"KSČM se k revolučnímu základu února 1948 hlásí. Oceňuje práci a obětavost generací budovatelů první formy socialismu. KSČM, 25. února 1989
"Výročí Února 1948
(24.2.2016)
Výročí Února 1948 přináší každoročně příležitost k oživení dlouholeté kampaně, jejímž úkolem je vnutit široké veřejnosti minimálně nepřesnou interpretaci tehdejších událostí, vysvětlit zásadní politické změny jako mocenský puč, popřít věrohodnost skutečnosti, že se na změnách podílely široké vrstvy občanů. Protikomunistické tažení se snaží zastřít fakt, že KSČ tehdy aktivně prosazovala životní zájmy širokých neprivilegovaných vrstev, a to jí přineslo úspěch.
KSČM se k revolučnímu základu února 1948 hlásí. Oceňuje práci a obětavost generací budovatelů první formy socialismu. Zároveň však hluboce lituje tragických deformací a nedostatků, které během vývoje myšlenku socialismu ochudily a poškodily. KSČM připomíná, že se po listopadu 1989 omluvila všem, jejichž život tyto deformace negativně zasáhly.
KSČM v reakci na kampaň opakovaně deklaruje zájem na objektivní analýze historické formy socialismu před rokem 1989. Je přesvědčena, že podrobné, nezaujaté hodnocení může přispět k podpoře myšlenky nové, demokratické a humánní podoby socialismu. KSČM se nevrací zpět k již k překonané formě, ale snaží se najít cestu k sociálně spravedlivé společnosti 21. století.
Autor: Mediální úsek ÚV KSČM"
Včera bylo dvacátého pátého února, dnešním mladým lidem, vyrostlým již ve svobodné zemi toto datum asi příliš neříká, což jim závidím. Závidím jim proto, že onoho dne v dobách před listopadem 1989 znamenal onen den výročí bolševických oslav, kdy komunisté 25. února 1948 ústavním pučem uzurpovali moc, aby tuto zemi a její obyvatele na dlouhá desetiletí izolovali od svobodné části světa a vládli zde třídním terorem, což je základní komunistický nástroj moci.
Akt převzetí moci se každoročně slavil mohutně, stejně jako jiná přihlouplá komunistická výročí, a to masovými deklaracemi podpory i procesími, kdy se v čele procesí nesly ikony světců v popředí s bradatým Marxem, který u oné zrůdnosti, tedy u komunistické ideologie stojí jako její stvořitel a tudíž mu náleželo první místo, aby jej v peletonu následovali věrozvěstové další, uspořádaní jak dle své důležitosti, tak i dle toho, jak který vyhovoval současnému carovi na trůně.
Pravda, v únoru se takové svaté poutě nekonaly, většinou bývala tuhá zima a školní mládež pravidelně tvořící páteř takových sláv by pomrzla a tak se komunistický režim většinou ukájel v tehdejších masových médiích, tedy v černobílé televizi s jedním programem a režimním tiskem na dřevitém papíru podřadné kvality k čemuž se včera přihlásili i komunisté dnešní.
Režimu poslušní prostituté pěli masovým vrahům chválu, pronášeli s patosem v hlase oslavné verše k šedinám bolševických zločinců a pěvci sladce omamovali miliony otroků svým bel canto jako Sirény.
Po krátkém uvolnění jež následovalo po orgiích masového zabíjení našich občanů v letech padesátých, kdy se národ sotva stačil nadechnout mřížemi necezeného vzduchu a mohl číst necenzurované noviny, knihy a časopisy, kdy v onom kratičkém období umělci vydali ze sebe své nejlepší a to jak v hudbě, tak ve filmu i pokud o jiná umění jde, byla tato země opět brutálně znásilněna hordami bolševických armád, které se ve statisícových počtech přivalily jako kobylky popisované coby rány egyptské v Bibli a na dlouhých dvacet jedna let byly garancí ohyzdného husákova režimu, jedné z nejtužších komunistických diktatur vůbec, aby v naší zemi nadobro zabili její duši, tělo naší země mnohonásobně ponížili tím, jak si z ní udělali děvku, ekonomicky ji přivedli na mizinu a její národ dovedli až na okraj propasti národní existence.
Když po roce 1989 padl komunismus v celé Evropě, zůstali jsme postupně jedinou evropskou zemí, která má komunistickou stranu, tedy teroristickou a zločineckou organizaci přítomnou v jejím demokratickém systému v parlamentu, a to jako zákonodárce. Teroristickou ji nazývám nejen proto, že užívala třídního teroru, ale rovněž i metod spočívajících ve vraždění lidí pekelnými stroji a podporou terorismu, především islámského vůbec.
Ptáte se proč se nad tím vlastně podivuji?
Odpovím vám následovně.
Počet obětí československých komunistů se odhaduje mezi 10 000 až 20 000 mrtvých. Tento údaj doposud přesně není znám, neboť se tímto ještě nikdo systematičtěji nezabýval, přičemž tento údaj obsahuje jak ty, kteří byli zavražděni v politických procesech, tak ale především ty, kteří byli umučeni v komunistických koncentrácích na otrockých pracích, nebo zemřeli později na následky svého věznění, či při pokusu o útěk na svobodu.
Rovněž počet uprchlíků z komunistického Československa, kdy odhady hovoří asi o 300 000 lidí uprchlých na západ, svědčí o tom, že životní podmínky a nesvoboda byly u nás natolik obludné, že donutily tak obrovské množství lidí opustit své domovy a podniknout velmi nebezpečný akt útěku, který byl orgány komunistického Československa kriminálně stíhán a kdy se režim mnohdy mstil na rodinných příslušnících, kteří v dosahu komunistů zůstali.
A to nejen pokud o šikanu v práci nebo v běžném životě šlo, ale i v tom, že pro děti z takových rodin, bylo téměř nemožné dosáhnout vzdělání, neboť o tom kdo a co bude studovat, rozhodovaly buňky uličních organizací KSČ a se sadistickým potěšením pologramotného osazenstva, systematicky ničily životy tisíců mladých lidí.
Nemožnost cestování, svobodného vyjadřování a normálního života vůbec, jak z popisovaného stavu věcí již jen nevyhnutelně vyplývá, znamená, že komunistická diktatura ukradla životy milionům lidí, když je odsoudila k chudé, nesvobodné a vůbec ve všech aspektech života ubohé existenci za ostnatým drátem, kterým byla tato země obehnána jako v obrovském lágru. Kterým taky byla.
A za tohle všechno český volič udržuje existenci této zločinecké organizace při životě a nejen to, deleguje její příslušníky do parlamentu jak doma, tak do toho evropského. Přičemž jak vyplývá z včerejšího prohlášení údajně demokratické Komunistické strany Čech a Moravy, hrdě se hlásí ke všem aktům terorismu spáchaného na občanech této země, když oslavuje revoluční základ února 1948, a kdyby se snad někdo nad takovou drzostí pozastavil, hned jej odbude tím, že se již za přehmaty omluvili tak, co ještě chcete?
Je to totéž, jakoby po roce 1945 byla ponechána NSDAP na pokoji, v názvu strany by se vynechalo jedno písmenko, přičemž by poté vystoupil Heinrich Himmler s prohlášením, že: „Strana se hlásí ke svému revolučnímu základu a lituje těch milionů zavražděných kvůli tragickým deformacím učení velkého Adolfa Hitlera a je přesvědčena, že podrobné, nezaujaté hodnocení může přispět k podpoře myšlenky nové, demokratické a humánní podoby národního socialismu. Heil Hitla!“ Že vám to připadá absurdní? Ale vůbec ne, dokonale to popisuje stav naší země po roce 1989 až do dnešních dnů.
Nedá mi to, abych se na konec svého konstatování o stavu úpadku značné části populace naší země nezeptal jak je možné, že se tolik voličů nebojí těch, kteří zavraždili 10 000 – 20 000 lidí naší země, tedy komunistů, že chovají sympatie k těm, kteří zavraždili 365 000 našich spoluobčanů, tedy k nacistům, když naslouchají bez uzardění návrhům hovořícím o průmyslovém proměňování osob označených za nepřátele na masokostní moučku a bojí se těch, kteří zde vůbec nejsou a nikdy ani významně nebudou, tedy „muslimů.“
Nevím, ale třeba si někdo při odpovědi na mé povzdechnutí odpoví sám a něco mu přitom dojde.
Že je prezidentem takové země pán, který se na traktoru veřejně projevuje jako imbecil, je jaksi již jen pouze závěrečnou tečkou.
Ale já přesto ještě něco přidám.
„Když se jednalo o zrušení roboty, přezdívalo se zastavatelům tohoto spravedlivého osvobození lidu: komunistů; kdyby někdo hájil všeobecné právo hlasovací, nazvali by jej též komunistou. Podívejme se tedy tomuto slovu trochu hlouběji do očí! Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě. Bez všelikých důkazů a výkladů, vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika pomatených lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího neb horšího, ale vždy něco jiného než je člověk.“ Karel Havlíček Borovský, Slovan, červen 1850
Prosím dejme konečně jednomu z našich největších spisovatelů a novinářů konečně za pravdu tak, abychom se s těmito zločinci už konečně přestali potkávat ve veřejném prostoru, tedy tam, kde je to vyhrazeno pouze slušným lidem, nikoli masovým vrahům.
Miroslav Václavek
Šumperk
