Pro Zemanovo slávu, upálej ti hlavu...

„Druhým takovým ostrovem negativní deviace jsou, neonacistické bojůvky, které občas řádí v ulicích našich měst. Jejich členové vyznávají ideologii, která by v případě svého vítězství vedla k vyhubení českého národa." 

Prezident České republiky Miloš Zeman ve svém inauguračním projevu ze dne 8. března 2013

Dlužno milý čtenáři podotknout, že zmiňovanou pasáží z projevu prezident Miloš Zeman deklaroval to, že proti neonacistickým bojůvkám hodlá bojovat. To jen aby bylo jasno, protože se zákonitě cítíš poněkud zmaten, což je pouze v kontextu jeho posledních a předposledních kroků, činů a výroků, pouze pochopitelné.

Jsme zemí po křišťálové noci, kdy tlupy agresivních násilníků po vzoru svých předchůdců z SA zaútočily na cíle, nadefinované dle nacistické ideologie. Tedy požadavky na vystoupení z EU a NATO na demokracii amerického typu, která naštěstí  byla a je státním zřízením v mnoha zemích západní Evropy a její nahrazení nějakou formou byzantské despocie s vůdcem v čele.

A stejně jako byl veden útok na svobodu, demokracii a lidská práva, stali se předmětem útoků i lidé. Násilným napadáním lidí s odlišným názorem pouličními bojůvkami, otevřenými výhrůžkami o vyvraždění všech, kteří nejsou nazionálně uvědomělými soukmenovci, či pokusem o upálení zaživa molotovovými koktejly vrhanými do oken budovy, za jejíž zdmi se ukrývá odvěký nepřítel sozialismu – liberální mládež.

Tento fakt, tedy to, že byl učiněn teroristický útok na majetek, lidské životy a zdraví nelze bagatelizovat konstatováním, že teroristů i demonstrujících v ulicích bylo jen pár. To skutečně bylo, neboť tam chodí stále ti stejní, ale to, že došlo od slov k činům je velmi varovné a jakákoliv relativizace, by tyto osoby pouze podnítila k činům ještě horším.

Na rozdíl od počtu osob je ale na druhou stranu celkem jedno, že nepřítelem byl „islám.“ Protože jakkoli kádry násilnických úderek zůstávají stejné, pak nepřítel je pružně měněn a to dle potřeb tak, aby jako dýmová clona odváděl pozornost jak demonstrujících, tak těch tyto scény konzumujících, od těch největších zlodějen, zločinů a sviňáren spojených s penězi a mocí.

Protože to nejhorší, co by se kleptokratické moci mohlo přihodit, by byla mediální pozornost upřená na skutečné problémy a na skutečný stav země v níž žijeme. Tudíž namísto věčného evergreenu, tedy demonstrací a rasových výpadů proti Romům, na čemž stojí vůbec existence postkomunistické kleptokratury, přišel náramně vhod nový nepřítel.

Takový, kterého domorodý obyvatel nijak nezná, nikdy jej většinově nikdy neviděl a nikdy se s ním nesetkal, ale svoji funkci splní stejně dokonale, neboť je barvy pleti rovněž tmavé a navíc jej lze ještě snadněji přilepit ke zrůdám z islámského státu, které pozvedly štafetu zábavy druhdy oblíbené mezi japonskými důstojníky v Číně. Tedy k vraždění lidí dekapitací.

Nuže je tady muslim.

Někdo kdo plní úlohu tehdejšího Žida v Německu a je mu připisována úloha někoho, kdo má v úmyslu ovládnout a zničit árijskou společnost i kulturu zhoubným působením na společnost, stejně jako nezřízeným množením a kdo parazituje na českém dělníkovi a jeho mozolech, když na jeho děti musí být pořádány sbírka na víčka.

Že je takové světlo přitažlivé pro mnoho hmyzu je nabíledni a dokazuje to ono velké pražské sobotní rojení, jehož nejmilitantnější základnu tvořili zjevní antisemité a neonacisté a jeho počtem největší část, zase kremelská pátá kolona, pevně přimknutá k vyžilým komunistickým normalizačním aparátčíkům a jejich novodobým epigonům.

Pochopitelně, že se žádná smysluplná debata o tématu islámu, stejně jako o válečných uprchlících těmito lidmi nevedla, nevede a nikdy nebude vést. Je to zřejmé z jejich výroků i veřejných projevů vůbec a tudíž je tak islám i uprchlíka možno považovat pouze za způsob, jak se co nejrychleji vyšvihnout k moci a penězům.

Neboť mnozí z těch o nichž je řeč, byť jsou vystudovanými ekonomy s inženýrským titulem, nedokáží ani řídit svoji nálevnu tak, aby nebyli předmětem exekucí spojených s vymáháním dlužných pohledávek na jejich osobu a peníze jsou jak známo, a to i včetně jejich otce zakladatele Adolfa Hitlera, až na prvním místě.

Osobně se domnívám, že pokud o sympatie vůbec k podobným hnutím majících kořeny v době Třetí říše jde, můžeme s velkou jistotou u jeho počátku určit sociální a společenskou frustraci. Za což si můžeme sami.

Jsme totiž velmi podobni Palestincům.

Stejně jako oni jsou sousedy Izraele, jsme sousedy vzkvétajícího, právního, bohatého, svobodného, kulturního a veřejnou čistotou oplývajícího Německa a přesto si namísto z něj, doposud bereme příklad z Ruska a Číny, což má právě důsledky ve všeobecné asiatizaci a stále přetrvávajícího úpadku našeho způsobu života, chování nejvyšších představitelů státu, jakožto i ve zhovadilosti, pokud o mezilidské vztahy i veřejný pořádku a obecný vkus vůbec jde.

Pokud se chceme vůbec začít zemím jako je Německo přibližovat, musíme začít s budováním sociálního státu, vést tlak na zaměstnavatele ve smyslu důstojných pracovních podmínek i navýšení platů odpovídajících potřebám a způsobu života Evropana roku 2016, vychovávat od škol děti a mládež k tomu, že chovat se jako vlk z oné sovětské pohádky, tedy s cigaretou v hubě převracet popelnice jich není hodno a ke světu okolo hovořit nikoliv projevy komplexů méněcennosti, ale z pozice lidí, kteří si volí ke  správě své země, jakožto i na její reprezentaci ze svého středu nikoliv ty nejhorší, jako doposud, ale ty nejlepší tak, aby nám byli příkladem k vzestupu a pokroku, nikoliv k úpadku, jako je tomu nyní.    

Pak se již nikdy nemůžeme opět dočkat prezidenta, který porušuje jeden slib složený před národem za druhým a ani se přitom nezačervená.

O tom, že by snad veřejně zaštítil vahou svého úřadu neonacistické, komunistické, či rasistické extremisty ani nemluvě.

A to ať svými slovy, nebo svým, neméně horším mlčením, neboť jsem kromě obligátních přihlouplých vtipů považovaných za bonmoty, jimiž se snad prezident Zeman hodlá přiblížit proslulému řečnickému umu Winstona Churchilla, aby však zůstal pouze jeho vyčpělou karikaturou, žádné jeho odsouzení pražské křišťálové noci, na níž má velký podíl nezaznamenal.

To, že někdo pije alkohol ještě neznamená, že je Winston Churchill, když se poté chová jako mužik, protože když dva dělají totéž, jedná se o zcela něco jiného. V případě pana prezidenta rozhodně.

Ale z toho, abychom si tuto bolestnou cestu prošli nemůžeme být ušetřeni.

Buď touto zkouškou projdeme do krajin světla, nebo se navrátíme do temnot, kde jsme hnili po celá desetiletí před rokem 1989

Záleží jen na tom, zda půjdeme, nebo budeme pochodovat.

Miroslav Václavek

Šumperk