"Zle, matičko, zle Číňané jsou zde: jeden, ten je generál, a druhý ten má kapitál; zle, matičko, zle Zle, matičko, zle Číňané jsou zde: jeden drží karabáč, druhý ten je udavač; zle, matičko, zle Zle, matičko, zle Číňané jsou zde:
jeden, ten je komunista,
a druhý též, toť věc je jistá,
zle matičko, zle!"
Pan Karel Havlíček Borovský mi zajisté i skrze věky, které ho od nás dělí rád odpustí, že jsem si dovolil parafrázovat a aktualizovat jeden z jeho epigramů, neboť doba je tomu nakloněna.
Jsme totiž svědky plíživého rozkladu státu a jeho hodnot zevnitř struktur, které by mu měly po dvacet čtyři hodin pomáhat a chránit, tak jako tomu je v právních a slušných zemích. Tedy v zemích, v nichž je první zákon země, tedy jeho ústava něčím, co je nedotknutelné a pevné, a tedy nikoliv ohebné jako guma z níž jsou vyráběny obušky, neboť tomu tak chce nejvyšší úředník v zemi, v našem případě její prezident.
Po zcela skandální návštěvě Generálního tajemníka Ústředního výboru Čínské komunistické strany v Praze, kdy byly údajně bezpečnostními složkami tlučeni a biti občané České republiky, přičemž příslušníci neuniformované policie na základě udání ochranky prezidenta republiky a rozvědky Čínské lidové republiky vyráželi do ulic pátrat po tibetských vlajkách a případně se domáhat jejich odstranění, byli nejodhodlanější příslušníci pozváni na Hrad, kde jim bylo ústy hlavy státu za vzorně vykonané stanné právo poděkováno, přičemž občané, kteří se ve své naivitě dožadovali práv zaručených jim ústavou, byli tímtéž pánem prohlášeni za osoby duševně nemocné.
Rovněž byl součástí tohoto obřadu nesoucího všechny rysy shodné s poděkováním K.H. Franka pražským hasičům, české policii a četným udavačům, kteří se zasloužili o dopadení a smrt našich parašutistů po likvidaci Reinharda Heydricha, akt předání vyznamenání a na levé ňadro první dámy Ivany Zemanové byla připíchnuta medaile. Což je věc nevídaná a něco podobného si nedovolil ani Gustáv Husák, ani Leonid Iljič Brežněv.
Čímž se všem našim hrdinům, a to jak těm minulým, tak i současným, dostalo plivnutí do obličeje, protože postavit na stejnou úroveň odvahu prokázanou v boji a zaplacenou mnohdy cenou nejvyšší, tedy vlastním životem, bylo tímto zdevalvováno a zesměšněno, neboť ani kdyby se ta paní dala vyfotit ještě třeba i stokrát v maskáčích a s revolverem, či jinou zbraní, pak bude pouze směšnou a pohrdání hodnou osobou, nikoliv však tím, kdo si své vyznamenání vysloužil službou své zemi a vlastní krví. Protože líhání s prezidentem službou zemi rozhodně není. O tom, že se pan prezident evidentně nějakým švindlem vyhnul vykonání základní vojenské služby se snad ani není třeba zmiňovat. Proto ostatně všechny ty tyjátry paní Zemanové s pancrfaustem doprovázené výrazy bojového skuruta ve tváři.
Ostatně Lenka Dusilová - které pan prezident poté, co nejdříve dal průchod své stařecké nenávisti umocněné dlouhodobým nadměrným požíváním samohonky a popřál jí úspěch, což v konfrontaci s právě převzatým oceněním Anděl dokonale vypovídá o tom, že pan prezident opravdu zcela ztratil soudnost a schopnost vůbec nějak vnímat okolní svět - projevila skutečné odvahy mnohonásobně víc, než paní Zemanová. Byť své vyjádření ke způsobu jeho konzumace prezidentského úřadu pronesla z papírku a velmi zdrženlivě a věcně a slušně, pak reakce všech narychlo aktivovaných trollů, co jich tady Ruská federace má, svědčila o tom, že její slova ťala do živého a dostalo se jí výhrůžek a spílání jako v padesátých letech, kdy vrcholil zostřený třídní boj.
To mne ale vůbec nepřekvapuje a když člověk nese nějak svou kůži na trh, vlastně s tím musí počítat. Co mi ale doslova vyráží dech a to neustále, je devótnost s jakou k onomu evidentně duševně nemocnému starci na Hradě přistupují další úředníci této země a plní bez zamžiknutí oka jakákoli jeho pohnutí mysli, byť jsou sebevíce mimo prostor a čas. O rozumu nemluvě.
Což je i právě aktuální případ s Čekijí.
Dle dřívějších prohlášení Miloše Zemana tento již dříve projevil přání, aby naše země byla přejmenována mezinárodním ekvivalentem zpotvořeniny Česko na Czechia. Což nyní veřejně deklaroval ministr zahraničních věcí Zaorálek s tím, že bezodkladně iniciuje v OSN proces, kterýmžto onen akt jež nemá v našich dějinách obdobu uvede v platnost.
Prostě se ani pan prezident, ani jeho družina nehodlají zabývat názorem nějakého blbého lidu a naše vlast, tedy Česká Republika se na mapách a jinak bude nazývat Čekijí. Protože prý dvou jmenným názvem nejsme in.
Co na tom, že existují nějaké oficiální a idiotsky dlouhé United States of America, United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland, nebo třeba Republic of Korea, když Czech Republic nezní tak slovansky blízko jako Čekíja. Tedy Čechíja, jak zní ruský název naší vlasti, odkud dle mého soudu vítr inspirace vane.
Přičemž jak z posledních vyjádření vládních činitelů vysvítá, že naše země bude prý nadále užívat i názvu Czech Republic a Česká Republika, čímž naše země bude mít názvů hned několik.
Tedy na českých mapách bude uvedeno Česká Republika či Čechie a na těch zahraničních Czech Republic or Czechia.
Případně je možno doplnit přívlastek banana republic.
A to v obou jazykových verzích.
Aby bylo jasno nám i cizincům.
Že jsme taková malá banánová republika.
Malá a banánová, ale naše…
Miroslav Václavek
Šumperk
