O tem jak stařečka Paroubka chytíl břed a ešče iné múdrosti

„Tož Kubicu vymenovali ministrem vnitra,“ zasyčali tajak had Káa, doma stařeček Parúbek kútkem a bolestno sa chytili za srdco a s kamennú tvářú z keréj trčala škaredá bradavica tajak yslandská sopka Hekla před erupcú, sa potem škňúřili aj na televizních diváků. Už ím trochu otrnulo, lebo sa „vláda“ zaséj domlúvíla a šeci ministři si slúbili věrnú lásku až za hrob a že předčasné volby nebudú. Načisto tajak gdyž šohaj slubuje děfčici lebo „neco“ potřebuje a gdyž je všeckém, tož si najednú nemože vzpomenút. Lebo stařeček Parúbek sa báli, že gdyby si Kalúsek s Bártú vyliskali po čuni, přišli by tým pádom o koryto.

Enem vybuchnút

Naščestí to pro staříčka, kerý hrúzú nad tým, že sa z něho stane „obyčejný člověk“ celý zpotěný tajak dvérca od krmíku vykříkli do novín, že by šecko mělo ostat tajak je za každú cenu, lebo peníze sa nacházajú v košeli a né v kabátě ušitého z ydejí, dopadlo dobře. Lebo po příščích volbách už „nejlepší diskutér v zemi“ bude leda tak doma počúvat sakrú a vyždarovat si glazúru z ušisek, lebo mu „první dáma“ naisto okřápe o lebeňu šecky kastróly z výbavy, a nahlédat do špíglu, lesti mu nepučijú parohy.

Tož, že je politika sviňa a špina mosí dojít každému. Lebo gdyby nebýla, tož by sa pod duchnú poctivých cérek nenacházaly ščenice. Ešče, že Tlučschoř neroznášá bacíle. Lebo to by býl celý parlament hnedkaj nečím nakažený gdyž sa tam šeci toléj milujú a obtúlajú, že by ze saméj lásky nejradšej jeden druhého zežrál.

A že ide enem o samú lásku, tož to by v tem býl čért aby to s nama tam hore nemysleli dobře a nerobili šecko, aby zme byli dobře živí a aj zdraví. Lebo haňba pohlédnút. Šak toléj vyžraných co sa vidí u nás, hnedkaj tak negde neuvidíš. Mladé děvčiska a už to má na břušisku guču, tajak gdyby sa navlékla do pneumatíky a robíla v průvodě na prvního mája živú sochu súdruha Myšelýna. Mladí šohaji a to samé. Enem sa to šecko válá u počítačů tajak prasacka v krmíku. Tož šak enem proto sa zdvíhne dépéhá – lebo ludská rozežranosť sa mosí potrestat. A aby sa dostalo na každého, aby negdo nebečal, že sa oňho vláda nestará, tož sa zdaní aj ta voda, kerá sa k temu chlebu připíjá.

Tož a že gdyž ide o šetření, mosí aji ten najvyšší ít příkladom. Ten najvyšší, po kerém je pán bůh až na druhém místě z bronzovú medajlú. Totkaj co mu držgrešla Kalúsek zdanili rýnské, keré mu sám od seba posílá vděčný lud, sa mu přihodílo, že našél ležat pero, keré nikemu nepatřílo. A tož lebo je ekonóm aj s profesórom dokopy, hnedkaj šecko spočítali. Jakú úsporu přinese státu gdyž ho „nande“ a nebude moset prosit poslancú aby vypsali súťaž o nákup nového, lebo mu dopsala propiska a hnedkaj sa to kemusi nelíbilo. Že pré kradl. Tož jako by to bylo cosik divného – šak je náš.

Tož pravda, najvyšší čas aby Lívyja přešíla to múdré říkání Veritas Vincit na prezydenckém prápoře na – „Nebát sa a nakrast.“

Lebo s pravdú sa sice daleko donde, ale Drobíl si myslí neco iného.

Tož dívám sa na seba a nic iného mi neostává než snáď řéct závěrom enem, že „Často v haleně chatrné, nandeš rozumy jadrné.“

Nech nás šeckých opatruje velký Manitú – lebo sa nám to naisto bude hodit.

Lebo ešče chvílu a Japoncom možeme začat závidět ich zemětřesení aj s Fukušimú.

Miroslav Václavek

Šumperk