Je pozdní podzim, listí se barví všemi barvami, tma přichází brzy a čím dál dřív a na skla oken bubnuje déšť svůj zádumčivý rytmus a obličeje potentátů politické reprezentace se zahalují chmurami, jako v zakletém království.
Kdo mi prosím ukáže kandidáta s širokým americkým úsměvem, který by voliči pozvedal sebevědomí a dodával by mu sebedůvěry a optimismu – ten má u mě pivo. Ale pojďme dál, sci-fi mám sice rád a hodlám i jedno napsat, ale realita českého veřejného prostoru nejvíce ze všeho připomíná pohřeb generálního tajemníka ÚV KSSS, nikoliv politickou reprezentaci úspěšné evropské země.
Ulicemi nám tak chodí lidé připomínající výrazy ve tváři papiňák na plotně, což mi připomíná moji teorii, že kdyby se pořádala Olympiáda v nas*anosti, tak Česko posbírá nejen všechny medaile, ale i všechna bodovaná místa a uvnitř hlav se vaří a bublá předvolební guláš.
Někdo jej vaří z kvalitních surovin a přemýšlí čeho ještě přidat, aby ještě více probudil všechny chutě, někdo hodlá přidat rudé pálivé papriky, aby nám to dal sežrat a jiný se shlédl v rozbředlém ovaru prezidentské kuchyně nebo v módním suši a hodlá si opět přivodit nejdříve bolení břicha a pak i průjem.
Ale jsme doma a domorodé obyvatelstvo si v masochismu přímo libuje a pálí se o do ruda rozpálená kamna volby, co volby a nedá si pokoj dokud se nenavrátí do front a za ostnatý drát.
A tak, že je předvolebno se snadno člověku stane, že přijde-li na kus řeči a piva do českého Hyde Parku, tedy do hospody v době předvolební, je pouze otázkou času než se řeč stočí na věci veřejné a na onen občanský akt, kterým svým hlasem zaměstnáváme politika, jež pro nás bude pracovat a kalí se ocel preferencí a vlivu politického marketingu na voliče ve vášnivých debatách.
Musím se přiznat, že jsem člověk politický a tudíž mi takové debaty nevadí, ale naopak se jich rád zúčastňuji. A je samozřejmé, že v lokálech nižších cenových skupin mi kůži zachraňují pouze mé tělesné proporce, neboť jsem proevropský, pro NATO, proamerický , protinacistický, protirasistický, antikomunistický a proti projevům lidského úpadku vůbec, přičemž je nad nebe jasnější, že právě tam se nalézají stvoření s názorem zcela opačným.
A také mi mé tělesné proporce zachraňují kůži proto, že považuji voliče KSČM, DSSS, Realistů, SPO s gardovým názvem Zemanovci za úchylné a ty, jež jsou schopni dát hlas SPD Tomia Okamury pokládám stejně jako onu „stranu“ vůbec, včetně jejího majitele, za psychiatrickou diagnózu a za osoby, jejichž koexistenci se západním typem demokracie a způsobem života vůbec, považuji za neslučitelnou. A dávám jim to zcela bez obalu na srozuměnou.
No a když se potom debatující uklidní, protože vidí, že si jen tak hubu rozbít nenechám, přichází z jejich strany ona otázka, ta generální zaklínací formule, ona mantra všech manter: A koho tedy vlastně volit?
Sice podobnou otázku pokládám za neuvěřitelnou, protože je zcela mimo mé chápání, že je možné, že dospělá lidská bytost, gramotná a oprávněná k úředním úkonům tápe v tom komu dát svoji občanskou důvěru a odpovím. Byť v takový okamžik se nejdříve zahaluji vteřinou důstojného mlčení a odpovídám až po ní: Já budu volit větší dobro. Nikoliv menší zlo.
Nebudu volit ostnatý drát, který mne má prý chránit od jiného ostnatého drátu. Nebudu volit šibenici, která mne prý ochrání před jinou šibenicí. Nebudu volit nesvobodu, která mne prý ochrání před jinou nesvobodou.
A vůbec, ptáte se, co je větší dobro a menší zlo?
Inu holenkové, na to si musíte odpovědět sami.
Řeknu vám jen tolik, že pro mě jsou nositelé většího dobra ti, kteří přítomnost a budoucnost země, ve které žiji spatřují v pevném ukotvení v EU, bezpečnostně zajištěnou členstvím v NATO, jsou jimi ti kdo i nadále chtějí žít v zemi bohatnoucí a zvyšující tak životní úroveň svých občanů, v zemi s fungujícím penzijním, sociálním a zdravotním systémem, v zemi kde naše děti studují zadarmo, v zemi jejíž občan požívá všech svobod moderní společnosti zaštítěných ústavou a tudíž v zemi, která vzkvétá tak jako ta naše.
A jestli říkáte, že nevzkvétá, tak já říkám probuďte se z toho hnusného snu, který otrávil vaši mysl, procitněte z té ohavné noční můry, kterou se vám nepřátelé lidské svobody snaží podstrčit do mysli a spatříte naši zemi krásnou, bohatou a nádhernou jako ještě nikdy v dějinách.
Naše země nepotřebuje zásadní a sebevražednou změnu vystoupení z EU a NATO. Naše země potřebuje klid, stabilitu a rozvíjení dobrého, čeho jsme dosáhli.
A jestli něco měnit, pak pouze jediné – přijmout euro.
A jestli je toho spousta čeho jsme dosáhli?
Pak já říkám, že pokud se zeptáte na to, co bylo lepšího před rokem 1989, odpovím – nic.
A na to, co je dnes lepšího – říkám všechno.
A jestli jste si onu volební otázku také již odpověděli stejně jako já, nemusíme mít ani vy, ani já, z věcí příštích obavy.
Žijeme krásné a nádherné životy v krásné a nádherné zemi.
Opakujte si to.
Miroslav Václavek
Šumperk
