Jda jednoho krásného májového podvečera do blízkého sjuprmárkitu, neb mne přepadly chutě, které jsem musel neprodleně uspokojit, spatřil jsem cosi jako dvě ptačí holátka vypadlá z hnízda a rozechvěle se tisknoucí k sobě, neboť jsem procházel kolem sotva ochmýřené milenecké dvojice tisknoucí se k sobě u zdi a tak odvrátil jsem cudně zrak k zemi.
Neboť nejsem šmírák, i když jsem samozřejmě motivován pozitivní závistí na vteřinu loupl okem po slečniných křivkách, ale pouze coby umělec, bych se inspiroval k tvorbě milostné lyriky, když tu, zaslechl jsem mlaskavý zvuk.
Pomyslel jsem si tedy, že dvojice zintenzivnila miliskování a slečna se rozhodla milence po hmyzím způsobu vysát z krovek, by náhle můj sklopený zrak k zemi byl najednou svědkem ikonického pohledu, protože slečna svojí růžovou teniskou právě vášnivě šlápla do hovna.
Což ostatně bylo i příčinou onoho zamlaskání, které jsem považoval za páření kudlanek, kdy si slečna kundlanková dává na svačinu hlavu pana kudlanky, kterou ukousne a jeho tělo nadále vykonává tělesný akt, protože k tomu stejně jako většinu mužů hlavu nepotřebuje.
Neboť ocucávali se na místě, kde zákazníci uvazují své němé tváře, které tam při čekání na své nakupující páníčky polehávají, kňučí, štěkají nebo vyjí směrem ke vstupním dveřím či si jako v pornofilmu melancholicky olizují koule.
A jeden to holt už nevydržel a pustil to a pak přišli ti dva. Inu prošel jsem tedy okolo jako duch a ponechal puberťáky svému osudu, by se seznámili s tím, že láska jako ty vole, není žádná prdel.
Aneb máj, je lásky čas, ale svět umí být na zaláskované i hodně zlej a jestli neodmaturovali a nevzali se tak si tam dělají cucáky dodnes!
Tenhle příběh je pravda, ať mi visí, jestli jsem vám lhal!
Miroslav Václavek
