Českoslovenští generálové, zapomenutí hrdinové naší země

5. 11. 2018 6:15:15
Československo, navzdory všem tvrzením, kterým se nám i v poslední době dostává, nebylo v době svého vzniku skutečnou demokracií, ale dobytým územím.

Územím, kde byli vítězi Češi a těmi poraženými Němci, Slováci, Maďaři, Moravané, Slezané, Poláci, Rusíni a všechny ostatní národy a národnosti republiky Československé, neboť její otcové zakladatelé namísto modelu švýcarského, pojali šílený nápad ustavení národního státu na území mnohonárodním, dnešními slovy multikulturním, multietnickém, multináboženském a multicivilizačním a udržovali jej policejní a vojenskou silou.

Mohli tomuto násilnému vnucování svého pojetí státu dostát, protože oni sami byli v područí tehdejší vítězné mocnosti, tedy Francie, přičemž pro Francii bylo Československo pouze jedním z jeho departamentů a kolonií, kterých měla po celém světě nespočet a jejichž prostřednictvím si Francie řešila své mocenské zájmy.

Ale přičemž se k Československu v době krize zachovala ve stylu mouřenín posloužil, mouřenín může jít a Československo bylo jako již nepotřebný nástroj francouzské velmocenské politiky odhozeno do kouta.

Neboť nakonec Francie usoudila, že nebude rušit stojatou vodu domácího veřejného mínění vtrhnutím do Německa a odřízla Československo jako pytel s pískem, které dopadlo z výšin pýchy svých elit přímo na hubu a jen, co povolila francouzská velmocenská ruka, rozletělo se na tisíc střípků.

Přičemž státní torzo, které z něj nakonec zbylo, dostalo po březnové okupaci roku 1939 název Protektorát Čechy a Morava neboť Slovensko se vydalo svojí vlastní válečnou cestou spojenou s mnoha zločiny a vyvražďováním slovenských občanů židovského původu a území odstoupených Sudet se stalo územím Třetí říše.

Nastala doba nejhlubšího temna v národních dějinách a světlo svobody pohaslo, zdálo se tou dobou, že snad navěky.

Nejvyšší velitel a hlava státu Edvard Beneš ponechal zbaběle svou zemi, její lid a vojáky napospas nacistickému barbarství a zavčas ulétl i s nahospodařenými penězi, komorníkem a kuchařem jakožto i se svou chotí do bezpečí za oceán a na nějaký čas zcela zmizel ze světa.

Pro mnohé byl příchod národního socialismu, nic si prosím nezastírejme, však velmi vítaným. Neboť Protektorát Čechy a Morava nebyl dobyt, ale obsazen na základě dohody mezi prezidentem druhé republiky Emilem Háchou a Adolfem Hitlerem a na oslavu začlenění prostoru Čech a Moravy do Říše byly v Berlíně uspořádány velkolepé oslavy a světelný dóm tvořený protiletadlovými reflektory namířenými do nebe.

To vše se zavedením sociálních programů, dětských přídavků, penzijního, zdravotního, nemocenského a nezaměstnaneckého pojištění. Tedy toho, co republika během svých dvaceti let nebyla schopna díky řevnivosti a omezenosti jednotlivých politických klanů vyřešit ani poněkud.

Není divu, že na tento cukr skočily miliony a mnozí počali jezdit i za trojnásobně vyššími platy do Německa, čemuž učinila konec až válka a spojenecké nálety německých měst a podniků, takže tam dříve dobrovolně pracující Češi museli být povoláváni jakožto totálně nasazení.

Ale i v této zdánlivě nejčernější hodině pro naši svobodu a demokracii, byť nedokonalou a v mnohém nespravedlivou a špatnou, ale přesto demokracii, kterou žádná diktatura nemůže nijak nahradit, byl formován odboj.

A to především z řad těch, kteří byli nejvíce a nejhlouběji zrazeni, tedy vysokými důstojníky československé armády, kterým byla z rukou vytržena zbraň a jejichž velitel zběhl.

A tak hned těsně po okupaci zbytku českých a moravských zemí nacistickým Německem, byla zformována Obrana národa. Tedy odbojová organizace iniciovaná především vyššími a vysokými důstojníky bývalého Ministerstva národní obrany a Hlavního štábu československé armády.

Obrana národa byla tvořena jednak, coby struktura vykonávající akty sabotáží, maření nacistického válečného úsilí, dodávání informací spojencům a výzvědnou službu proti nacismu a pak i jako zárodek jakési budoucí podzemní povstalecké armády, která se otevřeně zapojí do boje proti nacistickým okupantům, jakmile nastane vhodná situace a vlastními silami přispěje k osvobození naší země. Což se i stalo v samotném konci druhé světové války, kdy čeští povstalci za opravdu významné podpory Ruské osvobozenecké armády generála Buňačenka osvobodili Prahu a značnou část Čech.

A tak příjezd Rudé armády pak byl již jen teatrálním výstupem nové zločinecké moci obludné stalinistické diktatury a velitelé povstání byli perzekuováni komunistickým režimem.

Rovněž však Obrana národa nevedla pouze výzvědnou činnost, ale její členové svedli celou řadu otevřených střetů s nacistickou mocí, kdy důstojníci Balabán, Mašín a štábní kapitán Morávek, ten zvláště, pořádně zatápěli pánům v kožených kabátech a posledně jmenovaný štábní kapitán Morávek provětral pánům z Petschkova paláce jejich kožené kabáty ranami ze své služební zbraně. Aby jim u nás asi nebylo horko.

Odpovědí na odbojovou činnost byla vlna nacistického teroru, ale i když byli velitelé a řadoví odbojáři postaveni ke zdi a popraveni. I když byla rozhlasem hlášena jejich jména a zdi okupovaného zbytku naší země rudly vyhláškami hustě popsanými jmény těch, kteří padli v boji proti nacismu, vynořili se z podzemí další velitelé a další vojáci Obrany národa, aby nastoupili na jejich místa.

Vlna za vlnou, jako v útoku, který jim byl upřen v boji při obraně naší země, nastupovali na svá místa a plnili své vojenské povinnosti do posledního okamžiku. Kterým bylo třesknutí výstřelu u hlavně popravčí čety. A pak narychlo stlučená rakev a rychlý pohřeb. Někam na neznámé místo. A pak, což je ještě ohavnější než samotný akt jejich vraždy, jejich zapomenutí komunistickým režimem.

I když po celou dobu války plnili své vojenské povinnosti s hrdinstvím, které je snad zcela nepopsatelné, byli novými pány nad naší zemí zavražděni podruhé. Byli zastřeleni mlčením, lží, pomluvami, dokud se nezdálo, že nezmizeli nadobro z naší paměti.

Ale něco takového ani není možné. Zabít vojáka sice možné je, ale svobodu, za kterou zemřel nikoliv. A tak nezbývá než letošní vyznamenání generála Josefa Bílého, který vlastně sám velel své popravčí četě, když jeho poslední slova zněla: „Ať žije Československá republika. Psi palte!“ připnout na hruď všem odbojářům, kteří dali své životy za ty naše a na které naše vzpomínky prozatím ještě nedosáhly.

Máme své hrdiny. To jen se nás komunistický režim snažil celá ta desetiletí přesvědčit lží o opaku. A to proto, abychom se jim podvolili a přijali to, že jsme zbabělci a že se jim vydáme. To, že dnes žijeme v nádherné a vzkvétající zemi je i díky obětem těch nejlepších z našich řad.

Těm doposud neznámým, jejichž dluh jsme po tak dlouhé době alespoň počali splácet. A pokračujme ve splátkách dál. Protože jen tak najdeme ten skutečně správný způsob naší novodobé státní existence, kterou žijeme v blahobytu a hlubokém míru spolu s ostatními národy Evropy, spojeni v atlantickém obranném společenství před válkou a zlem.

A my se prosím již konečně ze své historie poučme, přijměme ji se vším, co obsahuje, a našim hrdinům dejme, co si zasluhují. Vděk, vzpomínku, úctu a především život druhý tím, že nezapomeneme ani jejich skutky ani za co bojovali a za co dali své životy.

Miroslav Václavek

Šumperk

Autor: Miroslav Václavek | pondělí 5.11.2018 6:15 | karma článku: 18.72 | přečteno: 362x

Další články blogera

Miroslav Václavek

Pohádka o Československu

A tak k nám přišlo jedno velké výročí, jak se nám ze všech stran snaží nakukat všechna média. V nich se papaláši všech služebních postavení zaklínají říjnem 1918, kdy prý odvěké snahy Čechů našly své zhmotnění

28.10.2018 v 6:15 | Karma článku: 29.23 | Přečteno: 1474 | Diskuse

Miroslav Václavek

Vítězem komunálních voleb je pan prezident Václav Havel

Je pár dnů po komunálních volbách a v Čechách na Moravě i ve Slezsku vládne podivný klid. Jen nad krajinou zahalenou do hávu babího léta a zářícího listí stoupá prach z toho, jak volič vyprášil kabát komunistům a okamurovcům

12.10.2018 v 6:15 | Karma článku: 25.09 | Přečteno: 1004 | Diskuse

Miroslav Václavek

Padesát syrských sirotků versus miliardář, který ukradl slunce

Jen málokdy lze v poměrně pochmurném světě domorodého politického života spatřit cokoliv pozitivního a cokoliv, co lze přirovnat k záblesku světla v temnotách.

16.9.2018 v 6:15 | Karma článku: 42.62 | Přečteno: 10329 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Milan Šarapatka

Smrt hladem je strašná!

Za trvání jemenské občanské války již zemřelo hlady podle nevládní organizace „Save the Children“ více než 85 000 dětí.

21.11.2018 v 21:06 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 72 | Diskuse

Michal Okrouhlík

Krok vpřed, ale dva zpátky

Levá, dva, tři á dva, tři... Při této větě se mi první vybaví vzpomínky na taneční, ale bohužel se nyní jedná o trochu jiné tanečky ve sněmovně.

21.11.2018 v 19:55 | Karma článku: 3.80 | Přečteno: 155 | Diskuse

Petr Burian

Legalizované bezpráví

Představme si, že Antonín má dluhy, které nezvládá splácet. Dluží za odebrané zboží. V pondělí ráno ho navštíví exekutor a roztrhá mu svářečský průkaz. Neplatíš, nejsi svářeč. Až zaplatíš, tak zase budeš. U řidičáků to totiž jde!

21.11.2018 v 19:03 | Karma článku: 14.86 | Přečteno: 378 | Diskuse

Jiří Štipský

Veřejným zájmem není vše, co si posedlý novinář umane

V minulém týdnu jsme byli svědky výsledků práce srdnatých novinářů, kteří překročili hranice Švýcarska i slušnosti při skrytém nahrávání nemocného člověka a jeho matky.

21.11.2018 v 18:40 | Karma článku: 34.53 | Přečteno: 648 | Diskuse

Jan Dvořák

Konec nejistoty, o vládních křeslech rozhodnuto. ČSSD se jich nevzdá

Před týdnem jsem text svého blogu doprovodil obrázkem, který měl zpochybnit tvrzení špiček sociálních demokratů, že kvůli očistě státu od premiéra Babiše dají všanc i ministerská křesla

21.11.2018 v 16:23 | Karma článku: 19.24 | Přečteno: 582 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz