„V sedm hodin, což je, milý pane premiére, zatraceně noční doba, kdy normální lidé spí a nejednají..." Miloš Zeman ve svém komentáři při pokusu o svůj soukromý puč na Hradě.
Miloše Zemana jsem nikdy nepovažoval ani za někoho opravdu bystrého, ani za skutečně inteligentního politika a tím méně za skutečně slušného člověka. Vždycky jsem v něm spíše spatřoval sexuálně zakomplexovaný nomenklaturní kádr reformního komunismu s čekistickým druhem humoru, který on sám, ve své prostotě duševní, nazývá bonmoty.
Nevychovaný, drzý, kulturně omezený, nadutý, arogantní, vulgární hulvát, narcis zkažený představami sama o sobě do morku kostí nemající ani zbla sociální a kulturní inteligence, který se za svůj život nestačil dozvědět nic o tom, že naprosto drtivá většina lidí si na svůj život vydělává prací.
Což nejsou přihlouplé opilecké tlachy jimiž častuje média, ani plnění slibu závazku KGB v prognostickém ústavu, či rozvíjení kolchoznictví v SSSR, jak tomu pan Zeman činil před rokem 1989.
A pokud tedy můžeme hovořit o době polistopadové, neseznámil se s prací ani poté. Jedině proto z něj v nestřeženém okamžiku, kdy se přestane ovládat, vyklouzne konstatování naprostého pohrdání lidmi, kteří nejenom, že v sedm hodin ráno nespí jako on a jemu podobní hradní povaleči, ale již hodinu tvrdě makají, přičemž vstávali v době, kdy pan prezident ještě beznadějně hluboce vyspává svoji každodenní opičku.
Lhostejno přitom, zda si svou opičku pořídil na ruské ambasádě, či se zlil jako mužik z darů, kterými je zásobován při loupežných přepadeních krajů kam se sám zve, jak tomu činí ve svém kočovném způsobu vykonávání prezidentského úřadu. Pokud ovšem zrovna není s majitelem holandské lichvářské firmy Kellnerem v Číně.
Pokud by se někdo z těch, kteří jej živí ze svých daní, neboť pan prezident je jako pták nebeský, ani neseje ani neoře, pokusil praktikovat podobný způsob života, tak mu dají na bráně firmy dýchnout a poté jej vyvedou a na hodinu vyhodí na dlažbu.
Ale je dobře, že si pan prezident pustil pusu na špacír a prokecl se. Stejně jako když zkoprnělým seniorům, kteří tvoří pevnou základnu jeho fan klubu, ze své pozice člověka se čtyřmi sta tisíci měsíčně čistého a nepřeberně jiných prebend, sdělil, že stovka za den v nemocnici je úplné nic. Protože jim poté ještě něco zbude. Holoto jedna!
Ten pán je totiž životu deseti milionů lidí České Republiky vzdálen úplně stejně, jako souhvězdí v Andromedě planetě Zemi. Stejně jako je nám vzdálen i pan miliardář Babiš, s kterým pan prezident momentálně uzavřel spojenectví, neboť mu tento nepochybně přislíbil podporu v nastávajících volbách. A Institut Miloše Zemana k tomu.
Že to mají ovšem s lidem této země oba pánové stejně je nabíledni. Neboť jestliže pan prezident občany této země nazývá nenormálními, pak pan ministr jde ještě dál a hovoří o nich rovnou jako o debilech.
Ale dlužno podotknout, že se není čemu divit. Zaslouží si takový obyčejný zaměstnanec státu řízený panem Babišem vlastně něco jiného?
Zajisté, že ne. Když mu hodlá odevzdat hlas, drží hubu a krok, přispívá mu korunku ke korunce na dluhopis, kterým obere stát o daně a následně mu rád poslouží coby toaletní papír. Tak jak je odjakživa zvyklý.
Za to se mu po volbách dostane příkazů, pokynů, rozkazů a rad, kterými je zbaven rozhodování o svém životě a jako odměny dostane něco veřejných vulgarit na adresu žen, krapet obecné sprostoty, něco oficiálních útoků na Romy, trochu agrese vůči válečným uprchlíkům a na závěr se nesmí zapomenout kopnout do EU.
Jak srozumitelné.
Jak přitažlivé.
Ovšem jak pro koho.
Naše země se právě ocitá na křižovatce. Uprostřed ní stojí o holi opilý regulovčík a ukazuje jí na východ.
Prý tam máme odbočit a opět zapadnout do hnoje a bláta.
Prý máme zavřít oči, máme nevidět aroganci vůči občanům z nejvyšších míst země, pošlapávání zákonů, máme nevnímat pohrdání ústavou i právem této země a manipulování s médii, máme zapomenout na své svobody.
Máme přestat chtít nechat naše děti studovat a učinit z nich nevzdělané otroky, kteří promarní svůj život ve společnosti s žebráckými platy a čínským pojetím společnosti, které vládnou rudí mandaríni a císaři.
Máme prý pokorně odevzdávat hlasy, plnit pokyny a nechat si dělat na hlavu zhovadilými mluvčími hradního panstva pokleslých mravů, se smeknutou čepicí v ruce.
Tak tohle tedy ne!
Já, který celý život vstávám před sedmou ráno, vám mohu odpovědět pouze jediné: „Merde!“
Pan Babiš, coby francouzštiny znalý, vám to pane Zemane rád přeloží.
A rozmazat.
Miroslav Václavek
Šumperk
