Tohle je velmi dobře napsané. Se schopností nahlédnout k srdci věcí, jakou má málokdo.

Opakovaně jsem přemýšlel nad tím, jakými cestami se národ (nebo státní útvar) stává velkým a jak se stává malým. Británie se stala Velkou díky své otevřenosti vůči světu a jeho výzvám. A mezičasem také prožila několik pádů do malosti a uzavřenosti, když dala přednost svým vlastním sebestředným problémům, svému pocitu nadřazené výjimečnosti, sólování a bezohledné lhostejnosti vůči jiným. Jedním z nejvíce varovných příkladů byl Chamberlainův přístup k výbojnosti nacistického Německa. Tvrdil, že podpisem mnichovského diktátu "zachránil mír" pro Británii. Byl to tragický omyl, který málem stál Británii její vlastní existenci. O jiné podobné a krátkozraké britské zradě se mluví málo. Bylo jí přenechání Polska sovětskému vlivu po válce, vzdor všem předchozím smlouvám a závazkům a vzdor tomu, že Poláci (například polští letci) prolévali krev při obraně Británie proti nacistickému útoku.

Snad, snad, se i nyní Britové či Angličané znovu vzchopí po tom, co lze také nazvat určitým morálním selháním a neschopností čelit s otevřeností výzvám současného světa.

Jen pro srovnání: Německo za poslední tři desetiletí zažilo dva velké otřesy. Poprvé při náporu uprchlíků ze zemí bývalé Jugoslávie. Bylo jich kolem 800.000 a vyvolalo to dosti velkou vnitropolitickou krizi. Německo ji ustálo a vyšlo z ní posíleno. Druhá krize, po obrovské vlně uprchlíků pocházejících převážně ze zemí Středního Východu, už také opadá a Německo z ní vychází i morálně posíleno, protože vsadilo na jeden ze základních pilířů křesťanství, jímž je solidarita s těmi, kdo jsou v nouzi. Nebyla to procházka růžovým sadem a Němci za svůj postoj také hodně zaplatili, ne všechno je dodnes ideální, ale znovu z krize vycházejí posíleni.

Ještě dodatek: Solidarita s lidmi v nouzi zdaleka není jenom výlučně křesťanskou hodnotou. Patří k základům lidskosti ve všeobecném smyslu. Nedávno na to poukázal například papež František v úvaze nad příhodou ze Skutků apoštolů, o ztroskotání lodi s apoštolem Pavlem u pobřeží Malty. Jak dobře, vlídně, velkoryse a pohostinně se tehdejší obyvatelé ostrova k trosečníkům zachovali

Clanek je typicka ukazka pomatene neznalosti skutecnosti.

Jejda, Alexandr Tomský, známý to salonní konzervativec, naopak tvrdí, že brexit je vítězstvím britského lidu nad elitami!

Nebo nejsou Farage a Johnson britský lid?