Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Běž domů Ivane – a vezmi s sebou i Miloše

21. 08. 2018 6:15:15
Běž domů Ivane, čeká tě Nataša, to je text jedné velmi známé písničky, která vznikla jako reakce na ruskou válečnou agresi ze srpna 1968 a ve které se zpívá o tom, že Ivan byl hodnej hoch, ale poslali ho do úplně cizí země,

kde ho holky nemilujou a tak se má vrátit do své rodné ruské vsi, kde ho čeká kdo? No Nataša!

Což byla jednak naprostá pravda a zároveň to také vypovídá jak o tom, že si i v nejtěžších chvílích národní existence umíme zachovat chladnou hlavu, tak ani neztrácíme smysl pro černý humor, aniž bychom ovšem zůstali agresorovi něco dlužni.

Když mi byly tři roky a dva dny, tak se na nás přivalilo z východu ocelové tsunami. Celé sovětské impérium nastartovalo tanky a přijelo nás rozstřílet půl milionu soldátů. Železné holubičky míru drtily vše, co jim přišlo do cesty a hlavně ruských kalašnikovů ani nestačily vychladnout, jak nás občané sovětského svazu zahrnovali horkými pozdravy ráže 7,62 mm a nemocnice a márnice se plnily stovkami obětí.

Měli jsme sice jen holé ruce, ale vyhořelá torza ruských tanků jsou dodnes na fotografiích svědkem toho, že jsme jim to nedali zadarmo. Vlajky s krvavými skvrnami, které po Praze nosili lidé, jsou důkazem toho, že ulicemi našich měst tekly potoky nejlepší krve našeho národa.

A pak přešly roky. Statisíce našich občanů využilo krátkého otevření hranic na západ a vzali roha, protože se těch dvacet jedna let tady opravdu nedalo žít. A když, tak jen ve strachu, obavách, nedostatku, ve lži a v zemi, která se propadala až na dno, v zemi jejíž hodnoty, které jinak drží každou normální společnost pohromadě, zemřely zastřeleny ruskou kulkou, v zemi která dosáhla takového ekonomického úpadku, že nebylo ani toaletního papíru, v zemi brutálně hospodářsky vykořisťované ruskými okupanty, v zemi která byla beznadějí, šedí, špínou a bídou.

A pak po 23 letech jsme se jich zbavili, zůstala po nich zbídačená a zplundrovaná země, zdevastovaná jak ekonomicky tak i morálně. Přičemž jsme se ze strany okupanta, tedy dnešního Ruska nedočkali ani slova omluvy, ani koruny odškodnění za způsobené škody v řádech stovek miliard korun. O statisících zmařených životech nemluvě. A my sami jsme se ocitli životní úrovní a kvalitou života v Africe.

Možná, že si říkáte a má to cenu vlastně ještě vůbec připomínat? Má cenu o tom ještě vůbec hovořit?

Vždyť Německo taky dnes nikdo, krom pár osob, které to mají v popisu práce, taky nikdo nenazývá okupantem a zločincem.

Jenže milé děti, ruskou okupaci ze srpna 1968 je třeba vnímat jako stále živou a nezhojenou ránu. Protože v Rusku se na rozdíl od Německa, které nacismus a válku dávno předávno opustilo, nic nezměnilo. A jak to tak vypadá ani se v dohledné době nic nezmění.

Proto je třeba mít neustále na paměti, jak je pro nás důležité to, že jsme členy EU a NATO. A to doslova životně. Neboť stačí pohlédnout na ruské sousedy, kteří v EU ani v NATO nejsou, aby bylo zřejmé, jaký osud by nás následoval. Ano, ten ukrajinský, gruzínský, nebo moldavský. Tedy, byli bychom vystaveni válečné agresi, hospodářské exploataci a životu v poloviční válce s ruským sousedem neustále nám nad hlavou máchajícím kyjem, hrozícím nás rozdrtit pokud se ruský soused špatně vyspí nebo má kocovinu. Třeba tu afghánskou.

A teprve tehdy až v Rusku ruská vláda jednoznačně odsoudí srpnovou válečnou agresi vůči naší zemi jakožto zločinnou, režim, který ji provedl za zločinecký a Putin přijede a poklekne před Národním muzeem jako Willy Brandt ve Varšavě a Rusko (jakožto nástupnický stát SSSR) nám nabídne finanční odškodnění, pak můžete hovořit o srpnu 1968 jakožto o historii a Rusko vnímat jako normální zemi, s kterou lze mít přátelské vztahy a počít k němu chovat i nějaké sympatie.

Do té doby ovšem ne. Do té doby je nutno se mít před Ruskem na pozoru a zbrojit a mít spousty tanků a letadel a na našem území nejlépe US Army, protože to je vůbec nejlepší recept na to, abychom si srpen 1968 již nikdy nezopakovali.

A pokud jde o pana Miloše Zemana, který se ani při příležitosti padesátého výročí okupace naší země varšavským paktem nepřiměje k tomu, aby vyjádřil lítost nad stovkami mrtvých, nad zmařenou nadějí na svobodu, nad mnoha lidskými tragédiemi, kdy byli perzekuovány statisíce lidí, kdy jejich dětem se komunisté mstili a ony nesměly studovat, kdy byly rozděleny rodiny a celá země byla znásilněna brutální lží – nedivte se.

Pan Miloš Zeman nejen, že není český prezident, ale je velvyslanec Ruské federace v ČR, který nehájí zájmy naší země, ale onoho východního impéria, ale je také a to především, reformním komunistou.

Tedy osobou, která nelituje obětí, ale pachatele, tedy komunistickou ideologii, které byla stržena maska lidské tváře, kteroužto si on sám ve svém lidském úpadku nasazuje, předstupuje-li před nás a tudíž se od něj soucitu s těmi nejlepšími, kteří zemřeli v boji za naši svobodu a tudíž ani jejich ocenění nemůžeme dočkat.

Tedy vzpomeňme my ostatní, kteří se cítíme být občany České Republiky, těmi kteří jsou hrdí na naši skvělou přítomnost ukotvenou ve společném evropském domě a v Severoatlantickém obranném společenství toho nejtragičtějšího výročí v našich novodobých dějinách jakožto na memento i hrozbu zároveň.

A toho Miloše si tam už opravdu nechejte!

A už se nevracejte!

Nikdy!

Miroslav václavek

Šumperk

Autor: Miroslav Václavek | úterý 21.8.2018 6:15 | karma článku: 35.40 | přečteno: 1270x


Další články blogera

Miroslav Václavek

Padesát syrských sirotků versus miliardář, který ukradl slunce

Jen málokdy lze v poměrně pochmurném světě domorodého politického života spatřit cokoliv pozitivního a cokoliv, co lze přirovnat k záblesku světla v temnotách.

16.9.2018 v 6:15 | Karma článku: 42.58 | Přečteno: 10250 | Diskuse

Miroslav Václavek

Říjen 1918? Osudová chyba v historii našeho národa

Je rok 2018, rok několika významných výročí, z nichž jedno se odehraje 21. srpna a bude to den padesátého výročí válečného napadení naší země našimi údajnými spojenci sdruženými v agresivním paktu takzvané varšavské smlouvy,

14.8.2018 v 6:15 | Karma článku: 38.82 | Přečteno: 4998 | Diskuse

Miroslav Václavek

Václavek je zpět, radujte se, veselte se

Máte radost milánkové, že jsem zpět z vyhnanství, kam mne uvrhla technikálie s přihlášením, neboť jsem urážel soudruhy Kanimůru a jiné vrcholné představitele hlouposti a lidské omezenosti?

8.8.2018 v 6:16 | Karma článku: 21.36 | Přečteno: 870 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Marie Svátková

Jak okrádají lidi na pražském magistrátu

Jak už bylo naznačeno v minulém článku, nemám ráda křivdy. Bojuju proti nim, a když nejde hned zvítězit, tak o nich chci všem alespoň říci. Nenechám se zastrašit a dnes budu zcela konkrétní a podělím se s vámi o špatné zkušenosti.

25.9.2018 v 9:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Petr Máj

Na co si to tu stále hrajete?!

V pravém sloupečku „Zaujalo nás“ se včera nedal přehlédnout článek "Ubozí syrští sirotci". I když jsem si řekl, že již na toto téma žádný článek číst nebudu, nedalo mi to... a článek s tak prvoplánovým názvem jsem přece jen

25.9.2018 v 7:31 | Karma článku: 29.14 | Přečteno: 780 | Diskuse

Tomáš Kolomazník

Mnichov 1938 a stále stejná otázka, ale proč?

Jedním z významných výročí, které si připomínáme v letošním roce je Mnichov 1938. Měli jsme se bránit vojenskou silou?

25.9.2018 v 7:07 | Karma článku: 13.06 | Přečteno: 444 | Diskuse

Petr Štrompf

Prozření plzeňské ČSSD. To předtím spala?

Že se plzeňská sociálně demokratická parta vzbouřila centrálnímu pražskému vedení, už voliči ČSSD jistě zaznamenali. I to, že se od něj distancuje. Prima strategický tah před komunálkami, který by nevymyslel ani Jára Cimrman,

25.9.2018 v 7:00 | Karma článku: 11.88 | Přečteno: 312 | Diskuse

Jiřina Holotová

Vyjádření velvyslanectví Syrské arabské republiky ke kauze sirotci

Chceme-li znát jasné stanovisko k možnosti přijetí syrských sirotků do ČR, není nic jednoduššího, než-li se dotázat přímo na velvyslanectví Sýrie v Praze. Proč to hned neudělala sama paní Šojdrová?

24.9.2018 v 22:28 | Karma článku: 42.36 | Přečteno: 2249 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz