Pohádka o králi Zemanovi

Bylo, nebylo, v jedné nejmenované kotlině obklopené pohraničními horami, které nás chrání od lidožroutských Germánů, narodil se kralevic Šomil, potomek starobylého rodu z Lihova.  

Protože se mi nepodařilo sehnat fotografii krále Zemana, užívám podobizny Gustáva Husáka. Prý je mu podobný.

I nastala veliká, převeliká radost po celém království i veliká klanění mudrců RSDr., neboť na východě vyšla hvězda rudá, aby značila, že se do tohoto chléva narodil levicový politik.   

I sešly se nad kolébkou malého kralevice sudičky Urválka, Hůlka a Rákosníčka - a řekla sudička první: „Aj, budeš mít játra, že žádná samohonka, ni vodka pšeničná či kletba rumová je v kámen nepromění.“

A řekla sudička druhá: “Aj budeš mít pajšl, že žádná machorka ho rozedmou, ni dýchavičností nezkroutí, ba ani šlakem herznu netrefí.“  

A zaskřehotala třetí, Rákosníčka zvaná: „Aj Šomile, Šomile, když já ale nejsem šťastná, protože se princ Radovan kvůli té čůze hornouherské se mnou rozvedl, nebudeš ani ty a tak sesílám na tebe novináře, uhehehehahahohoho.“        

A tak milý kralevic rostl, a protože byl samozřejmě geniální již od narození, tak už týden po narození ho napadlo, že si v kolébce zapálí cigaretu, ale protože poblíž nebyla žádná tabulka zakazující kouření, tak čekal až do svých dvacet sedmi let.

A protože byl již tehdy velmi ekonomicky a národohospodářsky vzdělaný, tak k velké radosti rodičů svých, pronesl své první slovo: „Idiot,“ a poté jen tak, z dlouhé chvíle, brilantní oxfordskou angličtinou přednesl uvítací řeč k britskému princi, neboť samozřejmě uměl anglicky hned po narození. 

„Jak je chytrý,“ řekla ke svému královskému choti jeho matka sličná hraběnka z Prolhanova a ukanula jí slza na tváři. „Je to jeden z nejvíce vzdělaných lidí, jaké jsem kdy viděl,“ dojatě pronesl jeho urozený otec, Zeman z Nemanic a Dehtova.

„Jak máme krásné dítě, je celé po nás,“ rozplývala se dále urozená paní hraběnka.

„To proto, že jsem tě nemusel znásilňovat, protože jsem Zeman a ty ses nemusela do vedení Sociální demokracie prošoustat jako Petra Buzková,“ opáčil otec a hruď se mu jala dmout pýchou.

I šly roky, jeden za druhým a mladý Šomil dospěl v muže.

Protože se živě zajímal o lednovou politiku Komunistické strany Československa, podal si přihlášku, které bylo vzhledem k jeho inteligenci okamžitě vyhověno.

Když byl kvůli své inteligenci z Komunistické strany odejit, počal se stejně živě zajímat o numerologii a futurologii, aby jednoho krásného dne, mohl s ostatními soudruhy zakládat na rozkaz generála KGB Krjučkova v Prognostickém ústavu při ÚV KSČ politické strany, protože to pro něj vzhledem k jeho mimořádnému vzdělání bylo hračkou.    

I aj, kralevic Šomil přislíbil lidu vázat stanovy a moudra svá, do kůže jatých členů rodu Ódées i stal se místokrálem té země mlékem, strdím, pivem a rumem oplývající.

Ale milosrdné a veliké ukázalo se být Šomilovo srdce a uzavřel tak s nepřítelem na život a na smrt chartu opoziční, neboť Kristus mu pravil, by miloval nepřátel svých.

A tak nikdo nerušil vládu jeho i rozmetány v prach a obráceny v popel, byly týmy policejní, korupci vyšetřující, neb k poraženým nepřátelům je třeba velkorysý být i pomyslet na dny příští, stejně jako na Standu Grosse.

Ajť, nebylo jeho dobrodiní pány z Ódées a Rusova zapomenuto a když přišel čas naplnit dobro Prognostického ústavu při ÚV KSČ i knihy jeho, Jak jsem se mýlil, vyvolil jej lid za vladaře svého, by zasedl na stolec a kraloval všemu a kecal do všeho.

I aj, v oné době naplnilo se proroctví třetí, věštba zlé sudičky Rákosníčky.

Zlí, hloupí a nenávistní novináři, které platí západoněmecká rozvědka sloužící sudetoněmeckému landsmanšaftu, počali se zjevovat a ve své malosti dotýkat se velikosti krále Šomila.    

Jed, kterým otrávili mysl mnohých svým pomluvami o tom, že král Šomil je ožralý vagabund, který se projevuje jako naprostý buran, neotesaný křupan a mstivý alkoholik, počal se plížit královstvím jako mor a nikdo, ani volič jeho, si nemohl být jist tím, že i on nebude Zemanem otráven.

Ale naštěstí přišla do království pravda a láska, jako protijed na lež a nenávist Václava Havla.

Protože jak se vyjádřil Hradní kancléř Kamil Kuchař, tak mezi ním a králem Šomilem vznikla hned na první pohled velká chemie a vůbec v tom nehrály žádnou roli ani peníze, ani moc.

A ne jako když Havlovi vrátili Lucernu.

A tak se konečně všichni radujeme a kritiků Šomila Zemana ubývá.

A protože to je král z Lihova, Prolhanova a Nemanic tak jeho lid nemá nic.

A to je milé děti zvonec a pohádky je konec, a jestli nezemřeli tak tam kradou dodnes.

Miroslav Václavek

Šumperk