Žumpa na pražském Hradě

Jen co si Vůdce lidu odskočil odsvědčit svatbu svému poskokovi, což fýreři, kromě toho, že jsou majiteli osobních stran a úderek, k smrti rádi dělávají, tak se v sobotu o hůlce došoural k památníku T.G.Masaryka, kde krhavým zrakem obhlédl své věrné, kteří se mu přišli poklonit a byli tam za tímto účelem sehnáni ze všech koutů naší vlasti.

A přišli všichni.

Všechny ty otrocké, upocené, zapšklostí zelené dušičky věčných zbabělců, které se po celý život zmohly jen na malost, komplex, závist a třídní nenávist, tvářící se jakoby permanentně trpěly zaraženými větry.

Tak jak si na ně vzpomínám z tribun, prvomájových průvodů, spartakiád, nebo „voleb,“ kam jsem sice nechodil, ale kam chodili oni, aby si dle pokynů kolektivně zaspílali na pravdu a lásku, protože se nikdy neodvážili ani jednoho, ani druhého.     

Je nanejvýš smutné, když se hlava státu prostřednictvím davu, kterého je majitelem, domáhá čehosi tak čistého, jako je úcta, což mne vede k tomuto zamyšlení.

Svědčí to totiž o naprostém úpadku mravů a hodnot v naší zemi, protože úcta se nedá vykřičet, ani vynutit, ale vzniká.

Například na základě toho, že nejvyšší úředník v zemi není notorický alkoholik a nikotinik, nechová se k ženám jako čuně a nevychovaný hulvát, nechápe svůj úřad jako dobytí nějakého horského vrcholu, ale jako službu občanům své země, dává dobrý příklad veřejnosti tím, že se nevyjadřuje jako dobytek a dámské přirození si do úst bere pouze ve společných intimních chvílích, kdy konzumuje své manželství a nikoliv v souvislosti s posluhováním kremelskému zločineckému režimu.      

Přičemž těmi mravy nemám na mysli maloměšťácké pokrytectví, za něž se takoví schovávají, ale to, že takové shromáždění tvoří jak kápo místních komunistických masových vrahů, tak jeden šikmooký Duce momentálně bez fašistů, nepočítaje v to několik stovek strašidel a nemrtvých, kteří o své smrti pouze zatím ještě neví, přičemž klanění se rudohnědých zločinců Masarykovi, jen onu ztrátu soudnosti pouze dokládá.

Objevit se totiž v takové společnosti znamená vystoupit ze společnosti slušných lidí, mravů a hodnot vůbec.

Stejně jako je vynucovaný respekt vždy a nevyhnutelně znamením konečné fáze určitého druhu moci, neboť osoba, jež po něm volá, nutně utrpěla jak ztrátu reality, tak soudnosti vůbec.   

A tak stejně jako Adolf Hitler velel v dubnu 1945 ze svého bunkru neexistujícím armádám, tak i prezident republiky svojí Wenckovou armádou normalizačního komunistického aparátčíka Veleby zahájil ofenzivu, kterou hodlá porazit své nepřátele a zasadit jim konečný úder.

Aniž by jim došlo, že jediným skutečným nepřítelem, jsou pouze oni a to sami sobě.

Pokud je taková osoba ještě k tomu historický analfabet, stejně jako nesnáší kulturu a humanitně vzdělané jedince, můžeme se tak z jeho veřejných vystoupení dočkat konstatování hodných opilého Brouka Pytlíka a to jak o Peroutkovi, tak rovněž o studentech humanitních oborů.

Proč tomu ovšem tak prezident republiky činí, je nasnadě.   

Protože pokud by v případě prvním měl komunikovat a reflektovat ve svých vystoupeních přítomnost, v níž se nacházíme, pak by namísto historických exkurzů, které stejně nedokáže ani interpretovat, aniž by se neusvědčoval z naprosté historické ignorance, měl například apelovat na české zaměstnavatele v tom smyslu, aby následovali příkladu německé firmy Škoda Auto, jejíž průměrný dělnický plat dvojnásobně převyšuje českou průměrnou mzdu.

Což musí být pro místní nacionalistické fanatiky mimořádně trpké zjištění a tak je nutno od této informace co nejvíce odvádět pozornost, protože by se mohli zaměstnanci například i pana Hradního kancléře ptát proč oni, jakožto zaměstnanci kancléře toho nejvíce vlasteneckého prezidenta, neberou dvakrát tolik co zaměstnanci německé Škodovky.  

A na to by se věru těžko odpovídalo.

Troufám si říci, že i sám pan mluvčí by raději ztichl jako pěna.

Protože by potom musel zmínit i to, že nikoliv mzda čínská, nebo ruská se kterou si v mnohých oblastech naší země ta česká nezadá, ale mzda německá je příčinou bohaté společnosti, přičemž chápu, že takové vševysvětlující zjištění je rudé otrokářské oligarchii proti srsti.    

Rovněž i v případě druhém je pokus prezidenta republiky poštvat lůzu na české studenty humanitních vysokoškolských oborů návrhem na zpoplatnění jejich studií a vyvoláním tak dojmu toho, že tito vyvrhelové si užívají zahálky za dělnické mozoly třeba chápat, jako podání ruky těm kdo jej volili a podporují.

Tedy k voličům jak jeho samotného, tak stran blízkých jeho osobním Lidovým milicím, nyní pod vedením komunisty Veleby a lidské hlouposti, spojené se zápornými a nízkými vlastnostmi člověka vůbec.   

Co vlastně říci nakonec k oné sobotní bizarnosti na pražském Hradě, kterou se měl prezident republiky v úmyslu nechat oslavit coby převtělení T.G.M. a báťuška národa vůbec?

Mlčící většina se nedostavila.

Kromě hlučící spodiny.

A jinak již bylo řečeno vše.

Že kunda sem, kunda tam.

Hlouběji již není kam klesnout.

Miroslav Václavek

Šumperk