Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Modlitba za sestřelený Boeing, ruského mužika a naše duše

23. 07. 2014 9:15:15
"Proč mají Rusové sklony k nesmyslným expanzím?" zeptal jsem se jednou Lery Novodvorské a ona mi dala tuto odpověď. „Protože v krvi každého Rusa je část mongolské krve. To je rovněž i důvod, proč nejsou schopni pracovat rukama. Pro barbara nemá smysl každodenně rozvíjet svůj um v jakékoliv činnosti. Pro štěstí Ruska je tedy třeba zabírat stále nové země. Proč? Já nevím." Z internetové diskuse pod článkem, v němž poslanec ruské dumy Michail Děgťarjev navrhuje zahájit vojenské operace proti Evropě a obsadit ji.
Vítězství Ukrajiny - konec Putina. Konec Putina - vítězství Ruska! Vítězství Ukrajiny - konec Putina. Konec Putina - vítězství Ruska!

Sestřelením malajského Boeingu 777 ruskými teroristy, kterými Kreml vede nevyhlášenou válku proti Ukrajině, která se rozhodla vymanit se z ruské nadvlády i de facto se opět pozornost světové veřejnosti upnula na onu obrovskou východní říši, která jindy oddělena kulturně, jazykově i nábožensky žije svůj vlastní život, pokud ovšem některé z ramen oné chobotnice "bratrsky" neobejme nějakého souseda a nepočne jej dusit.

Jako je tomu právě nyní s již zmíněnou Ukrajinou. Přičemž i my jsme ono "láskyplné objetí" zažili, když na nás Kreml v roce 1968 vyslal půl milionovou hordu asijských nájezdníků a hrdlořezů doprovázenou vazaly onoho prapodivného impéria stojícího na milionech mrtvých, které zavraždilo. Protože i my jsme pojali onen nápad, že již nechceme být součástí říše chudoby, útlaku a nesvobody, stejně jako nyní i Ukrajinci.

To je třeba říci na počátek, aby bylo zřejmé, že nevane žádný vítr ze západu, ale lidé na Ukrajině již prostě řekli dost byzantskému polofeudálnímu způsobu existence, kdy bohatství země plyne na konta proruských gubernátorů a rozhodli se jít cestou k evropské civilizaci, prosperitě a demokracii.

Že jde o cestu dlouhou a plnou překážek je zřejmé, ale řekl bych, že zároveň se jedná o nezvratný proces, kterému nemohou zabránit ani tlupy přiopilých ruských teroristů potahujících nervózně z machorek nad mrtvými těly svých obětí z malajského letadla, které okrádají o cennosti, peníze i kreditní karty.

Rusko samo je případem exemplárního omylu západní civilizace. Omylu o tom, že pácháním dobra je možno někoho přivést k lepšímu životu, aniž by to pro něj znamenalo jedinou povinnost, protože on to bude považovat za slabost, neboť nikdy nepoznal nic jiného než násilí.

Rusko, především pokud o jeho kremelskou moc jde, tak připomíná věčně opilého mužika, který poté co v komunistické nálevně propil jak chalupu, tak hospodářství i koně, zůstal ležet pokálený, hladový, pomočený a ve špinavých hadrech v příkopu u cesty, kde se ho zželelo kolemjdoucímu ze západního světa, který jej postavil na nohy. Dal mu jíst. Omyl jej. Oblékl jej. Posadil ho ke stolu a vykládal mu něco o dobrém vychování, a že krást a zabíjet se nesmí a když mužik přikyvoval, nabídl mu své přátelství a pustil jej i do vlastního domu.

Ale v tom se v mužikovi probudily všechny jeho komplexy, když spatřil bohatství západního domu a počal se chovat jako lidoop, vytáhl kyj a začal s ním máchat nad hlavou vyděšené rodině, která jej pozvala k sobě domů, a zatínal svaly a skřeky se počal domáhat, aby dostal ještě víc. A tak mu dali olympiádu, technologie, peníze i válečné lodě, ale mužikovi to začalo být málo. Protože s jídlem roste chuť. A tak zašilhal i jinam. A tragédie na Ukrajině mohla začít.

Toto ruské delirium tremens, kterého jsme svědky již delší dobu a které jsem si dovolil popsat po svém, neboť nalhávání si něčeho není rozhodně můj styl a přístup k životu, je důsledkem onoho vystřízlivění a postavení kremelského otrapy na vlastní nohy a má mnohou analogii i v lidských životech, kdy by například kdekdo mohl vykládat, jak zvedl opilce na ulici, přivedl jej k bytu a tento mu za to dal nakonec přes hubu.

Což se nám právě děje, protože já osobně Ukrajinu považuji za součást Evropy, za pokoj našeho společného evropského domu, kde řádí nezvaný host a chová se jak je mu vlastní, tedy jak to dobře známe z vlastní moderní historie.

Zároveň je vůbec s podivem, že ono počínání neotesaného mužika, může vůbec najít nějakou spřízněnou duši tak, aby k onomu řádění chovala sympatie, nebo jej považovala přímo za následování hodný.

Že je tomu tak u pana profesora a kandidáta věd, není divu. Jeho láska je zcela profesionální a spočívá v podpisu vázacího aktu s KGB a byla a je velmi dobře honorována. Ovšem případy kdy tomu je jaksi z lásky a obdivu, bych označil za klinické.

Zdá se, že z oné nemoci o kozáckém koni pijícím z Vltavy mnohé nevyléčil ani ten fakt, že ten kůň nakonec pil od roku 1945 do roku 1991 dokud všechen náš uran a staletí budovaný průmysl a ekonomické, kulturní a historické bohatství nevypil a dluhy tři sta miliard korun po sobě zanechal. Ani to, že deset tisíc lidí v jakémsi hrůzném rodeu ušlapal. Že všude kam kopytem šlápl sto let tráva neporoste a že jej sedlá sama smrt.

Inu obejmi se s našimi vrahy, miluj svého otrokáře a hovoř o rozumu s blázny, neboť pro někoho není ani pomoci, ani záchrany.

A jaký asi bude osud vyšetřování ruského válečného zločinu na osmdesáti dětech a ostatních obětech sestřeleného Boeingu 777?

buk.jpg

(Ruský terorista s BUKem, ještě když s ním sestřelovali "pouze" ukrajinská letadla)

Asi takový jako když zavraždili dvacet tisíc polských důstojníků v Katyni a nakonec z něj obvinili Němce a sami v Norimberku zasedli nikoliv na lavici obžalovaných tam, kam za rozpoutání druhé světové války patřili, ale žalovali.

Což má nakonec svou podobu i v tom, že v Berlíně na rozdíl od Moskvy s Leninem, nestraší vycpaný Adolf Hitler a německým prezidentem není bývalý gestapák, jako Vladimír Putin.

Svět je vůbec absurdní místo.

Modrá planeta, malá modrá kapka, kterou cosi drží ve vesmíru a nezabije nás to.

A přitom jaká to jen musí být síla.

A stejné je to s vírou.

S vírou v mír, svobodu a bratrství.

A pokud jde o Boha, to je snad jasné.

Johne Lennone, jenž jsi na nebesích.

I imagine...

Jednou budem dál.

Musíme, jinak naše duše zemřou.

Miroslav Václavek

Šumperk

Autor: Miroslav Václavek | středa 23.7.2014 9:15 | karma článku: 29.11 | přečteno: 1974x

Další články blogera

Miroslav Václavek

Přepolitizováno, překecáno, přeotráveno...

Taky už máte jako já plné zuby současného povolebna? Taky vám už leze krkem ta záplava novinových titulků a článků pojednávajících kdo, kdy a s kým a kdo, kdy, a proti komu? Tak to nás je nepochybně víc.

15.11.2017 v 6:15 | Karma článku: 10.60 | Přečteno: 718 | Diskuse

Miroslav Václavek

Česká republika dává nejvíc peněz na uprchlíky na světě - a pro naše děti sbíráme víčka!

Je po volbách Léta Páně roku 2017 a Andrej Babiš coby Pyrrhos, který utrpěl své vítězství láká usednout koaliční strany na lep s hořící koudelí času u zadnice, pan prezident spřádá své úvahy o vládě bez důvěry poslanecké sněmovny

6.11.2017 v 6:15 | Karma článku: 36.59 | Přečteno: 9196 | Diskuse

Miroslav Václavek

Jan Žižka z Tokia – aneb jak popelář Tomio v Čechách ke štěstí přišel

„Lidská inteligence se výrazně liší, a to jak mezi rasami, tak i mezi muži a ženami. Ženy mají ve většině průměrné IQ - je mezi nimi méně geniálních či naopak totálně hloupých než mezi muži.

17.10.2017 v 6:15 | Karma článku: 32.97 | Přečteno: 4194 | Diskuse

Miroslav Václavek

Stručný návod na to jak si po volbách zachránit život

Je pozdní podzim, listí se barví všemi barvami, tma přichází brzy a čím dál dřív a na skla oken bubnuje déšť svůj zádumčivý rytmus a obličeje potentátů politické reprezentace se zahalují chmurami, jako v zakletém království.

13.10.2017 v 6:15 | Karma článku: 21.10 | Přečteno: 742 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Karel Trčálek

Polootevřený dopis p. Ing. T. Vyoralovi, odesilateli otevřeného dopisu p. Bekovi

Nějak se nám tady s těmi otevřenými dopisy roztrhl Santa Klausův pytel. Pokoušející svůj osud víc než je zdrávo, napsal jsem taky jeden, když je dnes tak pěkně a svěže na procházce kol bezejmenné říčky

20.11.2017 v 11:59 | Karma článku: 6.92 | Přečteno: 130 | Diskuse

Libuse Palkova

Erotematika

Pokud nějaká pedagožka připustí, že preferuje erotematiku, nemusíte se hned obávat, že mravní výchova vašich dětí je ohrožena. Nemá to s erotikou nic společného, je to sice z řečtiny ale znamená to tázat se, klást otázky.

20.11.2017 v 11:44 | Karma článku: 6.35 | Přečteno: 143 | Diskuse

Zuzana Zajícová

Vůně muže

Je na čase, přátelé, věnovat se vůni mužů. Dokonce se točí filmy o tom, jak voníme my holky, ale kluci jako by nevoněli nebo co. Naštěstí jsem tady já a napravím, co ostatní zanedbali. Sepíšu pojednání o vůni muže.

20.11.2017 v 9:03 | Karma článku: 18.48 | Přečteno: 624 | Diskuse

Karel Trčálek

Prezident umírá

Prezident umírá. Tiše a nenápadně, aby nás nevystrašil, vždyť je milujícím otcem našeho statečného národa. My to ale tušíme. Tušíme a proto slibujeme, že jej neopustíme ani v hodině jeho smrti

20.11.2017 v 8:30 | Karma článku: 10.16 | Přečteno: 646 | Diskuse

Václav Toman

Revoluční metoda na prokrastinaci ve 2 krocích

Doba čtení: 4 minut V dnešním článku vám přináším revoluční metodu, jak NAVŽDY zvládnout prokrastinaci - tedy chronické odkládání věcí na později - a to jen ve dvou krocích. Tak se držte, je to tady:

20.11.2017 v 8:07 | Karma článku: 7.77 | Přečteno: 283 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.