Běž domů Ivane – a vezmi s sebou i Miloše

21. 08. 2018 6:15:15
Běž domů Ivane, čeká tě Nataša, to je text jedné velmi známé písničky, která vznikla jako reakce na ruskou válečnou agresi ze srpna 1968 a ve které se zpívá o tom, že Ivan byl hodnej hoch, ale poslali ho do úplně cizí země,

kde ho holky nemilujou a tak se má vrátit do své rodné ruské vsi, kde ho čeká kdo? No Nataša!

Což byla jednak naprostá pravda a zároveň to také vypovídá jak o tom, že si i v nejtěžších chvílích národní existence umíme zachovat chladnou hlavu, tak ani neztrácíme smysl pro černý humor, aniž bychom ovšem zůstali agresorovi něco dlužni.

Když mi byly tři roky a dva dny, tak se na nás přivalilo z východu ocelové tsunami. Celé sovětské impérium nastartovalo tanky a přijelo nás rozstřílet půl milionu soldátů. Železné holubičky míru drtily vše, co jim přišlo do cesty a hlavně ruských kalašnikovů ani nestačily vychladnout, jak nás občané sovětského svazu zahrnovali horkými pozdravy ráže 7,62 mm a nemocnice a márnice se plnily stovkami obětí.

Měli jsme sice jen holé ruce, ale vyhořelá torza ruských tanků jsou dodnes na fotografiích svědkem toho, že jsme jim to nedali zadarmo. Vlajky s krvavými skvrnami, které po Praze nosili lidé, jsou důkazem toho, že ulicemi našich měst tekly potoky nejlepší krve našeho národa.

A pak přešly roky. Statisíce našich občanů využilo krátkého otevření hranic na západ a vzali roha, protože se těch dvacet jedna let tady opravdu nedalo žít. A když, tak jen ve strachu, obavách, nedostatku, ve lži a v zemi, která se propadala až na dno, v zemi jejíž hodnoty, které jinak drží každou normální společnost pohromadě, zemřely zastřeleny ruskou kulkou, v zemi která dosáhla takového ekonomického úpadku, že nebylo ani toaletního papíru, v zemi brutálně hospodářsky vykořisťované ruskými okupanty, v zemi která byla beznadějí, šedí, špínou a bídou.

A pak po 23 letech jsme se jich zbavili, zůstala po nich zbídačená a zplundrovaná země, zdevastovaná jak ekonomicky tak i morálně. Přičemž jsme se ze strany okupanta, tedy dnešního Ruska nedočkali ani slova omluvy, ani koruny odškodnění za způsobené škody v řádech stovek miliard korun. O statisících zmařených životech nemluvě. A my sami jsme se ocitli životní úrovní a kvalitou života v Africe.

Možná, že si říkáte a má to cenu vlastně ještě vůbec připomínat? Má cenu o tom ještě vůbec hovořit?

Vždyť Německo taky dnes nikdo, krom pár osob, které to mají v popisu práce, taky nikdo nenazývá okupantem a zločincem.

Jenže milé děti, ruskou okupaci ze srpna 1968 je třeba vnímat jako stále živou a nezhojenou ránu. Protože v Rusku se na rozdíl od Německa, které nacismus a válku dávno předávno opustilo, nic nezměnilo. A jak to tak vypadá ani se v dohledné době nic nezmění.

Proto je třeba mít neustále na paměti, jak je pro nás důležité to, že jsme členy EU a NATO. A to doslova životně. Neboť stačí pohlédnout na ruské sousedy, kteří v EU ani v NATO nejsou, aby bylo zřejmé, jaký osud by nás následoval. Ano, ten ukrajinský, gruzínský, nebo moldavský. Tedy, byli bychom vystaveni válečné agresi, hospodářské exploataci a životu v poloviční válce s ruským sousedem neustále nám nad hlavou máchajícím kyjem, hrozícím nás rozdrtit pokud se ruský soused špatně vyspí nebo má kocovinu. Třeba tu afghánskou.

A teprve tehdy až v Rusku ruská vláda jednoznačně odsoudí srpnovou válečnou agresi vůči naší zemi jakožto zločinnou, režim, který ji provedl za zločinecký a Putin přijede a poklekne před Národním muzeem jako Willy Brandt ve Varšavě a Rusko (jakožto nástupnický stát SSSR) nám nabídne finanční odškodnění, pak můžete hovořit o srpnu 1968 jakožto o historii a Rusko vnímat jako normální zemi, s kterou lze mít přátelské vztahy a počít k němu chovat i nějaké sympatie.

Do té doby ovšem ne. Do té doby je nutno se mít před Ruskem na pozoru a zbrojit a mít spousty tanků a letadel a na našem území nejlépe US Army, protože to je vůbec nejlepší recept na to, abychom si srpen 1968 již nikdy nezopakovali.

A pokud jde o pana Miloše Zemana, který se ani při příležitosti padesátého výročí okupace naší země varšavským paktem nepřiměje k tomu, aby vyjádřil lítost nad stovkami mrtvých, nad zmařenou nadějí na svobodu, nad mnoha lidskými tragédiemi, kdy byli perzekuovány statisíce lidí, kdy jejich dětem se komunisté mstili a ony nesměly studovat, kdy byly rozděleny rodiny a celá země byla znásilněna brutální lží – nedivte se.

Pan Miloš Zeman nejen, že není český prezident, ale je velvyslanec Ruské federace v ČR, který nehájí zájmy naší země, ale onoho východního impéria, ale je také a to především, reformním komunistou.

Tedy osobou, která nelituje obětí, ale pachatele, tedy komunistickou ideologii, které byla stržena maska lidské tváře, kteroužto si on sám ve svém lidském úpadku nasazuje, předstupuje-li před nás a tudíž se od něj soucitu s těmi nejlepšími, kteří zemřeli v boji za naši svobodu a tudíž ani jejich ocenění nemůžeme dočkat.

Tedy vzpomeňme my ostatní, kteří se cítíme být občany České Republiky, těmi kteří jsou hrdí na naši skvělou přítomnost ukotvenou ve společném evropském domě a v Severoatlantickém obranném společenství toho nejtragičtějšího výročí v našich novodobých dějinách jakožto na memento i hrozbu zároveň.

A toho Miloše si tam už opravdu nechejte!

A už se nevracejte!

Nikdy!

Miroslav václavek

Šumperk

Autor: Miroslav Václavek | úterý 21.8.2018 6:15 | karma článku: 35.45 | přečteno: 1307x

Další články blogera

Miroslav Václavek

Bumbál na Pražském hradě

„Čína má silného vůdce, Spojené státy mají silného vůdce. Najděte mi, prosím, silného vůdce na úrovni Evropské unie. Dívám se doleva, dívám se doprava, dívám se rovně, dívám se dozadu — silného vůdce prostě nevidím,"

12.12.2018 v 6:15 | Karma článku: 27.33 | Přečteno: 909 | Diskuse

Miroslav Václavek

Blues Alive 2018 zemřel, ať žije Blues Alive 2019!

I když se měsíc listopad vyznačuje chmurami, plískanicemi a činou, slotou a psotou, kdy ani pejskař by svého psa ven nevyhnal a slunce je kdesi daleko za mraky a k zemi se snáší neproniknutelná opona deště, mlhy

24.11.2018 v 6:15 | Karma článku: 6.79 | Přečteno: 160 | Diskuse

Miroslav Václavek

Českoslovenští generálové, zapomenutí hrdinové naší země

Československo, navzdory všem tvrzením, kterým se nám i v poslední době dostává, nebylo v době svého vzniku skutečnou demokracií, ale dobytým územím.

5.11.2018 v 6:15 | Karma článku: 19.14 | Přečteno: 373 | Diskuse

Miroslav Václavek

Pohádka o Československu

A tak k nám přišlo jedno velké výročí, jak se nám ze všech stran snaží nakukat všechna média. V nich se papaláši všech služebních postavení zaklínají říjnem 1918, kdy prý odvěké snahy Čechů našly své zhmotnění

28.10.2018 v 6:15 | Karma článku: 29.42 | Přečteno: 1491 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Oldřich Šrámek

Všichni mu na to skočili

Pan president Zeman velice takticky uklidnil celou společnost a vše provedl se svou sobě vlastní dávkou humoru. V čem? V TV Barrandov označil Bezpečnostní informační služby za čučkaře a tím vlastně zakryl jimi odhalená nebezpečí.

12.12.2018 v 11:06 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Petr Máj

1968 - Vietnamská vesnice My Lai, a 2014 - Ukrajinské město Oděsa

Co mají společného? V obou lokalitách se odehrály zločiny proti lidskosti, během několika málo hodin. V tom jsou stejné. V jednotlivostech se však diametrálně liší...

12.12.2018 v 10:57 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 1 | Diskuse

Jaroslav Fišer

Otázky ze Štrasburku.

Zločin ve Štrasburku zatím vyvolává jen vášně. Za nimi se vynořují otázky, jak je to vlastně s bezpečností v Evropě. Vrah má být údajně veden ve skupině extrémně nebezpečných potencionálních zločinců. Přesta zatím mizí.

12.12.2018 v 10:37 | Karma článku: 15.90 | Přečteno: 156 | Diskuse

Petr Štrompf

Doba úžasně přeje maskotům morálního úpadku

Představte si svá školní léta. Přísný kantor, ve třídě kostelní ticho. Prostě respekt. Kantor pak ze zdravotních důvodů často ve vyučování absentuje, nastupuje suplent. Už tak přísný není, nemá ani přímý vliv na prospěch žáků.

12.12.2018 v 8:37 | Karma článku: 19.33 | Přečteno: 663 | Diskuse

Jan Bartoň

Brexit: EU dotlačila Velkou Británii tam, kde jí chtěla mít

Zoufalý pokus Theresy Mayové, zřejmě nejzoufalejší v její politické kariéře, je cesta do zemí EU s požadavkem na změnu dohody o Brexitu nebo alespoň o „upřesnění nepřesností“. A EU je ochotna velkoryse přijmout Británii zpátky.

12.12.2018 v 8:00 | Karma článku: 36.95 | Přečteno: 1807 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz