„Natreli sme Čechov: Musia premenovať pomazánkové máslo!“ pravil titulek slovenského deníki Topky ze dne 18.12.2012 a pokračuje: „Česi definitívne prehrali dlhoročný spor o používanie názvu Pomazánkové máslo. Je to tuk, rozhodol súd a preto sa nemôže volať maslo. Sťažnosť v Bruseli podali slovenskí mliekari.“
Pravěreno, másla nět...
Ano, včera jsme mohli být, pokud jsme sledovali veřejnoprávní českou televizi, svědky srdcervoucího příběhu o pomazánkovém másle, vykonstruovaného redaktorkami pod šotem podepsanými, aby kromě reklamy na jednu nejmenovanou mlékárnu Madeta, obsahoval i hysterický vstup majitele, který se stylizoval do role husitského bojovníka s EU.
Pan majitel, sám příjemce několikamiliardové dotace z Evropské unie na modernizaci své soukromé firmy, dramatickými slovy líčil úklady ciziny vůči jeho výrobku, jehož údajně poslední kelímek zachytila čočka kamery, včetně toho jak do něj kydla jakási hmota, údajně cosi, co je svatou povinností každého občana mazat si na chléb.
Je s podivem, že veřejnoprávní televize, která vybírá výpalné od každého občana této země, ať ji již konzumuje či ne, vůbec natočí a odvysílá takou dezinformaci, aby přitom nejmenované firmě Madeta, zároveň učinila reklamu, za kterou by pan majitel jinak musel zaplatit mnohamilionové částky.
Protože jakkoli se ve zpravodajské reportáži objevila spousta silných a obviňujících slov, pak relevantní informace, které by osvětlovaly nikoliv konec produkce jakési pomazánky, ale konec neoprávněného užití slova máslo v jejím názvu, v ní zcela chyběly.
Podobné tendenční a nepochybně v zájmu soukromé firmy produkované „zpravodajství,“ by tak občan spíše očekával ze strany nějakého komerčního média, která bývají nikoliv nestranná, ale vidět něco podobného v televizi produkované českým státem znamená, že v naší zemi tomu je naopak.
Historie takzvaného pomazánkového másla, počala v roce 1977, kdy tuto potravinovou náhražku, „vynalezl“ Výzkumný ústav mlékárenský, coby odpověď na všeobecný nedostatek potravin tehdejšího Husákova normalizačního režimu a začala se produkovat v Liberecké mlékárně.
Nakyslá hmota, konzistence umožňující ji rozetřít po ploše pečiva a následně oboje společně pozřít, si získala značnou popularitu mas, neboť nic jiného k dostání stejně nebylo a vzhledem k tomu, že jsme se nalézali mimo civilizační okruh, ji bylo možno nazvat máslem, aby pracující měl alespoň máslový dojem, když již ne máslo samotné.
S příchodem normálního stavu věcí, kdy jsme se navrátili zpět do rodiny evropských států a vstoupili do jejich společenství, ale bylo toto pojmenování v rozporu s legislativou, na které se tyto země spolu dohodly. Tedy například již není možno nazývat lihovinu produkovanou ze shnilých a smradlavých brambor rumem, protože rum je ušlechtilý nápoj, vyráběný výhradně z cukrové třtiny.
A stejné je to i se slovem máslo.
A protože sousední Slovensko na rozdíl od České republiky tuto legislativu počalo akceptovat, slovenští producenti potravin od názvu pomazánkové máslo odešli. Ale jelikož tam nejmenovaná firma Madeta a mnohé jiné, které tento výrobek rovněž vyrábějí, tuto pomazánku exportovali i s nezměněným názvem, počali se slovenští výrobci porušování evropské legislativy bránit, což vedlo k podání žaloby na český stát, k Evropskému soudnímu dvoru v Luxemburgu.
Pochopitelně, že šlo o žalobu zcela oprávněnou, které Evropský soudní dvůr vyhověl a nařídil České republice, aby její legislativa byla rovněž v souladu s legislativou evropskou a nepoškozovala tak sousední země na jejich právech.
Tedy nekonal se žádný bruselský koncil, jak se nám snaží prostřednictvím veřejnoprávních médií namluvit místní bývalí komunisté, nyní super kapitalisté, dotovaní Bruselem, ale proběhl zcela řádný a spravedlivý proces, v němž se strana poškozená domohla spravedlnosti.
Na celém případu není kromě tohoto faktu zajímavého téměř nic, snad jen, že by Česká televize měla veřejnosti vysvětlit proč je vlastně PR oddělením nejmenované mlékárny Madeta a jejího majitele a proč za peníze daňového poplatníka, produkuje reklamní spoty na její výrobek.
Že výrobek této firmy nesoucí donedávna název Pomazánkové máslo neobsahuje ani gram másla, je jaksi jen nasnadě, neboť to zcela koresponduje s obsahem nejenom včerejší reportáže České televize, ale i reportáží dalších, které vytváří další z ubrečených pohádek o zlé Unii a ublížených domorodcích.
Složení celého pomazánkového zázraku přikládám čtenáři k seznámení a zároveň si říkám, zdali to vlastně není podnět ke správnímu řízení s panem majitelem a to za matení zákazníka: Smetana, sušené podmáslí, sušené mléko, bramborový škrob, jedlá sůl, rostlinná vláknina, smetanová kultura, neboť máslo tam není ani na návštěvě.
Na základě čeho se tak pan majitel domáhá užívání slovního spojení Pomazánkové máslo, tedy zůstává i nadále záhadou.
Ale to není nic nového pod sluncem, podobné hlouposti se od dob Aloise Jiráska staly historií, přičemž historie sama stojí na hanbě a nevěřícně zírá.
Ostatně soudím, že Česká televize, by se měla divákovi za toto své dezinformační extempore a flagrantní porušení zákona o České televizi omluvit, neboť tento jí ukládá informovat pravdivě a nestranně.
Podobné výlevy, nechť si nejmenované soukromé firmy se styky na kolegy z komunistické strany, příště financují samy.
A třeba i za peníze z EU.
Miroslav Václavek
Šumperk
