Za pár dní budeme mít svátky vánoční. Dokonce napadlo i trochu sněhu a matička Praha je pocukrovaná jako vánoční cukroví, černošští naháněči z Václaváku do tamních hampejzů jsou jako čokoládové postavičky z vánoční kolekce
a nad tím vším se rozlévá světlo vůkol a nálada láká člověka k rozjímání. Inu, to ticho kdy kroky tlumí sníh je prostě kouzelné.
Tedy ani já nebudu stát stranou ticha a začínám rozjímat a psát, neboť mám nyní duši dárnou a náladu povznesenou nad domorodými záležitostmi. Tudíž si dovolím napsat takové to zamyšlení o rozdílech mezi dvěma národy v Evropě nejbližšími a nejbratrštějšími, tedy o rozdílech mezi námi a Němci.
Jakkoli se ti právě milý produkte nacionalisticko obrozenecko komunistického školství nepochybně zdá, že chlap se právě zbláznil, když tebe, který jsi přece u všech Jirásků a Alšů ztepilý blond Slovan úpící pod odvěkým krvežíznivým nepřítelem Germánem a dává tě s ním do přátelského vztahu, nic není pravdivější.
Neboť naše země, nyní hospodářský apendix Spolkové republiky Německo dokonale těží z této odvěké spřízněnosti a dnes kdy užíváme toho, že padly nesmyslné hranice vytvořené po roce 1918 se těšíme nejnižší nezaměstnanosti a největšímu národnímu rozkvětu v dějinách, spojeného s raketovým růstem platů, zaměstnaneckých benefitů, dnů dovolené navíc a jiných projevů zaměstnavatelské kultury, které sem především z Německa přišly v době velmi nedávné.
A tak si můžeme dovolit svými volebními hlasy zaměstnávat i taková individua jakým je momentální předseda vlády a jeho stroj s komunisticko fašistickými kolečky v hlasovacích převodech, protože jejich vliv na ekonomiku naší země je nulový a všechno důležité se tvoří mimo dosah těchto pomatenců i když vás budou přesvědčovat o opaku.
Naštěstí, protože naprosto drtivá průmyslová a obchodní bilance naší země se odehrává mezi německými a českými firmami zaměstnávajícími miliony lidí a politická scéna složená z náboženských sekt vlastněných asijskými majiteli, euroskeptiků, rusofilních a čínofilních bláznů na ni nemá ani marginální vliv.
Ale ani v historii tomu nebylo jinak. Naše země je totiž součástí západní Evropy a tudíž jejím základním stavebním kamenem od roku 864, kdy se skrze Velkou Moravu stala součástí karolinské říše a již tehdy byl jejím nejbližším partnerem její západní soused.
A stejně jako dnes i tehdy bylo Německo tím, skrze koho k nám přicházel technologický, sociální a kulturní pokrok, neboť s osadníky pozvanými středověkými českými panovníky do pohraničních hor přicházely nové způsoby zpracování přírodního bohatství, zemědělství a způsobu života.
Stačí také pohlédnout na již zmíněnou Prahu, klenot multikulturní středověké Evropy s její Svatovítskou katedrálou jejímž předním stavitelem byl Němec Peter Parler, později bůhvíproč přivlastněný jako Parléř, jež se tyčí jakožto svědek mých slov nad českou obilnou pánví.
I když nejoblíbenější město Karla IV., nebyla Praha ale Norimberk, kde se zdržoval nejčastěji, což na její kráse ovšem nic neubírá, pouze stírá něco pelu na pohádkách a báchorkách jimiž je domorodec indoktrinován od kolébky do hrobu.
Ostatně nejlépe je zajet si třeba do Ruska a poté do Bavorska, aby bylo zřejmé kde máme své nejbližší příbuzné a kulturní kořeny. Mezi něž patří jak dechovka, tak pivo a šnaps a pečená kolena a mentalita rovněž. Což platí o stejně identickém selhání pokud o totalitní režimy jde protože jsme si je dobrovolně zvolili téměř totožnými procenty se stejně tragickými důsledky.
Ale abychom se vrátili k tomu o čem píšu v názvu článku. Tedy nikoliv k tomu, co nás s Němci spojuje, ale k tomu co nás rozděluje a k čemu vám tedy musím říci jednu krátkou story.
Jistě všichni znáte eBay, tedy internetovou aukční aplikaci kde seženete téměř vše. A tam jsem bratru asi před deseti lety i já sehnal, co jsem potřeboval a shodou okolností to bylo v Paderbornu. Tedy v Německu. Prodávající poté, co zjistil, že jsem z Česka nejdříve lehce znejistěl, čemuž se nedivím, ale nakonec jsme se dohodli, že já mu zašlu nejdříve peníze a on mi, poté co mu částka dorazí domů zase kýžený předmět.
A to včetně částky za dopravu, tedy poštovného.
I aj stalo se. Do Německa odešly v obálce mé lóve a do vlasti dle vyjádření prodávajícího po jejich doručení vyrazil balík s předmětem. I jaké však bylo mé překvapení, když mi téměř vzápětí po tomto sdělení do mailu přišla zpráva, že prodávající Němec nakonec – vzhledem ke své vrozené spořivosti, kterou máme také totožnou – sehnal poštovní službu o dvě eura a nějaký ten cent lacinější než byla jeho původní kalkulace i pídil se potom, zda mi má onu částku poukázat na mé bankovní konto.
Čehož jsem se upřímně vyděsil, neboť by mne taková transakce téměř zruinovala protože za mezinárodní převod – a to dodnes – bych byl českou bankou exemplárně potrestán astronomickou částkou a tudíž také i za německou poctivost.
Tedy kýho šlaka, ďas aby spral neznámého skopčáka z Teutoburského lesa! Ale nakonec jsem nalezl řešení a zvolil stejnou cestu platby jako předtím a z Německa mi za pár dní přišla obálka s dvěma eury a nějakým tím centem k tomu.
A zde máš milý čtenáři popis toho, co nás bohužel ještě doposud dělí od Němců a co je zároveň příčinou toho, že Německo, ale nejen Německo je úspěšnou, bohatou, hezkou, čistou a upravenou zemí s příjemnými lidmi, kde člověk nemusí marnit devadesát procent času, energie a myšlenek na něco tak základního a samozřejmého jako je to, že nebude okraden, obelhán, odkloněn či vytunelován.
A to prosím na všech úrovních, co jich moderní stát má.
Občas se mi zdá, že snad ta nejpříznačnější analogie – byť je zajisté velmi přitažená za vlasy - pro naše odmítání německé slušnosti a civilizace je ta s „Palestinci.“
Ti také žijí v přímém kontaktu s mírumilovným, bohatým, demokratickým a krásným Izraelem a jejich odpovědí je naprosté odmítání toho, co by měli přijmout pokud chtějí žít jako skuteční lidé. Protože je onomu odmítání kdosi naučil. Už tak dávno, že sami nevědí kdo.
A přitom stačí konečně nebát se nekrást.
Jenže bojíme se a krademe.
A přitom je to tak jednoduché.
Stačí začít u poštovného…
Tak hezké Vánoce.
Miroslav Václavek
Šumperk
