Běda zemi, v které sekretářka premiérovi vládne

 „S politickými lídry nesmějí být spojovány věci, které jsou doménou jiných mediálních celebrit. Političtí lídři musí být vnímáni jako nositelé konkrétních hodnot, konkrétních návrhů,“ Petr Nečas

Tolik Petr Nečas v předmluvě své knihy Naděje pro odpovědnou politiku.  

Před docela nedávným časem byla veřejnost České republiky konfrontována s telefonáty mezi sekretářkou a ministerským předsedou České republiky, tedy nejvyšším mužem v zemi, neboť naše země je zemí premiérskou a prezident, byť to tak nevypadá, má pouze funkci reprezentační a pravomoci podepisovací.

I když prezident České republiky je placen na hodinu mnohem více než premiér, pak skutečná odpovědnost neleží na jeho bedrech a proto jsme svědky jak opileckých, tak kradáckých excesů - pokud budeme hovořit o prezidentovi současném, či minulém, protože po skončení funkčního období Václava Havla, můžeme tento úřad začít spojovat nikoliv s hodnotami, ale s trafikou pro nejzasloužilejší členy politicky organizovaného zločinu.  

Ale to jen na okraj k zemi, ve které žiji.

Soud, který nařídil tyto odposlechy přehrát, učinil dle mého soudu správně, neboť pokud je vůbec možné to, že armádnímu zpravodajství země ukotvené v NATO a Evropské unii velí paní v kostýmku bez moci na níž by byla delegována voliči, nebo svojí vojenskou hodností a jejíž funkce se efektně nazývala ředitelka sekce kabinetu předsedy vlády a jejíž prací tak bylo vést sekretariát, tedy vařit kávu, vyřizovat nedůležité telefonáty, zasílat e-maily dle pokynů nadřízeného a s jeho souhlasem organizovat jeho jednání a schůzky, pak to považuji za děsivé, hrůzné, příšerné a obludné a všichni zainteresovaní, pokud se jedná o osoby vojenské, by si měly vpálit kulku do hlavy a osoby civilní by měly být odsouzeny k pevnostnímu vězení s jedním postem týdně, nejlépe na Špilberku.

Není totiž děsivé to, že ona paní na ministerského předsedu ječí, jakoby se v ní vzbouřilo veškeré její ženství, to je totiž takovým typům vlastní a pan premiér si ji nepochybně i kvůli tomu vybral nejdříve jak za svoji milenku, tak později i za manželku.

Protože holt někdo má rád vdolky a jiný zase partnerské sado maso a proti gustu žádný dišputát a ani autor článku sám ještě natolik nezblbl, aby si nepamatoval sám na sebe a svá zhřešení, aby moralizoval a házel kamením a vůbec se choval jako sám Petr Nečas, když se nechával prohlašovat za pana čistého, mravně bezúhonného, konzervativního katolíka žijícího obyčejný život s manželkou a čtyřmi dětmi v paneláku na periferii České republiky a jehož jen okolnosti donutily vzít tu politiku a dělat ji.

Je ale prostě hrůzné, že za tímto nátěrem barvy, skvoucí se jako okvětí bílé lilie a jež má jediný důvod – tedy tvořit lep mucholapky, na níž usedají voliči – je obyčejné bahno, které nemá především osobní rozměr, protože i jednání současné paní Nečasové je omluvitelné a soukromá záležitost a pokud by i nějaká jiná žena mohla, pak nijak nepochybuji, že by rovněž svého vlivu nevyužila k tomu, aby se zbavila sokyně v lásce, ale že jde o rozval státu, jeho institucí, které mají chránit práva, svobody a bezpečí občanů a to ještě natolik naprosto neprofesionálním způsobem, že agenty české rozvědky prokouknou důchodci z domu kde žil sledovaný objekt. Tedy paní Nečasová číslo jedna.

Protože i kdyby paní sekretářka sebevíc o něco podobného usilovala, bylo povinností osob velících zpravodajství takovou žádost, co nejstriktněji odmítnou a uvědomit o ní své nadřízené a nikoliv se postavit do pozoru před žárlivostí, vztekem, uraženou ješitností a jinými osobnostními vadami, jež nepochybně byly její příčinou.

Míra diskreditace ODS, která Petra Nečase coby marketingový tah delegovala na jeho premiérský post, byla tak tímto aktem završena a pokud bude ještě nějakou dobu ve veřejném životě přítomna, bude se jednat o pomalé vyhynutí bez jakéhokoli vlivu na dění v této zemi.

Což je dobře.

Protože jestli má naše země konečně začít být skutečně právním státem, nikoliv jen územím se sice nepopiratelnou osobní svobodou jednotlivce – byť i tato byla flagrantním způsobem porušena odsouzením pana Smetany za jeho diskusi s předvolebními hesly na plakátech ODS – a zařadit se tak mezi evropské a skutečně demokratické země, musí být podobné hovory zveřejňovány a osoby, které je vedou soudně trestány.

A to nikoliv kvůli intonaci hovoru, ale kvůli jeho obsahu. 

Jen tak zjistíme, že naši zemi nevedou ti nejlepší, ale ti nejhorší, i když si na plakátech vyhrnují rukávy.

Jen tak se dozvíme, že naše země nestojí na pevných základech spravedlnosti, práva a hodnot, ale na žumpě, jako tomu bylo doposud.

A jen tak oddělíme zrno od plev, pravdu od lži a slova od činů.

Protože pleva chleba nedá, kdo lže ten i krade a kdo mnoho mluví, ten málo koná.

Miroslav Václavek

Šumperk