Pohádka o Československu

28. 10. 2018 6:15:15
A tak k nám přišlo jedno velké výročí, jak se nám ze všech stran snaží nakukat všechna média. V nich se papaláši všech služebních postavení zaklínají říjnem 1918, kdy prý odvěké snahy Čechů našly své zhmotnění

ve vzniku Československa.

Neboť jak nám dodnes tvrdí prvorepubliková propaganda, trpěli jsme v rakouském žaláři národů a strádali pod jhem rakouské monarchie, přičemž není větší lži než této.

Království české a Markrabství moravské byly součástí jednoho obřího ekonomického prostoru prostírajícího se od Lvova do Terstu, vyznačující se naprostým ekonomickým liberalismem a po předání značné části moci císařem do rukou jeho lidu v roce 1867 jej můžeme nazývat konstituční monarchií. Neboť toto rozhodnutí císařovo znamená vznik parlamentarismu a politických stran, stejně jako národní rovnoprávnost všech národů v Rakousku žijících.

Tedy do tohoto času můžeme zasadit největší národní rozkvět, kterého naše země, tedy Čechy a Morava zaznamenaly a který nemá v pozdějších dějinách ani obdoby ani následování. Neboť lze směle hovořit o tom, že všechno to co za něco v naší zemi stojí, ať už jde o architekturu nebo průmyslové podniky, vzniklo a bylo vybudováno díky péči a zájmu Františka Josefa I. o rozvoj a pokrok v jeho zemích.

Naopak od roku 1918 lze zaznamenávat již jen úpadek. I když tolik opěvovaná první republika měla být dle momentálního oslavného vytrubování jakýmsi rájem na zemi, opak je pravdou. Byla to chudá a neúspěšná země zmítaná mnoha vnitřními rozpory, kdy ekonomický rozvoj byl paralyzován vycházením vstříc malosti zástupců jednotlivých oborů zemědělské a průmyslové činnosti ve smyslu uvalování cel na produkty ze zahraničí tak, aby tyto podniky nemusely čelit konkurenci.

Což ve svém důsledku znamenalo uvalení cel na produkty jejich a z kdysi volného trhu se stal žalář ekonomik, protekcionismu, lidské omezenosti a krátkozrakosti. Ani pokud o národnostní politiku jde, nebylo Československo úspěšné.

Založilo svoji existenci na lži o národu československém a druhou nejsilnější národnostní menšinu, tedy tu německou vyřadila z toho, aby se stala složkou státotvornou a vystavila ji útlaku. A nejen menšinu německou, ale i maďarskou a polskou, přičemž jak s Maďarskem, tak s Polskem vedlo Československo ze začátku své existence války s cílem získání území na jejich úkor. Čehož i dosáhlo, neboť mělo silnou oporu především ve Francii. Aby tak získalo mnoho nepřátel v zemích okolních.

A tak již na samém začátku iniciovalo Československo proces, který měl v sobě zakódováno své sebezničení. Neboť namísto modelu švýcarského, založeného na co největší dělbě moci a vzájemného národnostního respektu, zvolilo Československo tuhý šovinistický centralismus prosazovaný státní mocí a jejími represivními složkami, realizovaný střelbou z kulometů do vlastních občanů.

Pokud připomeneme ten fakt, že tvůrci tohoto experimentu přikreslili na mapě do jednoho celku ještě i Podkarpatskou Rus, tedy území nacházející se ve středověku a obývané negramotnými lidmi bez jakýchkoliv známek civilizace, uvalilo Československo na sebe balvan obřích investičních výdajů.

Který spolu s ekonomickou podporou Slovenska, které na tom nebylo o mnoho lépe, znamenal to, že Československo tak nebylo schopno vyřešit ani ty nejzákladnější sociální potřeby, jako je nemocenské, penzijní a nezaměstnanecké pojištění, což znamenalo, že příchod hospodářské krize ve třicátých letech vytvořil nebezpečně třaskavou směs tvořenou mnoha národnostními nacionalismy, vzniklými pod pokličkou národnostní necitlivosti a útlaku jakožto i bezvýchodné životní existence, kdy bídou a zoufalstvím byli nejvíce zasaženi etničtí čeští Němci.

„Muž, povoláním odlévač, je nemocný, jeho žena rovněž stůně. V komůrce, ovládané vlhkostí a plísní, bydlí i dvě děti: sedmiměsíční kojenec a tříletý klouček. Chlapeček musí spát na dvou sražených křeslech, protože po zemi pobíhá množství krys. Před hladovými hlodavci není v bezpečí nikdo a nic, jak nám žena předvádí na několika rozežraných kouscích prádla. Hned vedle stájového bytu se nachází žumpa.“ Wenzel Jaksch, Ztracené vesnice, opuštění lidé... Reportáže z českého pohraničí 1924–1928

Když se pak v Evropě začala hroutit demokracie, bylo tomu tak proto, že tamější demokratické reprezentace nebyly schopny přijít se zásadními sociálními řešeními, jakožto i s otevřením evropského trhu tak aby byla ukončena ekonomická krize a odevzdaly svojí neschopností politický prostor demagogům nacistickým a komunistickým.

Tak tomu bylo i v Československu, které ještě před vyústěním celé krize opustil Edvard Beneš jako jeden z prvních a odlétl do zámoří, aby Československo ponechal svému osudu. Namísto toho, aby odmítl jakékoli mezinárodní snahy o ústupky Hitlerovi, aby se postavil do čela země, povolal do zbraně všechny jeho demokracii věrné občany.

Od Němců přes Čechy až po Slováky, opřel se o opevnění, která byla schopna válečného nasazení, a namísto toho aby v čele svých vojáků svedl marný boj a zemřel, tak prostě zbaběle dezertoval od své nejvyšší ústavní povinnosti a vystavil naši zemi ztrátě cti.

Z čehož se jak vidno, pokud pohlédneme na její politickou reprezentaci, doposud nevzpamatovala.

Tedy mi není vůbec jasné, co že vlastně máme slavit. Československo dávno neexistuje a svým dvojím rozpadem dokázalo, že koncept násilného uplatňování moci a potlačování národnostních práv vedou pouze k reakci, která může být ještě mnohem prudší a silnější než to, co stojí na jejím počátku.

Zda jsme si z toho něco odnesli, to netuším.

Ale pokud 60% populace považuje rozpad Rakouska-Uherska v roce 1918 z ekonomického hlediska za špatné rozhodnutí, stejně jako já, vidím zde počátek návratu k věcem vlády vedoucím k rozkvětu země, péči o její občany a službu jejich právům a potřebám, jako tomu činil i poslední král český Karel I.

Jehož vyhlášení federativních států rakouských sice přišlo pozdě. Ale který rozkazem rakouským ozbrojeným silám o tom, aby nijak nezasahovaly do rozpadu monarchie v Praze, znamenal vytvoření odkazu, na který můžeme navázat.

Odkazu respektu k těm, o které pečujeme, k odkazu prosperity a blahobytu tak, abychom konečně žili užívajíce lucemburské, rakouské, švédské, belgické, norské, holandské, španělské, lichtenštejnské, dánské, monacké či britské životní úrovně a ochrany práv a svobod občana, tedy způsobu života občana některé z evropských konstitučních monarchií a nikoliv té orientálně despotické, založené na mocenských klanech majících původ nikoliv v hodnotách, ale jejich naprostém opaku.

Neboť z otrapy, byť bude mít drahý oblek, naleštěnou limuzínu a své poskoky, aby si tak hrál na královský dvůr, šlechtice neučiníš.

A my už konečně pohřběme dávno mrtvé Československo, vystrojme mu pohřeb a nežijme v jednom pokoji České Republiky s jeho mrtvolou.

Hrozně to tady smrdí.

Miroslav Václavek

Šumperk

Autor: Miroslav Václavek | neděle 28.10.2018 6:15 | karma článku: 29.23 | přečteno: 1474x

Další články blogera

Miroslav Václavek

Českoslovenští generálové, zapomenutí hrdinové naší země

Československo, navzdory všem tvrzením, kterým se nám i v poslední době dostává, nebylo v době svého vzniku skutečnou demokracií, ale dobytým územím.

5.11.2018 v 6:15 | Karma článku: 18.72 | Přečteno: 362 | Diskuse

Miroslav Václavek

Vítězem komunálních voleb je pan prezident Václav Havel

Je pár dnů po komunálních volbách a v Čechách na Moravě i ve Slezsku vládne podivný klid. Jen nad krajinou zahalenou do hávu babího léta a zářícího listí stoupá prach z toho, jak volič vyprášil kabát komunistům a okamurovcům

12.10.2018 v 6:15 | Karma článku: 25.09 | Přečteno: 1004 | Diskuse

Miroslav Václavek

Padesát syrských sirotků versus miliardář, který ukradl slunce

Jen málokdy lze v poměrně pochmurném světě domorodého politického života spatřit cokoliv pozitivního a cokoliv, co lze přirovnat k záblesku světla v temnotách.

16.9.2018 v 6:15 | Karma článku: 42.62 | Přečteno: 10329 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Milan Šarapatka

Smrt hladem je strašná!

Za trvání jemenské občanské války již zemřelo hlady podle nevládní organizace „Save the Children“ více než 85 000 dětí.

21.11.2018 v 21:06 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Michal Okrouhlík

Krok vpřed, ale dva zpátky

Levá, dva, tři á dva, tři... Při této větě se mi první vybaví vzpomínky na taneční, ale bohužel se nyní jedná o trochu jiné tanečky ve sněmovně.

21.11.2018 v 19:55 | Karma článku: 3.80 | Přečteno: 122 | Diskuse

Petr Burian

Legalizované bezpráví

Představme si, že Antonín má dluhy, které nezvládá splácet. Dluží za odebrané zboží. V pondělí ráno ho navštíví exekutor a roztrhá mu svářečský průkaz. Neplatíš, nejsi svářeč. Až zaplatíš, tak zase budeš. U řidičáků to totiž jde!

21.11.2018 v 19:03 | Karma článku: 14.21 | Přečteno: 345 | Diskuse

Jiří Štipský

Veřejným zájmem není vše, co si posedlý novinář umane

V minulém týdnu jsme byli svědky výsledků práce srdnatých novinářů, kteří překročili hranice Švýcarska i slušnosti při skrytém nahrávání nemocného člověka a jeho matky.

21.11.2018 v 18:40 | Karma článku: 33.85 | Přečteno: 573 | Diskuse

Jan Dvořák

Konec nejistoty, o vládních křeslech rozhodnuto. ČSSD se jich nevzdá

Před týdnem jsem text svého blogu doprovodil obrázkem, který měl zpochybnit tvrzení špiček sociálních demokratů, že kvůli očistě státu od premiéra Babiše dají všanc i ministerská křesla

21.11.2018 v 16:23 | Karma článku: 19.24 | Přečteno: 575 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz