Palestinské velvyslanectví terorismu v Praze

 „Fatah neuznává izraelské právo na existenci, ani jsme nikdy nežádali jiné, aby tak učinili.“ Rafik Natše, přední činitel palestinské teroristické organizace Fatah.

Roku 1937, po návštěvě Adolfa Eichmanna a Herberta Hagena v Palestině Velký Mufti vyjádřil svoji solidaritu s Německem, přičemž požádal Třetí říši, aby se postavila proti vytvoření židovského státu, zastavila imigraci Židů do Palestiny a poskytla zbraně.

V ulicích našich měst téměř nestačily utichnout všechny hlasité projevy, jimiž obyvatelstvo vítalo příchod Nového roku 2014, když ulicí s bizarním názvem Internacionální, otřásla exploze, ke které došlo v domě sloužícího jako údajná palestinská ambasáda.

Ohavná stavba vypovídající o míře nevkusu jejích obyvatel, stejně jako o jejích cílech a prostředcích, se otřásla v základech a ještě než se stačil usadit zvířený prach a zplodiny výbuchu, začaly se rojit prohlášení k incidentu.

Mluvčí „ambasády“ a „ministr zahraničních věcí“ téhož „státu“ se začali častovat rozpory ve svých výpovědích o důvodu výbuchu uvnitř útrob záhadné budovy, jakoby spolu hráli mariáš a přebíjeli se trumfy založenými na lži.

Aby nakonec, jak bylo možno očekávat již od samého počátku, z tohoto incidentu nakonec viribus unitis obvinili izraelské tajné služby, neboť „velvyslanec“, který se ráčil odebrat k huriskám slibovaným sebevražedným atentátníkům, byl dozajista mučedníkem a jeho skon tak nechť slouží k propagandistickému působení na masy světové veřejnosti, která v tato slova ještě ráda uvěří.   

O původu trhaviny, která ráčila pana „velvyslance“ obdařit zraněními neslučitelnými se životem úplně totožně jak tomu činí palestinští a jiní teroristé svým obětem, stejně jako o zbraních nalezených v budově „palestinské mise“, samozřejmě ze strany „zastupitelského úřadu“ nepadlo ani jedno slovo.

Pochopitelně, toto hrubé a flagrantní porušení jak zákonů hostitelské země, tak mezinárodní úmluvy o zastupitelských úřadech, je předákům palestinského terorismu, kteří tvoří páteř, podstatu a strukturu toho, co je vydáváno za palestinský stát, krajně nepříjemné, neboť to vypovídá o nich samotných a naprosto beze slov.

Stačí se totiž jen dívat, jak jsou evakuovány okolní domy s obyvateli hostitelské země, protože se bezpečnostní orgány této země zcela oprávněně domnívají, že budova je přímo nadita prostředky sloužícími k páchání teroristických aktů, což se nálezem skladiště zbraní vzápětí i potvrdilo.

Jak se ale vůbec mohlo přihodit, že masoví vrazi mají svůj zastupitelský úřad?

Jednoduše, je to dědictví komunistického režimu, který těmto zločincům, kteří mají na rukou krev tisíců nevinných obětí, dával všemožnou podporu.

Nejenom, že jim poskytoval výcvikové základny, školil je za pomoci instruktorů StB v zákeřných útocích na civilní cíle, protože tak jejich prostřednictvím bojoval proti západu, ale dodával jim i cosi, jako mezinárodní legitimitu a svoji plnou politickou podporu, což je i příčinou existence „palestinského zastupitelského úřadu“ v Praze.

Štafetu boje proti Židům, převzali komunisté zcela kontinuálně po nacistech poté, co stát Izrael po svém založení v první válce obhájil svoji existenci a v rozporu s očekáváními Kremlu, se vydal cestou demokracie a prosperity západního světa.

To samozřejmě vedlo k zuřivé reakci komunistů, což se odrazilo i v lynčování soudruhů židovského původu o čemž by mohla vypovídat pankrácká šibenice. Jen včasná smrt Josifa Džugašviliho vulgo Stalina, tak zabránila opravdu obrovské tragédii, protože od rozpoutání rudého holocaustu, svět dělily pouhé měsíce.

Ale ani opuštění myšlenky vyhlazení židovské populace v zemích komunistického tábora, nijak nevedlo ke změkčení boje proti sionismu, ke kterému se oficiálně přihlásilo a až do svého konce přihlašovalo i komunistické Československo.

Dodávky Semtexu mezinárodnímu terorismu (nejenom teroristům islámským a palestinským, ale i IRA), vyráběného v rozporu s mezinárodními úmluvami tak, aby tato trhavina nebyla detekovatelná přídatnými látkami a která vedla například k tragédii Boeingu 747 nad městem Lockerbie, protože právě této trhaviny bylo užito ke spáchání útoku, jsou jenom střípkem v dosud nijak nevyšetřeném podílu ČSSR na mnoha teroristických aktech, spáchaných na celém světě.

Nad touto kapitolou velmi nedávných dějin, jejíž aktéři, pachatelé i příbuzní obětí jsou stále živí, se však uzavřela voda státního tajemství a jakožto jediný hmatatelný relikt, tak v Praze zůstalo strašit „palestinské zastupitelství“.

Není třeba se ani dohadovat, zda stále slouží svému původnímu účelu, tedy jako buňka mezinárodního terorismu, neboť to dokládá sebevražedný atentát, který na sebe omylem spáchal pan „velvyslanec“, sám člen teroristické organizace Fatah, rovněž jako to, že byla zajištěna celá řada zbraní.

Myslím, že jakožto jediné možné řešení se nabízí to, aby si milí „diplomaté“ sbalili své teroristické nádobíčko a odebrali se konečně do pryč.

Co myslím tím pryč, je snad naprosto zřejmé.

Až opravdu bude existovat stát Palestina. Tedy země, která uzavře mírové smlouvy se všemi svými sousedy včetně Izraele a bude živa z práce svého obyvatelstva, nikoliv z prostředků mezinárodního společenství a to především EU, nechť si naše země vymění své zástupce, namísto střelných zbraní a výbušnin, které k nám jednosměrně prozatím „Palestina“ exportuje.

Do té doby osoby lze vnímat osoby z budovy „velvyslanectví“ v Internacionální ulice pouze jako velvyslance zla, lži, teroru a smrti.

A takovým osobám je nemravné, skandální a protizákonné poskytovat jakékoliv finanční prostředky, včetně míst k zakládání teroristických buněk.

Protože tak vytváříme, chráníme a živíme své vlastní vrahy.

Miroslav Václavek

Šumperk