Osvětim, je sedmdesát let poté, nebo stále dnes?

27. 01. 2015 9:15:15
„Udělal jsi mě tak bohatou, ach Bože, poděl se se mnou prosím o svou krásu s otevřenou náručí. Můj život se stal nepřetržitým dialogem s Tebou, ach Bože, jedním velkým dialogem. Někdy, když stojím v nějakém rohu tábora, mýma nohama na Tvé zemi, a pozvedám oči k Tvému nebi, tak slzy mi kanou dolů na moji tvář, slzy hlubokých citů a vděčnosti. A také v noci, když ležím a odpočívám v Tobě, Bože, pláču slzy vděčnosti, a to je moje modlitba. Amen.“ Etty Hillesum, umučena v Osvětimi v roce 1943, ve svých dvaceti devíti letech a její modlitba Za Osvětim, která se zachovala v nějakém z deníků, které si vedla.

Je tomu dnes sedmdesát let ode dne, kdy Rudá armáda osvobodila nacistický koncentrační tábor Osvětim a zachránila ty, kteří přežili. Sedmdesát let je délka lidského života, říká se, že na sedmdesát let má člověk jakési právo a všechen čas navíc, je dar od Boha. Sedmdesát let po osvobození nacistické továrny na smrt uplynulo, ale my nesmíme dopustit, aby tato paměť zemřela, ale naopak nedejme zhasnout světlu obětí ani na dalších sedmdesát let.

A ani za sedmdesát, sedm set, nebo sedm tisíc let nesmí lidstvo zapomenout na to, co byl nacismus, protože s tím jak lidská paměť slábne a pamětníci odcházejí, přibývá bílých míst, která by mnozí zase rádi obarvili na hnědo a potom na rudo prolitou krví.

Je těžké z pozice dnešního člověka vůbec pochopit co se stalo.

Jak to vůbec bylo možné, že nacistický válečný stroj dobyl Evropu, vystavěl koncentrační tábory a dle zvrácených kritérií nacistické rasové pavědy určil celé národy k vyhlazení.

Byl to nepochybně důsledek staletí antisemitismu, kterému se nevyhnul žádný evropský národ, včetně toho našeho a který v osobě Adolfa Hitlera nalezl toho, kdo odvěkou nenávist vůči Židům zhmotnil nikoliv v tu a tam probíhajících pogromech, ale v systematickém a technokratickém vyvražďování za pomoci průmyslových metod a pásové výroby mrtvých.

Staletí pověr tak vystřídala nacistická teorie o židobolševismu, která hovořila o tom, že světové židovstvo se spiklo a ovládá Sovětské Rusko za účelem ovládnutí světa Židy, což měl demonstrovat výčet bolševických komisařů a vůdců židovské národnosti.

Jak museli být ti, kteří oné lži uvěřili slepí, když přehlédli, že samotný vůdce jaksi není Němec a vůbec on sám i jeho nejbližší spoluzločinci vypadají spíše než jako proklamovaný ideál plavovlasého árijce, jakožto Ali baba dinárského typu a čtyřicet arabských loupežníků á la Rudolf Hess. Ale to je již jen zločineckým ideologiím vlastní a patří to k ironii dějin.

Snad jen samotná existence státu Izrael, který je jedinou demokracií s prosperující ekonomikou a parlamentním uspořádáním společnosti založené na lidských právech a svobodě na Blízkém východě je tou nejlepší odpovědí na nacistický blud židobolševismu, kterým nacisté hodlali ospravedlnit své zločiny před vlastním národem a který lze u jejich pohrobků nalézt i dnes.

Že se jim to nepovedlo, je zásluhou zbytku světa, který se nacismu postavil a svedl s ním krutou válku o život a o smrt.

Každý spojenecký voják, každý letec, každý tankista, pěšák, nebo parašutista, který za nás dal svůj život si tak zasluhuje naprosto stejnou úctu a památku jako ti, kteří byli zavražděni v nacistických lágrech.

A tak v tento den prosím ponechme stranou, že vojáci Rudé armády osvobodivší Osvětim byli vojáky země ovládané stejně zločineckou ideologií, jakou byl nacismus, protože za to nemohli.

K tomu abychom vůbec alespoň poněkud pochopili, o čem píšu, nechť slouží tato slova. Slova, jimiž se pokusím popsat Osvětim.

Osvětim roku 1944 kdy vrcholí produktivita průmyslového vyvražďování a Adolf Eichmann posílá z Maďarska jeden transport za druhým.

Čas se chýlí ke konci a nacisté to dobře vědí a nechtějí nechat naživu ani jednoho Žida, na kterého dosáhla jejich moc.

Každého příchozího z nového transportu nejdříve přivítá chřtán tábora. Dokořán otevřená brána pekla, do níž vjede vlak, v jehož dobytčácích jsou namačkáni ti, které nacismus určil zabít. Ženy, děti, muži, mladí, staří, zdraví, nemocní. Všechno jedno. Vystoupit!

brana.GIF

Ti, kteří jako ti nejmenší, nebo nejstarší nezemřeli již cestou, byli hladoví, žízniví a vyčerpaní shromážděni na rampě osvětimského lágru a seřazeni aby jim byli vzápětí odebrány všechny kufry a jiná zavazadla.

vystup.GIF

Každý takový židovský transport má zhruba asi tři tisíce lidí a ani tento není výjimkou.

transport.GIF

Jako první byly jsou transportu odděleny ženy s malými dětmi.

zeny.GIF

Poté staří a příliš mladí, pod čtrnáct let.

mladi.GIF

Zhruba asi dva tisíce osob.

Pokud se i přesto některý z mužů nechce oddělit od své ženy a dětí, příslušníci SS mu to s milým úsměvem dovolují, no prosím, račte, všechno je v pořádku. Jen klid.

Práce schopní muži a ženy jsou poté rozděleni a odvedeni do tábora.

muzizeny.GIF

Tam jsou ostříháni, dezinfikováni, obráni o všechny osobní věci i cennosti včetně šatů i bot a navlečeni do vězeňských mundůrů po někom, kdo tam přišel před nimi.

Mají před sebou asi tři měsíce života, než budou umučeni k smrti hladem, otrockou prací, nebo nemocemi.

Matky, děti, staří a práce neschopní jsou odvedeni hned z rampy přímo do plynových komor, které se nacházejí asi pět set metrů od místa příjezdu.

deti1.GIF

deti2.GIFdeti3.GIFdeti4.GIFdeti5.GIFdeti6.GIF

Ty "šťastnější" děti z nich. Některá, zvláště ta nejmenší nemluvňata jsou v dobách přechodného nedostatku Zyklonu B způsobeného leteckými útoky matkám vytrhávána z náručí a házena zaživa do kremačních pecí.

Za několik desítek minut je svlečou donaha, natlačí dovnitř a příslušník SS nasype do otvorů ve střeše granule Zyklonu B z něhož se začne uvolňovat kyanid a klesne dolů.

Rodiče v zoufalé snaze zachránit své děti je vyzvedávají co nejvýše, aby jim tak dali alespoň ještě několik vteřin života.

Po několika minutách nahlédne okýnkem dovnitř esesák a zkontroluje, zda jsou všichni mrtví.

Poté co vydá pokyn otevřít dveře plynové komory, vytáhne těla obětí zvláštní vězeňské komando a vyloží je na dopravníkový pás, který je přepraví k dalšímu využití.

Mrtvým jsou vytrhány zlaté zuby, odejmuty šperky, hodinky i jiné zbylé cennosti a jsou odvezeni ke spálení v kremačních pecích, které hoří dvacet čtyři hodin denně.

Za zhruba šest hodin přijede další transport a všechno se bude opakovat.

To je nacismus.

To je Osvětim.

Je ti do pláče člověče?

Pak jsi na tom stejně jako já.

Nesmíme nikdy zapomenout.

Nesmíme nikdy dopustit opakování.

V koncetračním táboře Osvětim zahynulo 960 000 Židů.

75 000 Poláků.

23 000 Romů.

A mnoho dalších příslušníků jiných národů a národností, náboženského přesvědčení a sexuální orientace.

Celkem více než 1,1 milionu lidských bytostí.

„Podřezali mne v Jasenovaci
zabili plynem v Treblince
zastřelili na ruské pláni
spálili v Osvětimi
jsem dítě

ve větru spím
na jaře si hraji
když třešně odkvétají
a hladím tě po vlasech
jak matku
pro naději

že báseň může změnit svět

jste život věčný
babího léta
a jména na bronzové desce
a trocha krve
co jí bývá v malém těle
není jí víc než pláče
kvůli pitomé lásce

objímám vás
děti
protože s každým naším zapomenutím
umíráte zas“

P.S. Zyklon B se v Kolíně vyrábí přes přerušení dodnes. Pouze pod jiným názvem – Uragán 2D

Krajský soud v Brně dne 23.1.2014 vynesl rozhodnutí, že vydávání projevů Adolfa Hitlera není trestné.

Miroslav Václavek

Šumperk

Autor: Miroslav Václavek | úterý 27.1.2015 9:15 | karma článku: 35.21 | přečteno: 2729x


Další články blogera

Miroslav Václavek

Vítězem komunálních voleb je pan prezident Václav Havel

Je pár dnů po komunálních volbách a v Čechách na Moravě i ve Slezsku vládne podivný klid. Jen nad krajinou zahalenou do hávu babího léta a zářícího listí stoupá prach z toho, jak volič vyprášil kabát komunistům a okamurovcům

12.10.2018 v 6:15 | Karma článku: 24.52 | Přečteno: 943 | Diskuse

Miroslav Václavek

Padesát syrských sirotků versus miliardář, který ukradl slunce

Jen málokdy lze v poměrně pochmurném světě domorodého politického života spatřit cokoliv pozitivního a cokoliv, co lze přirovnat k záblesku světla v temnotách.

16.9.2018 v 6:15 | Karma článku: 42.60 | Přečteno: 10281 | Diskuse

Miroslav Václavek

Běž domů Ivane – a vezmi s sebou i Miloše

Běž domů Ivane, čeká tě Nataša, to je text jedné velmi známé písničky, která vznikla jako reakce na ruskou válečnou agresi ze srpna 1968 a ve které se zpívá o tom, že Ivan byl hodnej hoch, ale poslali ho do úplně cizí země,

21.8.2018 v 6:15 | Karma článku: 35.40 | Přečteno: 1291 | Diskuse

Miroslav Václavek

Říjen 1918? Osudová chyba v historii našeho národa

Je rok 2018, rok několika významných výročí, z nichž jedno se odehraje 21. srpna a bude to den padesátého výročí válečného napadení naší země našimi údajnými spojenci sdruženými v agresivním paktu takzvané varšavské smlouvy,

14.8.2018 v 6:15 | Karma článku: 38.85 | Přečteno: 5024 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

David Vlk

Podprda ke snídani

Zaostřím na pás u pokladny a pak ji uvidím, hned vedle hovězího masa a hromádky koření, asi na svíčkovou, leží krásná rudá krajková podprsenka. Taková ta vyztužená sexy kráska na hezký večer s novým chlapem.

21.10.2018 v 8:04 | Karma článku: 33.11 | Přečteno: 1131 | Diskuse

Jan Pražák

Trestní oznámené aneb me too v mužském vydání

Podávám trestní oznámení na dvě neznámé pachatelky, které se mi posmívaly v mých čtrnácti létech, když jsem okolo jejich domu chodil do školy.

21.10.2018 v 7:35 | Karma článku: 30.78 | Přečteno: 814 | Diskuse

Zdeněk Šindlauer

Elektromobilita je slepá cesta, přichází šlapomobilita?

Zprvu neformální setkání výboru Evropské komise pro elektromobilitu s představiteli Ligy za práva lišek se zvrhlo v krvavou řežbu a demolici psychiatrické léčebny v Machelenu na předměstí Bruselu.

21.10.2018 v 7:35 | Karma článku: 18.67 | Přečteno: 448 | Diskuse

Jana Klenorová

Stejná krevní skupina?

Nakonec si to rande domluvili. Ten den byli oba od rána nervózní. Těšili se. Měli za sebou snad kilometr vyměněných písmenek a pár fotek, které zakrývaly identitu, ale slibně napovídaly.

20.10.2018 v 20:20 | Karma článku: 13.11 | Přečteno: 514 | Diskuse

Jana Majová

Já, moje druhé já a svět

Existuji dvakrát. Nejsem sama. Dvakrát existuje i manžel a někdy i děti. Přesto teď zůstaňme u toho, že světem pobíhají dvě Jany. Kromě mne skutečné, ještě alternativa. Že to není možné? To si pište, že je. A nedělá mi to radost.

20.10.2018 v 16:26 | Karma článku: 12.65 | Přečteno: 287 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz