který byl Josifem Džugašvilim vulgo Stalinem nazýván příznačně Ledoborec. Jelikož úkolem ledoborce je rozrážet kry a uvolňovat tak cestu lodím za ním, je zřejmé k jakému účelu měl Adolf Hitler sovětským komunistům sloužit.

Vdavky mezi nacisty a komunisty stvrzené podepsáním Smlouvy o neútočení a vzájemné spolupráci a přátelství mezi SSSR a nacistickým Německem, vedly jak k rozpoutání celého válečného konfliktu, tak ke společnému útoku na Polsko, které bylo nacisty a komunisty rozcupováno, přičemž Sovětský svaz rozšířil své území směrem na západ, když okupoval jeho východní polovinu. A nejen Polsko, ale zabral i pobaltské republiky, včetně rumunské Besarábie.

Následná ideologická a hospodářská podpora nacistického Německa ze strany jeho mohutného sovětského přítele znamenala tisíce vlaků s ropou, uhlím, rudami, obilím a jinými nezbytnými surovinami zasílanými ze SSSR jakožto nezbytnými, pro chod nacistického válečného stroje, drtícího západní demokracie jako parní válec.

Pochopitelně, že ani v tomto případě se nejednalo o nic jiného než o cynickou vypočítavost spočívající v očekávání momentu vzájemného oslabení Německa a západních spojenců a následného vtržení Rudé armády do zbytku ještě komunisty neobsazené Evropy. A pak dál. Stačí pohlédnout na znak, naštěstí již neexistujícího Sovětského svazu, kde je celá naše modrá planeta pod srpem a kladivem.

To, že Adolf Hitler svojí invazí do SSSR v červnu 1941 Josifa Džugašviliho předešel o dva týdny, znamenalo i vzájemný střet dvou obludných ideologií. Jedné národního socialismu a druhé socialismu internacionálního. Jiné rozdíly, najít ani při nejlepší vůli nejde. Neboť koncentrační vyhlazovací tábory dovedli jak nacisté, tak komunisté, k hrůzné dokonalosti.

Bylo štěstím pro náš svět, že Spojené státy americké, včetně Britského společenství národů a ostatních zemí byvších součástí této aliance, stačily ve velmi krátké době vyhrát bitvu o Atlantik, vystavět tisíce lodí a vyrobit tisíce tanků a letadel a všechno to, včetně milionů vojáků, přepravit na Britské ostrovy a vylodit se na pobřeží Francie. O válečné podpoře zasílané v námořních konvojích již proti Německu bojujícímu SSSR nemluvě.

Bez následujícího rychlého postupu angloamerických vojsk ke hranicím Německa a jeho zhroucení, by soupeření obou zločineckých ideologií vedlo ještě k daleko větším ztrátám na životech. Protože sovětský způsob vedení této války spočíval v útocích lidských vln na německé pozice, pod palbou vlastních kulometů, bez jakýchkoliv ohledů na ztráty.

Hrůzy, ke kterým vedlo komunistické a nacistické spojenectví, by bylo tak třeba uctívat nikoliv Dnem vítězství a propagandistickými tirádami maskujícími onu velkou lež, ale Dnem ticha. Dnem v němž by byly vzpomenuty desítky milionů obětí tohoto šílenství, mající společné rudo-hnědé kořeny.

Není kam pochodovat a komu volat sláva.

Takové hoře, jaké znamenala druhá světová válka rozpoutaná nacistickým Německem a Sovětským svazem, není ke slavení.

Tím méně její trpký konec.

Neboť to znamenalo další desetiletí teroru, nyní komunistického.

Jedině prostým vojákům nahnaným na jatka, jejichž oběti se zmocnili komunističtí parazité, lze složit hold a slib, že nedopustíme opakování. Protože co na to neznámý vojín?

„Co tady čumíte? Vlezte mi někam!
Copak si myslíte, že na to čekám?
Co tady civíte? Táhněte domů!
Pomníky stavíte, prosím vás, komu?“

Miroslav Václavek

Šumperk

clun.jpg

Člunky

Příběhy doby, lidí, života a smrti.

Autor: Miroslav Václavek | čtvrtek 10.5.2012 9:15 | karma článku: 39.39 | přečteno: 6515x

Další články blogera

Miroslav Václavek

Přepolitizováno, překecáno, přeotráveno...

Taky už máte jako já plné zuby současného povolebna? Taky vám už leze krkem ta záplava novinových titulků a článků pojednávajících kdo, kdy a s kým a kdo, kdy, a proti komu? Tak to nás je nepochybně víc.

15.11.2017 v 6:15 | Karma článku: 10.60 | Přečteno: 718 | Diskuse

Miroslav Václavek

Česká republika dává nejvíc peněz na uprchlíky na světě - a pro naše děti sbíráme víčka!

Je po volbách Léta Páně roku 2017 a Andrej Babiš coby Pyrrhos, který utrpěl své vítězství láká usednout koaliční strany na lep s hořící koudelí času u zadnice, pan prezident spřádá své úvahy o vládě bez důvěry poslanecké sněmovny

6.11.2017 v 6:15 | Karma článku: 36.59 | Přečteno: 9196 | Diskuse

Miroslav Václavek

Jan Žižka z Tokia – aneb jak popelář Tomio v Čechách ke štěstí přišel

„Lidská inteligence se výrazně liší, a to jak mezi rasami, tak i mezi muži a ženami. Ženy mají ve většině průměrné IQ - je mezi nimi méně geniálních či naopak totálně hloupých než mezi muži.

17.10.2017 v 6:15 | Karma článku: 32.97 | Přečteno: 4194 | Diskuse

Miroslav Václavek

Stručný návod na to jak si po volbách zachránit život

Je pozdní podzim, listí se barví všemi barvami, tma přichází brzy a čím dál dřív a na skla oken bubnuje déšť svůj zádumčivý rytmus a obličeje potentátů politické reprezentace se zahalují chmurami, jako v zakletém království.

13.10.2017 v 6:15 | Karma článku: 21.10 | Přečteno: 742 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Karel Trčálek

Polootevřený dopis p. Ing. T. Vyoralovi, odesilateli otevřeného dopisu p. Bekovi

Nějak se nám tady s těmi otevřenými dopisy roztrhl Santa Klausův pytel. Pokoušející svůj osud víc než je zdrávo, napsal jsem taky jeden, když je dnes tak pěkně a svěže na procházce kol bezejmenné říčky

20.11.2017 v 11:59 | Karma článku: 4.33 | Přečteno: 78 | Diskuse

Libuse Palkova

Erotematika

Pokud nějaká pedagožka připustí, že preferuje erotematiku, nemusíte se hned obávat, že mravní výchova vašich dětí je ohrožena. Nemá to s erotikou nic společného, je to sice z řečtiny ale znamená to tázat se, klást otázky.

20.11.2017 v 11:44 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 111 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Vůně muže

Je na čase, přátelé, věnovat se vůni mužů. Dokonce se točí filmy o tom, jak voníme my holky, ale kluci jako by nevoněli nebo co. Naštěstí jsem tady já a napravím, co ostatní zanedbali. Sepíšu pojednání o vůni muže.

20.11.2017 v 9:03 | Karma článku: 18.26 | Přečteno: 618 | Diskuse

Karel Trčálek

Prezident umírá

Prezident umírá. Tiše a nenápadně, aby nás nevystrašil, vždyť je milujícím otcem našeho statečného národa. My to ale tušíme. Tušíme a proto slibujeme, že jej neopustíme ani v hodině jeho smrti

20.11.2017 v 8:30 | Karma článku: 10.16 | Přečteno: 633 | Diskuse

Václav Toman

Revoluční metoda na prokrastinaci ve 2 krocích

Doba čtení: 4 minut V dnešním článku vám přináším revoluční metodu, jak NAVŽDY zvládnout prokrastinaci - tedy chronické odkládání věcí na později - a to jen ve dvou krocích. Tak se držte, je to tady:

20.11.2017 v 8:07 | Karma článku: 7.36 | Přečteno: 277 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.