„Všechno, co je na východ od Prahy, stojí za hovno,“ ušklíbl se pán za pípou údajně kultovní hospody U Zlatého tygra, aby se tak poté, co zaslechl polštinu hostů, utvrdil ve své víře v dobré pivo, ženy hezké, což jsou dary země české a vůbec bajkajlaj se jal točit další zlatou Plzeň, kterou tam sice čepují skvělou, ale jinak, ať si ji za takových okolností klidně nechají. A ačkoliv to na první počtení vypadá, že budu psát o úrovni pražského pohostinství, není tomu tak a proč to vlastně zmiňuji se dozvíte z obsahu článku.
Jsme zemí, která je válečném stavu. Ve stavu byť oficiálně nevyhlášeném a z vládní úrovně popíraném úplně stejně, jako tomu činí Rusko ve své agresi vůči Ukrajině.
I když pokud o naši zemi a její tristní stav ozbrojených sil jde, je nutno podotknout, že neválčíme zbraněmi, ale jakýmisi podpultovými vyhláškami namířenými proti potravinové produkci okolních zemí, ale nejvíce, jak se již stalo jakousi nepochopitelnou tradicí, proti Polsku.
Se vstupem na evropský trh, který svojí velikostí a prosperitou dává mnohým firmám se schopným vedením šance, jakých jsme byli svědky naposledy za Rakousko-Uherského soustátí se vzájemnému obchodu otevřely nejen země ostatní, ale i ta naše.
Místní postkomunistická potravinová produkce patřící osobám s minulostí minimálně lidových milicionářů, dosud uměle ochraňovaná rozhodnutími nevyzpytatelného úředního šimla a cly a jinými umělými omezeními, byla najednou vystavena konkurenci ze zemí, které jsou agrární a s vysokým podílem potravinářského průmyslu, na což místní bossové nebyli zvyklí.
Najednou bylo možné se nikoho neptat, nesepisovat ponížené prosby všemocnému státu o povolení dovozu, ale vzít telefon a nakupovat a prodávat, přesně tak, jak to má i v normální zemi být.
Jazyková a kulturní blízkost, která nás pojí s našimi nejbližšími přáteli, tedy s našimi polskými bratry, nám otevřela dveře na tamní obrovský trh, kam s úspěchem vyvážíme své strojírenské výrobky, včetně automobilů Škoda, které jsou dokonce polskou nejprodávanější značkou, a zároveň směrem opačným k nám začala proudit polská potravinová produkce.
Čímž se stala pro české oligarchy nepřítelem číslo jedna, a neboť i když je většina potravinářských podniků navenek jakoby česká, protože patří zahraničním vlastníkům, pak je zde i nadále nepřehledná spleť vzájemně propojených firem, patřících bývalým komunistickým aparátčíkům a jejich rodinám se stále přetrvávajícími a silnými vazbami na současné státní struktury, na které tyto klany vyvíjejí nátlak, s nímž se chtějí s touto pro ně nevítanou konkurencí nekale vypořádat.
Protože to normálními prostředky, tedy nabídkou ještě lepšího, kvalitnějšího a cenově atraktivnějšího zboží, vzhledem ke své neschopnosti a komunistické minulosti nedokážou.
Což je příčinou existence interních sdělení o speciálně zacílených kontrolách na polské potravinové výrobky, jak to vyplulo na povrch jako smetí a špína vůbec.
Je třeba si uvědomit, že tímto aktem rozpoutala česká strana obchodní válku s obchodním partnerem, s nímž máme každoroční bilanci v řádech desítek miliard korun a pokud na základě těchto zjištění polská strana zahájí reciproční opatření, včetně podání žaloby u evropského soudu pro narušování volného obchodu, budeme se ještě velmi divit.
Ptáte se, a proč by tomu tak měli činit?
Já mohu odpovědět pouze jedno – obranná reakce je v takovém případě porušení těch nejzákladnějších práv, kterých užíváme, pokud o náš export jde na sto procent, pouze přirozenou reakcí.
Úplně stejně jako Spojené státy reagovaly na Pearl Harbor, nebo Sovětský svaz na 21. červen 1941.
Dovedu si naprosto živě představit, jak polská strana vzhledem k velmi pochybné pověsti českého alkoholu, který zabíjel jak u nás, tak i v Polsku, zavede odvetné opatření na dovoz například českého piva, včetně lihovin tak, že nařídí povinnost hlásit týden dopředu plánovaný dovoz tohoto významného českého vývozního artiklu do Polska, potom počne odebírat vzorky a nacházet v nich nesrovnalosti.
Rovněž může polská strana nařídit reciproční a selektivní kontroly na české potraviny, které jsou běžně v polských obchodech k mání a „odůvodnit“ to obavami o jejich kvalitu, protože se jedná o produkci vrácenou z ruských hranic.
A kdyby polský úřad pro kontrolu průmyslových výrobků počal objevovat nějaké bezpečnostní mezery ve výrobcích firmy Škoda Auto, myslím, že by se pan ministr zemědělství vrátil rychle na kombajn.
Ostatně Ministrstvo zemědělství vůbec začíná nebezpečně připomínat jakýsi úřad pro rasovou čistotu potravin, neboť podobné praktiky "ochrany trhu," naposledy užívalo nacistické Německo.
Tschechen! Kauf nicht bei Polen!?
To všechno podotýkám pouze proto, že je zcela evidentní, že si kompetentní pánové opět nás toužící přivést k potravinové soběstačnosti slušovického druhu neuvědomují to, že každá mince má dvě strany.
Navíc, jestli se na našem trhu v roce 2013 prodalo polských potravin za 23,5 miliardy Kč, znamená to, že do státní pokladny tak jen na DPH přiteče 3,5 miliardy, přičemž je v mnoha zemědělských odvětvích naše bilance kladná. Což znamená, že například mléčných výrobků a mléka, vyvezeme více, než se jich na český trh doveze.
Z toho vyplývá, že není v bytostném zájmu této země jakkoliv omezovat vzájemný obchod se zeměmi Evropské unie, protože je naši ekonomiku třeba vidět optikou celku, nikoliv pohledem pokřiveným osobním zájmem nějakého normalizačního komunisty, navyklého na svůj monopol.
Ostatně pokud chcete opět zažít potravinovou soběstačnost, o níž blouzní Velebové a jiní komunisté, tedy regál zaprášených sirupů, regál zaprášených konzerv, zkažené pivo, v němž sněží již při závozu na prodejnu, nebo smradlavé a kyselé jogurty s marmeládou na dně, tak prosím.
Dejte v příštích volbách hlas Komunistické straně a budete osvobozeni jak od supermarketů, tak i od volného pohybu osob, tak i zboží a opět nebudete mít na výběr a třeba budete zase šťastni.
Pokud jde ale o mne, řekl bych, že tím jediným kdo má právo veta a rozhoduje, co vloží do svého nákupního košíku je zákazník a tak by to mělo i zůstat.
Protože ani státem organizovaná účelová kampaň, mající nalézt jakákoliv, byť ta nejmenší pochybení v kvalitě polských potravin nevedla k takovým zjištěním, což pouze vysokou kvalitu polských potravin dokládá.
K vyjádření toho nadutého mladého pána z reklamní agentury, která svým spotem na polského podvodníka vlastně celou lavinu spustila a které je svým obsahem totožné s blbostí onoho bezejmenného pinkla (protože se naší země zmiňovaná skutečnost o soli nijak nedotkla) a mající pravděpodobně původ v místě pobytu v zemi po etnické čistce, mohu dodat pouze jedno.
Zajeďte si do Polska.
A to nejenom oba dva.
Ale nejlépe vás co nejvíce.
Abyste zjistili, že řečeno s Komenským, veškerý pivní šovinismus toliko pro hovado dobrý jest.
A taky abyste se dozvěděli, že jste se svým pocitem o vlastní nadřazenosti, vedle jako ta tannenbaum.
Protože pokud o Polsko jde, zapomeňte na to, co jste si všechno o něm mysleli.
Miroslav Václavek
Šumperk
