Jda před chvílí Rýmařovem ukrytým do sněhobílé chumelenice s Boriskem, což je maminčin pejsek, jehož venčení je Mirečkovou povinností, když je na mama hotel, neboť tam jezdí lyžovat, protože to je lyžařský ráj, počal se tento chovat podivně.
I když sliboval, že se bude jen čurat, tu náhle pričapl, vypoulil oči, jako puberťák na péčko a evidentně začal tlačit. Na tom by nebylo nic až tak extra, kdybychom nestáli uprostřed chodníku jedné z rýmařovských tepen a já s sebou neměl sáček.
Když bylo po všem byl Boris velmi veselý a choval se uvolněně a vesele poštěkával, ostatně jako vždycky, zatímco já jsem zíral na onu hnědou hromádku neštěstí, ze které stoupala pára. Hlavou se mi rojily všelijaké myšlenky a hledal jsem způsob, jak tamto nějak dostat z dosahu chodců, kteří tamtudy na jaře půjdou ve své vycházkové obuvi a vstoupí do ní a pěkně mi to karmicky zavaří, neboť mne chválit rozhodně nebudou a již jsem si zoufal.
Když tu se z echt jesenické vánice vynořil muž na němž vyrůstala jinovatka a zasněžen byl od hlavy, až k patě, zastavil se, sáhl do zadní kapsy kalhot, podal mi beze slov igelitový sáček a rozplynul se opět ve vánici.
Zůstal jsem chvíli jako opařen a stál tam tak jako tvrdé i měkké yi, než jsem se vzpamatoval a zavolal k přízraku mizícím ve sněhových vírech své díky. Sebral jsem pak tedy již bezpečně naučeným hmatem inkriminovaný předmět a vhodil jej do popelnice a již vím, že andělé jsou. Zjeví se vám, když je úpěnlivou modlitbou přivoláte na pomoc, nebo, když se vám pes vysere uprostřed chodníku!
A možná to funguje i v jiných případech.
Ale o tom už musíte vydat svědectví zase vy.
A tento příběh je pravda, ať mi visí, jestli jsem vám lhal! :-)
Boris je mi svědkem :-)
Miroslav Václavek
