Kazimír Felix hrabě Badeni, polsky Kazimierz Feliks hrabia Badeni (14. října 1846 Surochów, Halič – 9. července1909 Krasne u Busku), byl polský šlechtic z Haliče, v letech 1895–1897 předseda vlády Předlitavska (vláda Kazimíra Badeniho). Prosadil důležitou reformu volebního práva (Badeniho volební reforma) a nařídil, že čeština má být v záležitostech, týkajících se českých zemí, rovnoprávná s němčinou i ve vnitřním úřadování (Badeniho jazyková nařízení). To vyvolalo bouři protestů, Badeniho vláda padla a nařízení bylo roku 1899 zrušeno. V důsledku tedy vyostřilo národnostní spory v českých zemích a v západní části Rakouska-Uhersk

Již například Schönerer, a po něm další Pangermáni, chtěli vystěhovat tehdy šest milionů Čechů a též Poláky k Ledovému oceánu a na Sibiř, dávno před frajtrem z Braunau, jak posměšně říkával maršál Hindenburg o Hitlerovi.

Krásný a syrový článek ! Dokud si nepřestaneme nalhávat, že jsme všechno dělali správně a za naše historické kolapsy mohou ti druzí, nikdy nevybudujeme slušný stát. Jen operetní miniděržaví bortící se pod přemírou korupce, nevzdělanosti a nadměrného výskytu superegoistických, příp. permanentně přiožralých nadutých politických trpaslíků.

Sice nevím o nikom, kdo by vykřikoval, že čs. stát byl bez chyb, ale nechci kazit ostentativně nadšený potlesk k úžasně nebojacnemu článku. I když to dle něj skoro vypadá, že odpornejsi stát, než předválečná ČSR snad neexistoval. Což by také vysvetlovalo ruzne důmyslné teorie ohledně Mnichova 1938, třeba supernapad bránit se jen pár dní a potom kapitulovat, což by kromě okupace celé země přineslo i označení za viníka války. Což by ČSR vyřadilo ze hry asi definitivně, i pro budoucnost.

Tedy, čekal jsem na výročí různé odsuzujici vykriky, ale tohle stoji opravdu za to. Napsat o předválečné ČSR, jediné středoevropské zemi, která 20 let dokázala udržet demokracii, že byla chudou a neúspěšnou zemi, to je opravdu majstrstyk. Asi ve srovnání s hyperinflaci zmitanym Německem nebo s komunistickým Ruskem :-)).

Tuhým šovinistickym centralismem se zřejmě rozumí snaha o zabránění odtržení pohraničí, neboť o tohle v roce 1919 šlo. Pak je ovšem zahadou, proč se, pokud jde o rok 1938, vyzývá (desítky let po válce) hrdinne k boji, když se prece jednalo o boj proti odpornému čs. centralismu.

Ten se samozřejmě nejvíce projevoval v německém školství všech stupňů, německých kinech a divadlech, v paritní účasti Němců v čs. parlamentu i účasti německých stran v čs. vládách, prostě opět strašlivé národnostní utlačování.

Pokud se připomíná střelba, tak je vhodné dodat, že v té době to nebylo nic neobvyklého, i v milované monarchii se ještě těsně před zánikem střílelo do zoufalých hladových lidí.

Také by bylo zajimave zjistit, které území jsme získali na úkor polského státu. Co já vím, tak se válčilo o Těšínsko, které v té době už bylo skoro 600 let součástí Koruny české. Bohužel, polovinu knížectví jsme neuhájili..

A ještě jednou k roku 1938, opravdu mi na základě clanku není jasné, proč se pak vzletne vyzývá k boji za tak všestranné odporný, chudý, neúspěšný, šovinisticky, utlačovatelsky...... stát (asi aby byl zničen úplně i s národem protože nepřijetí Mnichova by znamenalo okupaci celé země a označení ČSR za viníka války).

Paradox toho, že se nejprve ČSR ze všech sil spila a pak se vyzývá k její obraně, je opravdu do očí bijící.

Někdo si idealizuje 1. republiku, někdo R-U monarchii. Škoda že nejde dát mínus karma.

Přesně tak!

Každá doba má své zápory. Pokud jde o můj názor, tak mnohem spíše chápu ty lidi, kteří přehánějí černé vidění té či oné epochy v historii, než ty, kteří si vysní nějakou dobu jako idál a zcela vědomě odsouvají mimo svou pozornost naprosto nepřehlédnutelné skutečnosti.

Například: Slíbil František Josef, že se dá korunovat českým králem? Zcela nepochybně ano. Udělal to? Zcela nepochybně ne.

Nebo ta úvaha, že jsme Habsburskům ukřivdili.

V kterých jiných částech bývalé R-U mopnarchie si Habsburky po válce ponechali?

Nikde, dokonce ani v tom jejich nejtradičnějším Rakousku ne. Karel I. podnikl pokus získat zpět alespoň Maďarsko, ale vypoklonován byl sice jakž takž doplomaticky, ale se vší rozhodností.

Tohle jsou prostě fakta, ale zarytí ideologové myšlenky že R-U bylo něco ideálního, to zatvrzele odmítají brát na vědomí.

Není nad jednoduché výkřiky nad složitými věcmi.

Pozdě bycha honit

Karma a tešení se na urputné snahy hejrepublikánů odkázat vás (nás monarchisty) do temných míst.

Hejmonarchisty tento článek zajisté k demonstrativnimu potlesku povzbudí, o tom se nedá pochybovat

Váš článek mi silně připomíná Rudé právo, které vždy zdůrazňovalo, o kolik se zvýšila životní úroveň od roku 1948. A psalo, že v roce 1948 téměř neexistovala dělnické rodiny, které by vlastnily automobil, zatímco nyní, třicet let po Vítězném únoru, je auťák v dělnické rodině naprostou samozřejmostí.

A vy tady píšete, jak se zvýšila životní úroveň a co bylo vybudováno v letech 1867 - 1914.

Tehdy novináři a nyní i Vy zcela opomíjíte slutečnost, že k určitému rozvoji a k určitému zvyšování životní úrovně by v obou těchto případech docházelo za jakékoli vlády a za jakéhokoli režimu a že to samém probíhalo i v jiných zemích té části světa, kterou chápeme jako euroatlantickou civilizaci.

Ano, za Františka Josefa I. zde bylo vybudoováno tolik kilometrů železnic jako nikdy předtím a nikdy potom.

To "jako nikdy předtím" má základ v tom, že předtím prostě na stavbu železnic nebyla doba. K tomu musí vývoj dospět. Vyčítat jeho předchůdcům, že za nich se nestavěly železnice, je stejná hloupost, jako kdybychom jemu vyčítali, že za jeho vlády se nestavěla letiště.

A to "jako nikdy potom" má svůj základ v tom, že když už se železniční síť postaví v tom rozsahu, v jakém je potřeba, tak už není ani prostor pro stavbu dalších tisícovek kilometrů.

Jsem rád, že jste poukázal na to, že Rusko do euroatlantické civilizace nepatří. Vy Rudé právo.

Tak z úvah o tom zda slavit jste skutečně nejostřejší.

S částí blogu souhlas, no s těmi válkami. Jde o to jakou optikou chcete nazírat, protože stejně jako nám nešlo ani Polákům, ani Maďarům o nic jiného, než o územní zisky uklovnuté z bývalého mocnářství.Rozhodně ani v jednom z případů nebylo první republika v roli nějakého bezhlavého agresora.

Zda by bez nutností investovat na Zakarpatské potažmo Slovensko krize dopadla měkčeji? Nedopadla dle mě, hrábla studenou rukou nejen na nás, investovalo by se zas jinam.