Tak již příští týden nám to opět začne. Ptáte se, co to bude? O čem, že to mluvím? Tak tedy dobře, řeč je o svátku demokracie, v tomto případě o volbě prezidenta České republiky.
Ačkoli já sám, který jsem monarchistou, tedy rozuměj monarchistou konstitučním, sdílím poněkud jiný přístup k uspořádání společnosti, neboť konstituční monarchii považuji za nejstabilnější, ekonomicky nejúspěšnější, nejsvobodnější a nejlepší způsob státní a národní existence (viz například Norsko, Švédsko, Dánsko, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, Holandsko, Belgie, Španělsko, Lichtenštejnsko, atd.), pak i přesto jsem zcela loajálním občanem České republiky a věrný ústavě a jejímu demokratickému uspořádání.
Neboť za prvé v tomto smyslu nemáme na co navázat, nikoliv snad proto, že bych sdílel fantasmagorickou lež o údajném vyhlazení české šlechty na Staroměstském náměstí po bitvě na Bílé hoře, ale proto, že příslušníci českých šlechtických rodů nebyli voleni českými stavy za české krále a tudíž se nám královská stopa ztrácí kdesi v hlubinách staletí.
Ale přesto, že liberální demokracie je údajně něco úplně jiného než monarchie, pak si uchovala ten největší atribut a to institut krále. Sice jej v dnešních dobách nazýváme prezidentem a někde jej volí lid přímou volbou a onde zase parlament, ale jedná se o jedno a totéž.
A to bez ohledu na to jaké pravomoci, tedy moc, taková osoba v rukou třímá, pokaždé jde o někoho, kdo je osobou mezinárodně viditelnou, osobou, která zastupuje svou zemi, někým skrze koho je ona země vnímána a dostává se jí tak respektu nebo posměchu.
Dokonce má takový mnohý moderní prezident mnohem větší pravomoci než leckterý údajný feudál, ale konec konců diktatury jsou vynálezem doby moderní a lidu se dostalo práva uplést nad sebou bič a tak jej prostě často užívá.
Ani u nás tomu není jinak.
První prezident Republiky Československé, T.G.Masaryk, kterého si vážím za jeho odvahu v době hilsneriády, byl oficiálně zbožšťován propagandistickými prostředky nijak si nezadávajícími s těmi totalitními, aby i u nás byl vytvořen kult osoby vyšší, tedy pana prezidenta.
Naše dějiny jsou poté, co zemřel lemovány prezidenty dalšími, o nichž lze říci, že se jednalo o osoby tohoto úřadu nehodné i o masové vrahy a řemeslné zločince, až byl tento neblahý výčet těch nejodpudivějších individuí zastaven osobou pana Václava Havla.
Ale poté, co skončilo jeho funkční období ponořili jsme se opět do bahna i když jsme se mohli ještě vymlouvat na fakt toho, že Václav Klaus byl volen parlamentem.
Přičemž platnost této výmluvy skončila zvolením osoby v moderních dějinách nejobludnější, tedy přítomností Miloše Zemana na Pražském hradě.
Nicméně se nabízí možnost poslat toho pána tam kam patří, tedy do náleven a kořalen čtvrtých cenových skupin a naši zemi nechat reprezentovat osobou příčetnou, někým kdo obsahuje alespoň elementární zásady slušného chování, někoho kdo není na výplatní listině Kremlu a někoho kdo se po svém zvolení neobklopí partičkou klientelistických darebáků s vazbami na Rusko a Čínu, které ve svém osobním zájmu u nás zastupují.
Chápu ale, že člověk slušný to má v naší zemi těžké. Neboť voličstvo Miloše Zemana jej bude volit proto, že je to věkem starý notorický alkoholik odpudivého vzezření, že je těžce závislý na nikotinu, že se chová jako hulvát a dobytek, že je to citově oploštělý rusofil, misogyn a rasista bez známek byť jen špetky empatie a kulturní a sociální inteligence, a tedy že se s ním skrze tyto popsané totožné povahové vlastnosti identifikují.
Ale i přesto je těchto Milošů Zemanů méně než lidí obyčejných a slušných.
Bylo to vidět i ve volbách minulých, kdy nevoliči i voliči protikandidáta tvořili drtivou většinu společnosti a ani letos tomu není jinak. Snad jen, že roztříštěnost spočívající v počtu kandidátů je ještě větší a také to, že Miloš Zeman, který ani nemůže vést žádné předvolební debaty protože mu to neumožňuje jeho alkoholický rozpad osobnosti se drží stranou a jeho protivníci mezi sebou svádějí půtky za pomoci nedůstojných způsobů. Což považuji za velkou chybu sloužící ruskému švábovi na Hradě.
Ale abychom se vrátili k tomu jaký by měl být dobrý prezidentský kandidát?
Pro mě osobně je to ten jehož psychopatická osobnost není narušena již od dětství, ten kdo se v podnapilém stavu nepotácí nad korunovačními klenoty, ten kdo neužívá vulgarit ve veřejném prostoru, ten kdo se neshlíží v silných, bezskrupulózních, nejdravějších a nejbohatších, tedy jak se dnes říká v takzvaných úspěšných, ale v těch, kteří jsou těmito utlačováni, ponižováni, ekonomicky exploatováni a utiskováni.
Tedy milý voliči je jen na tobě s jakou odpovědností a zda vůbec přistoupíš k prezidentské volbě A.D. 2018, ale o jedno tě prosím snažně. Řiď se zásadou vlčí smečky. Že to je v rozporu s tím, co jsem právě napsal? Ale vůbec ne.
Vlčí smečka se totiž řídí zásadou tolik frekventovaného slova inkluze. V jejím čele nejde ten nejsilnější, nejrychlejší, nejdravější a největší vlk, tedy ten největší neomalenec a buran, kterého nezajímají ti za ním. Ale ten nejslabší, nejempatičtější, nejpomalejší a nejohleduplnější tak, aby mu stačili jak nemocní tak i děti, protože k tomu byl vychován. Tedy král.
Řekl bych, že mnohé choroby lidské demokracie by byly vyléčeny už jenom tímto přístupem. Ale to je již na jiný článek.
Tedy ti přeji milý voliči a občane šťastnou ruku při výběru toho koho považuješ za hodna nejvyššího úřadu v zemi a nám všem, že se začneme dívat i za sebe, zda někdo nepotřebuje pomoci.
Miroslav Václavek
Šumperk
