Bioekonomika Václava Klause

"Světová ekonomická krize je jako chřipka. Léčená trvá týden, neléčená sedm dní. Navíc přestane sama a zásahy státu v tom hrají miniaturní roli." Pronesl v reakci na doposud probíhající krizi, jakožto jeden ze svých zásadních výroků pro své věrné, údajný profesor ekonomie Václav Klaus. Údajný jednak proto, že žádný skutečný ekonom ani té okresní úrovně, natož ten opatřený profesorským titulem, by podobnou, naprosto vážně míněnou věc, nikdy nemohl veřejně prezentovat aniž by se odborně neznemožnil. A údajný rovněž z toho důvodu, že habilitační práce pana prezidenta jaksi není ani k mání ani k nakouknutí.

"Zásadně odmítám hodnocení 90. let jako neúspěšné, odmítám debatu o tom, co se všechno poztrácelo. Diskutujme o tom, co se všechno získalo, co se všechno dosáhlo, co se všechno udělalo."

Pomiňme ale nyní důvody toho proč je habilititační práce pana Klause libri prohibiti a tudíž na indexu nebo předmětem státního tajemství a zadívejme se podrobněji na jednu nedávnou epizodu, které pan prezident poslední dobou produkuje stejně masově, jako kdysi pan Baťa cvičky. Neboť si myslím, že prostý občan dennodenně masírovaný médii vyrábějícími kult osobnosti Václava Klause a jeho rodiny, si zaslouží i malý náhled z opravdu, ale opravdu jiného úhlu.

I když se už dávno zkrachovaný ústřední tiskový orgán ODS Denní telegraf, dne 7. listopadu 1995 nechal slyšet, že „Klausova osobnost natolik převyšuje všechny, kteří se ekonomickou vědou zabývají, že ocenění titulem profesor je jen minimálním vyjádřením této skutečnosti," je celá řada indicií, že se i takové kapacity, jakou byl neznámý pisatel oné ódy na velikost Václava Klause, mohou mýlit.

Nejenom, že pan profesor stojí za ekonomickým krachem své Klausoekonomiky devadesátých let, kdy nám tuto zemi v roce 1997 zanechal v marasmu se zápornou hodnotou HDP -0,75% ale rovněž na jeho přímý zásah jsme se nestali významným producentem nákladních automobilů, neboť řečeno slovy tehdejšího ministra průmyslu Jana Vrby, "Když se stal Klaus premiérem, všechny mnou připravené privatizace, jako byla Tatra, Liaz nebo plzeňská Škodovka, zastavil."

Tedy dnešní existence německé firmy Škoda Auto, jednoho z tažných zvířat ekonomiky této země, je důsledek výjimky z Klausovy ekonomické cesty, neboť ta vedla výhradně skrze leninské kádry bolševických aparátčíků a udavačů StB, nazývajících samy sebe kapitány průmyslu, jakkoli se tomu oficiálně říkalo a říká jinak.

Bylo pouze nevyhnutelné, že tato prapodivná kombinace severokorejské komunistické filozofie čučche s akcentem na nacionalismus a popření atributů právního státu, nevydá nic jiného než kopřivy rostoucí v bývalých továrních halách. Tak jako tomu je v ruinách kdysi prosperující Poldi Kladno, zprivatizovanou rovněž jedním takovým českým „kapitánem.“

Stejně jako se v důsledku praktikované Klausoekonomiky zhroutil průmysl, po roce 1989 převzatý komunisty transmutovanými na kapitalisty, přišla řada i na bankovní sektor na jehož úvěrech celý Klausův „hospodářský zázrak“ vratce stál.

Jeho sanace, stejně jako následné ekonomické oživení paradoxně vykonané socialisty, stála českého daňového poplatníka stovky miliard korun. Neboť onen systém promořený korupcí a tunelářstvím v řádech astronomických jednotek, neměl se správou financí společného vůbec nic. Ale naopak jednalo se o hnisající ránu na hlavní peněžní tepně České republiky, kterou si naprosto cíleně a sofistikovaně otevřeli postkomunističtí upíři aby tak sáli lidem z peněženek. To vše pochopitelně naprosto beztrestně a veřejně.

Když se tedy definitivně zhroutila neživotaschopná Klausova vize české verze kapitalismu s komunistickou tváří, došlo u něj evidentně k přerodu v něco co lze nazývat Bioekonomikou. Tedy odmítavý postoj k tomu, čím lze ekonomiku pěstovat k lepším výnosům jako u prosperujících sousedů, zemědělskou terminologií řečeno, spojenou s obecnou negací humanistické západní civilizace. Protože opak by znamenal přiznání své porážky.

Zahořklost z krachu nepochybně vedla tohoto neúspěšného ekonoma k tomu co on osobně nazývá euroskepticismus. Neboť být konfrontován s bohatou a vzkvétající Evropou versus polorozpadlé Česko Viktora Koženého, to by neunesla i méně komplikovaná a zakomplexovaná povaha, než je ta pana současného prezidenta.

To je ostatně nepochybně i důvodem toho, proč se pan Klaus začal obklopovat výstředními postavami s vyšinutými až bizarními názory, coby svými nejbližšími spolupracovníky. Neboť iracionálno, které přestavuje, tyto typy přitahuje, jako můry světlo lampy. Stejné je to ostatně i v případě jiných smutných postav světových dějin.

To, že podstatnou část svého prezidentského mandátu marní ve svém apoštolském tažení, jímž světu sděluje svoji víru v neexistenci klimatických změn, namísto toho aby se například zasazoval o nápravu reliktů své vlády jímž je korupce obludných rozměrů, je toho pouze tím nejlogičtějším důsledkem.

Výsledkem této pózy, jíž se smí dopouštět coby osoba bez politické zodpovědnosti, jsou rovněž i jeho projevy. Je tragikomické sledovat jak se i úřadující předseda vlády České republiky k těmto projevům bioekonomismu hlásí a jako ozvěna Václava Klause je bezduše, stejně jako v případě popisovaném níže papouškuje.

Opravdu nehezké bylo totiž poslouchat prezidenta republiky, jak na výstavě Země živitelka užaslým zemědělcům uděluje pokárání, jelikož jsou prý údajně příliš závislí na státních dotacích, aniž by evidentně měl vůbec nějaké zdání o čem mluví a zároveň sděluje po vzoru Vladimíra Putina nějaké to řešení. V tomto případě patrně spojené s návratem k agrární společnosti.

Mimořádně nechutné na tom je to, že taková slova pronáší člověk, který je po celý svůj život naprosto závislý na státních penězích přerozdělovaných z toho co erár ukradne ze soukromých kapes. Protože ten pán nikdy v životě nestrávil ani den, ani hodinu, v privátním sektoru prací, z níž by po jejím zdanění přispěl i jím peskovaným zemědělcům.

Tudíž by pak měl i nárok podobné soudy vynášet.

Jakkoli velmi chabý, protože kdyby ten pán měl vykydat ve čtyři ráno stáj, tak by se rozplakal na svoji hedvábnou kravatu, až by i jeho chilská propiska vykládaná drahými kameny spustila skvrnu.

Osobně si myslím, že pokud někde začít s rušením dotací, pak zrušme téměř čtyři sta tisíci korunovou měsíční dotaci panu Klausovi nazývanou jeho plat a náhrady, včetně odebrání doživotní měsíční padesáti tisícové renty a padesáti tisícového měsíčního paušálu na náklady, což mu přísluší až se odebere do věčných politických lovišť.

Ať panu prezidentovi ten jeho kampf s dotacemi trochu ulehčíme.

Miroslav Václavek

Šumperk