„S politickými lídry nesmějí být spojovány věci, které jsou doménou jiných mediálních celebrit. Političtí lídři musí být vnímáni jako nositelé konkrétních hodnot, konkrétních návrhů,“ Petr Nečas
Tolik Petr Nečas v předmluvě své knihy Naděje pro odpovědnou politiku.
Před docela nedávným časem byla veřejnost České republiky konfrontována s telefonáty mezi sekretářkou a ministerským předsedou České republiky, tedy nejvyšším mužem v zemi, neboť naše země je zemí premiérskou a prezident, byť to tak nevypadá, má pouze funkci reprezentační a pravomoci podepisovací.
I když prezident České republiky je placen na hodinu mnohem více než premiér, pak skutečná odpovědnost neleží na jeho bedrech a proto jsme svědky jak opileckých, tak kradáckých excesů - pokud budeme hovořit o prezidentovi současném, či minulém, protože po skončení funkčního období Václava Havla, můžeme tento úřad začít spojovat nikoliv s hodnotami, ale s trafikou pro nejzasloužilejší členy politicky organizovaného zločinu.
Ale to jen na okraj k zemi, ve které žiji.
Soud, který nařídil tyto odposlechy přehrát, učinil dle mého soudu správně, neboť pokud je vůbec možné to, že armádnímu zpravodajství země ukotvené v NATO a Evropské unii velí paní v kostýmku bez moci na níž by byla delegována voliči, nebo svojí vojenskou hodností a jejíž funkce se efektně nazývala ředitelka sekce kabinetu předsedy vlády a jejíž prací tak bylo vést sekretariát, tedy vařit kávu, vyřizovat nedůležité telefonáty, zasílat e-maily dle pokynů nadřízeného a s jeho souhlasem organizovat jeho jednání a schůzky, pak to považuji za děsivé, hrůzné, příšerné a obludné a všichni zainteresovaní, pokud se jedná o osoby vojenské, by si měly vpálit kulku do hlavy a osoby civilní by měly být odsouzeny k pevnostnímu vězení s jedním postem týdně, nejlépe na Špilberku.
Není totiž děsivé to, že ona paní na ministerského předsedu ječí, jakoby se v ní vzbouřilo veškeré její ženství, to je totiž takovým typům vlastní a pan premiér si ji nepochybně i kvůli tomu vybral nejdříve jak za svoji milenku, tak později i za manželku.
Protože holt někdo má rád vdolky a jiný zase partnerské sado maso a proti gustu žádný dišputát a ani autor článku sám ještě natolik nezblbl, aby si nepamatoval sám na sebe a svá zhřešení, aby moralizoval a házel kamením a vůbec se choval jako sám Petr Nečas, když se nechával prohlašovat za pana čistého, mravně bezúhonného, konzervativního katolíka žijícího obyčejný život s manželkou a čtyřmi dětmi v paneláku na periferii České republiky a jehož jen okolnosti donutily vzít tu politiku a dělat ji.
Je ale prostě hrůzné, že za tímto nátěrem barvy, skvoucí se jako okvětí bílé lilie a jež má jediný důvod – tedy tvořit lep mucholapky, na níž usedají voliči – je obyčejné bahno, které nemá především osobní rozměr, protože i jednání současné paní Nečasové je omluvitelné a soukromá záležitost a pokud by i nějaká jiná žena mohla, pak nijak nepochybuji, že by rovněž svého vlivu nevyužila k tomu, aby se zbavila sokyně v lásce, ale že jde o rozval státu, jeho institucí, které mají chránit práva, svobody a bezpečí občanů a to ještě natolik naprosto neprofesionálním způsobem, že agenty české rozvědky prokouknou důchodci z domu kde žil sledovaný objekt. Tedy paní Nečasová číslo jedna.
Protože i kdyby paní sekretářka sebevíc o něco podobného usilovala, bylo povinností osob velících zpravodajství takovou žádost, co nejstriktněji odmítnou a uvědomit o ní své nadřízené a nikoliv se postavit do pozoru před žárlivostí, vztekem, uraženou ješitností a jinými osobnostními vadami, jež nepochybně byly její příčinou.
Míra diskreditace ODS, která Petra Nečase coby marketingový tah delegovala na jeho premiérský post, byla tak tímto aktem završena a pokud bude ještě nějakou dobu ve veřejném životě přítomna, bude se jednat o pomalé vyhynutí bez jakéhokoli vlivu na dění v této zemi.
Což je dobře.
Protože jestli má naše země konečně začít být skutečně právním státem, nikoliv jen územím se sice nepopiratelnou osobní svobodou jednotlivce – byť i tato byla flagrantním způsobem porušena odsouzením pana Smetany za jeho diskusi s předvolebními hesly na plakátech ODS – a zařadit se tak mezi evropské a skutečně demokratické země, musí být podobné hovory zveřejňovány a osoby, které je vedou soudně trestány.
A to nikoliv kvůli intonaci hovoru, ale kvůli jeho obsahu.
Jen tak zjistíme, že naši zemi nevedou ti nejlepší, ale ti nejhorší, i když si na plakátech vyhrnují rukávy.
Jen tak se dozvíme, že naše země nestojí na pevných základech spravedlnosti, práva a hodnot, ale na žumpě, jako tomu bylo doposud.
A jen tak oddělíme zrno od plev, pravdu od lži a slova od činů.
Protože pleva chleba nedá, kdo lže ten i krade a kdo mnoho mluví, ten málo koná.
Miroslav Václavek
Šumperk
