Modlitba za peníze

"Bída a hlad na světě není proto, že nedokážeme nasytit chudé, ale proto, že nedokážeme nasytit bohaté." Matka Tereza 

...a neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od Zlého, Amen

Ať chceš nebo ne, narodil ses na tento svět, ať chceš nebo ne budeš žít svůj život a na konci ať chceš nebo ne, z něj složíš účet, praví židovská moudrost o každém z nás a připomíná nám tak jeho slovy naši prchavost, stejně jako zázrak života, který stojí na počátku každého z nás a o jehož příčinách nevíme vůbec nic.

Nevíme, proč vlastně existujeme, odkud jsme přišli a jaký máme smysl. Naše vědomosti, kterých jsme dosáhli, nám sice umožňují vyhladit veškerý život na Zemi stisknutím jednoho tlačítka, ale s životy samými si poradit neumíme.     

Moderní člověk je paradoxně obklopen různými škatulkami a krabičkami, pomocí nichž může komunikovat s někým jiným na druhém konci světa, ale přestává si rozumět s tím, s kým sedí v jedné místnosti.

Záplava informací a hluku, která se na nás valí, nás neobohacuje, jak by se snad zdálo, ale oslepuje nás, otupuje a ohlušuje a bere nám naše největší dary, kterými jsou svobodná mysl a vůle a po milionech nás shání do stád, která pasou nikoliv pastýři, ale pasáci.

Miliony lidských bytostí stvořených k obrazu Božímu, přestalo vnímat krásu světa a namísto toho čeká, až jim ji přinese televizní program, nebo internetový odkaz.

Je to obraz světa ovládaného zlem.

Zlem závisti, lakoty a nenávisti, která zatemňuje rozum a vede k úpadku lidské bytosti, které se tak říká volič, konzument, zákazník, dlužník, zaměstnanec, nebo daňový subjekt. Nikoliv člověk.

Jestliže nám jedno přísloví říká, že za vším hledej ženu, pak i jí hledej za penězi.

Peníze jsou podivuhodná věc. Z člověka nízkého mohou udělat někoho, k němuž budou ostatní vzhlížet a klanět se mu, z vraha mohou učinit světce a ze zločince zákonodárce  a to všechno zase naopak.    

Ať už chceme nebo ne, nikam před nimi neutečeme, protože jsou jednou ze sil tohoto světa stejně, jako jsou jimi vítr, oheň, nebo voda.

A stejně jako ony živly mohou sloužit, tvořit a pracovat, ale stejně tak ničit, bořit a zabíjet.

Je s podivem, že živočich honosící se názvem Homo sapiens, tedy Člověk rozumný, tento živel, který sám vytvořil, nechává spíše vykonávat zlé, než aby se jej naučil ovládnout jako již zmíněný oheň, který by jej hřál, vítr, který by poháněl jeho lodě, nebo vyráběl elektřinu jako voda.

Člověk se zmohl na pouhé konstatování své nemohoucnosti, kterou nazval ekonomie, za jejíž pomoci konstatuje, že na peníze a počasí je krátký a každý ekonom je tudíž někdo, kdo vlastně neví co s tím.

Stejně jako meteorolog v tváři tvář tornádu.

A přesto je možné nechat sloužit i tuto sílu, která stála a stojí u tolika válek, konfliktů a neštěstí, aby i ona byla zdrojem, nikoliv molochem, který požírá jak lidské duše, tak jejich těla.

Stačí jen změnit polaritu našeho myšlení.   

Uvědomit si jak krátká je chvíle našeho života.

A že by neměla být časem utrpení, strachu, ponížení a malosti, ale oslavou a radostí.

Vždyť jenom my sami jsme těmi, kteří tvoří a určují, jak žijeme. Nikdo než my sami nám neurčuje pravidla, hodnoty a limity.

Jestliže papež František ve svém nejnovějším prohlášení říká, že současný stav toho, čemu říkáme kapitalismus je neviditelným otroctvím a novou tyranií, pak má pravdu.

Smutnou a zahanbující o to víc, čím více jsme k ní slepí, jak dychtíme mít víc nikoliv kvůli dobrému, které by to přineslo, ale kvůli tomu abychom se mohli povyšovat nad jiné, aniž by nám došlo, že kdo se povyšuje, ten bývá ponížen, což je jedna z příčin našeho úpadku.     

Jak správně papež říká, jsme společností pro níž nic neznamená smrt bezdomovce, ale ztráta dvou bodů na finančním trhu je něčím, čím jsme vzápětí zaplavení odevšad a považujeme to tak za správné.

Což je obraz toho, kam člověka přivedla vláda peněz.

Tedy do jeho otroctví.

A ti, kteří loupí, kradou, vraždí, lžou, bezuzdně vysávají ponížené, provozují lichvu, odírají, ožebračují bezprávné, mrzačí chudé a trýzní opuštěné, jsou námi oslavováni, voleni, vynášeni, zbožštěni a pozlacováni, jako ti nejlepší z nás.

Otroctví je nakonec stejně dobrovolná smlouva mezi otrokem a otrokářem. Jinak by milionové stádo slepě nenaslouchalo příkazům toho jak má myslet, chovat se a konat, protože není v žádných silách tento stav vymoci násilím.  

Je třeba si to uvědomit.

Pokud k tomuto stavu vědomí dospějeme, jsme svobodní.

Je to jako probudit se z Matrixu.

Ano, spatříte ohavný, špinavý a krutý obraz světa, v němž člověk neznamená nic než něco, co lze vymačkat jako citron a poté odhodit.

Ale jedině tak si uvědomíte, že je nutné náš svět vyčistit, opravit a zbavit špatného, které jsme sami dopustili.

Ať peníze slouží lidem, nikoliv lidé penězům.

Pak všechno dostane svůj smysl.

Jako my sami.

Za to se modlím.

Miroslav Václavek

Šumperk