„Život ve městě zamrzl, zastavil se. Vypadalo to jako zastavený film. Viděl jsem úplně nový typ smrti. V kuchyni jednoho domu jsem viděl mrtvou ženu, která stále držela v ruce nůž, kterým před
Spolu s ostatními novináři jsme odváželi zraněné do nemocnice. Jedna dívenka mi v našem voze umřela v náručí,“ napsal íránský fotograf Káve Golestan o útoku nervovými plyny na iráckou vesnici Halabdža, který se odehrál 16. března 1986.
Možná si říkáte, proč začínám svůj článek čímsi tak vzdáleným, jako je chemický útok na irácké Kurdy vykonaný před jednatřiceti lety, když Husajnům režim dávno odnesly americké bomby na smetiště dějin. Tedy je tomu tak proto, abyste vůbec byli schopni porozumět něčemu tak strašnému, jako je útok chemickými zbraněmi hromadného ničení na vlastní civilní obyvatelstvo a proč ho jsou blízkovýchodní diktátoři s vazbami na Rusko vůbec schopni, a že tomu tak bez větších skrupulí běžně činí.
Současná občanská válka v Sýrii, která trvá již šestým rokem a která přinesla smrt statisícům Syřanů a před níž uprchly miliony lidí mimo území Sýrie, není válkou, kde na jedné straně stojí nepřítel a proti němu vede jakási vlast boj, ale jde o mnoho konfliktů, kdy všechny opoziční strany, včetně zrůd z ISIS, bojují proti Asadovu, arabsky socialistickém režimu a přitom vedou střety i mezi sebou navzájem.
Je tomu tak proto, že Sýrie je bývalým francouzským protektorátem, vzniklým na troskách otomanského impéria, jež bylo poraženo v první světové válce a to zakreslením jeho hranic do bílých míst na mapě.
Syrská populace není ani zdaleka monolitní, ale skládá ze všech možných náboženství, národností a kmenů, takže udržet Sýrii pohromadě lze pouze vnější vojenskou silou, nebo domácí diktaturou, čemuž se po celé její dějiny i děje.
A tak je možno vidět, že Asad, který je z dvanáctiprocentní menšiny Alávitů, ovládá celou Sýrii skrze brutální metody, protože jinak by se celý tento arabský socialismus rozpadl jako domeček z karet. Což se nyní již děje a celý proces je nevratný, domnívám se.
Zajisté, že by tato otázka byla řešitelná mírovými způsoby, a to nejlépe skrze OSN, ale tomu Rusko a Čína svými dvěma vety v radě bezpečnosti zabránily a válečný požár se tak v Sýrii mohl rozhořet naplno.
Když Asadův režim mlel z posledního, přišla mu záchrana v podobě ruských vyhlazovacích náletů, kdy byla a jsou srovnávána se zemí celá města a to včetně jejich obyvatel. Tyto nálety jsou vedeny zcela bezohledně a s veškerou brutalitou zakázanými válečnými prostředky, jako jsou fosforové, barelové, či kazetové bomby, jež mají na svědomí desetitisíce mrtvých.
Asadův poslední útok vedený za pomoci chemických zbraní hromadného ničení je ovšem dát do souvislosti s výměnou na americkém prezidentském postu. Když Asad v roce 2013 zaútočil těmito zbraněmi poprvé, byl to totiž právě Donald Trump, který zapřísahal tehdejšího US prezidenta Obamu, aby v žádném případě v odvetě neútočil na syrský režim.
A tak americká strana od vojenských úderů ustoupila a dohodla zničení těchto zbraní, které bude garantovat Rusko. Kolik těchto zbraní bylo doopravdy zničeno a kolik si jich Asadův režim uschoval pro strýčka příhodu můžeme pouze spekulovat a domnívat se, protože něco jako kontrola syrských vojenských skladů nebyla nikdy umožněna.
Ale jakmile přišlo prohlášení z Bílého domu, že americká strana již přestává trvat na odstranění Asada, který je arabským světem nazýván ďábel, bylo to syrskou stranou nepochybně považováno za zelenou na semaforu a režim opět nabil bomby ruskými chemickými zbraněmi, které získával po celou dobu studené války coby protiváhu izraelské jaderné zbraně. Aby tomu v devadesátých letech bylo již čistě jen za peníze.
A nezískával je pouze z tehdejšího SSSR, ale i z Československé socialistické republiky.
Když včera Turecko potvrdilo užití sarinu, byl to poslední díl nutný k sestavení celé mozaiky zla. Sovětský svaz totiž sarin vyráběl k užití v kazetových zbraních. A vůbec, Sovětský svaz sám těchto zbraní užíval totožně jako režim Asadův. Tedy k zabíjení vlastních obyvatel. Jako když údajný vojenský génius Tuchačevský hubil povstalé rolníky dělostřeleckými granáty s bojovými plyny jako obtížný hmyz, který se odvážil povstat proti bolševické moci v tambovském rolnickém povstání.
Dá se rovněž říci, že Sovětský svaz měl v chemických zbraních hromadného ničení nad USA mnohonásobnou převahu, a i když USA s výrobou a vývojem těchto zbraní skončily již v roce 1969, tak SSSR je mohutně produkoval až do roku 1987.
Tudíž není divu, že syrský učenlivý žák těchto zbraní užívá stejně jako kdysi Saddám Husajn. Je tomu tak proto, že tyto zbraně jsou efektivní a mají nejen smrtelný, ale i psychologický efekt. Vidět totiž jak se pomalu dusí vlastní děti je něco strašlivého a raději si to ani příliš nepředstavuji.
Rovněž „argumenty“ typu, že proč by to Asad dělal, když prý Amerika již netrvá na jeho odstranění a prý vítězí, neobstojí ani náhodou. Asad to spáchal proto, že se domníval, že USA a jejich prezident budou postupovat v kontextu tehdejších Trumpových protiválečných tweetů. A pokud o Asada a jeho armádu jde, pak rozhodně nestojí na prahu vítězství, ale pouze na prahu totální porážky, před kterou jej chrání pouze ruská letadla.
Přičemž k vítězství a zároveň k trestu nad povstalci proti jeho režimu, vede skrze zbraně hromadného ničení poměrně krátká cesta. Zajisté, že vydlážděná statisíci mrtvými, ale to je přece pouze kosmetická vada na kráse, ne?
Že je v aktech chemických útoků Rusko namočeno až po uši, svědčí rovněž i nejapné vyhlášení jakého ruského generála, který i když ještě neopadl prach náletu a ještě nezemřeli všichni zasažení lidé již prohlašoval, že se jedná o důsledek zásahu vojenského skladu. Což lze považovat pouze za předem prefabrikovanou výmluvu založenou na lži, která je ostatně tím, co jak ten Asadův, tak i Putinův režim přímo tvoří.
Neboť sarin je binární chemickou zbraní, která se skládá ze dvou relativně neškodných složek, které teprve po svém smíchání v přesném poměru a iniciaci roznětkou v cíli začnou působit jako nervově paralytický plyn a zabíjet.
Tedy je k jeho užití nutná poměrně sofistikovaná technologie spočívající jak v jeho náplni ve vojenské munici, tak v jeho dopravě na cíl, která se vykonává nejčastěji letecky, což zcela vylučuje užití této zbraně za strany pologramotných samopalníků, či druhotnou kontaminaci způsobenou zásahem jakéhosi mystického skladu.
Pokud bychom ale na celé hrůze přesto měli vidět něco pozitivního, lze-li to tak vůbec říci, pak je to odkopání se Ruska, které se z údajného ochránce evropské civilizace zcela nepokrytě postavilo do role spojence hrůzného islámského režimu Islámské republiky Írán a také to, že lodě se severokorejským uhlím zůstaly kotvit v čínských přístavech, aniž by je kdo vykládal.
Ono je totiž někdy těch Tomahawků třeba.
Jen jich mohlo být klidně i dvakrát tolik.
Za syrské děti zavražděné plynem.
Za syrské uprchlíky bez domova.
Za statisíce mrtvých.
Jako všude tam, kam dopadne stín ruského zájmu.
Kam dolétne ruský bombardér.
Kam dojede ruský tank.
Kde zasyčí ruský nervový plyn.
Miroslav Václavek
Šumperk
