Padesát syrských sirotků versus miliardář, který ukradl slunce

Jen málokdy lze v poměrně pochmurném světě domorodého politického života spatřit cokoliv pozitivního a cokoliv, co lze přirovnat k záblesku světla v temnotách.

Spíše jsme svědky předhánění se v tom, kdo se veřejně projevuje více nenávistně, jakoby kandidoval za NSDAP a veřejný prostor se tak přímo hemží výhrůžkami na adresu Romů a neexistujících uprchlíků, namixovaný spolu s populistickými nabídkami v duchu nazionálního sozialismu na jízdu zdarma vlakem zde, či městskou veřejnou dopravu tady, ve smrtící koktejl hrozící otravou jak pseudotématy odvracejícími pozornost od skutečných problémů tak i absencí jakýchkoli hodnot.

Když vtom se v médiích objevila zpráva o iniciativě europoslankyně Michaely Šojdrové, která se inspirovala příběhem Wintonových dětí zachráněných před smrtí v nacistických vyhlazovacích táborech o návrhu na přijetí padesáti syrských dětí, které přišly o své rodiče v hrůzné syrské válce.

A ještě než bylo možno vůbec přikročit k projednávání tohoto návrhu na půdě senátu, nechal se slyšet multimiliardář Babiš, že Česká republika na své území nepřijme ani jedno dítě, ani jednomu nedá naději na jeho život v míru a neuleví mu tak v jeho utrpení, ve kterém se ocitlo zcela nevinně.

Že tomu tak učinil za pomoci zcela nevídané a ohavné demagogie, kdy se odvolává na sirotky české, důchodce a rodiny žijící v chudobě (pro které mimochodem neučinil ani to pověstné zblo) je pouze očekávatelné, což je navýsost smutné.

Podpoří-li takový člověk navíc choromyslné vývody své mysli argumenty o výši finanční pomoci zasílané Českou republikou na různé projekty jak represivního tak humanitárního charakteru, aniž by zmínil kolik desítek miliard přitéká do České republiky z fondů EU, je to opravdu vrcholná demagogie, za kterou by se nemusel stydět ani Josef Goebbels.  

Pan Babiš tak prokázal, že zcela naplňuje postavu z Wolkerovy pohádky zmíněnou názvem článku a již zcela ztratil veškerou soudnost, soucit, morálku a lidskost, když si jako své nepřátele vybral malé děti ze Sýrie, před nimiž údajně hodlá chránit naši společnost. Protože je před volbami a Adriana se mu opravdu, ale opravdu hodně nepovedla. A v Praze jde o hodně velké lóve…

Že jej tato chorobná posedlost mocí za každou cenu spálí na hromádku popela je pouze otázkou času, ale důvod proč píšu tento článek nespočívá pouze v tom, abych panu Babišovi dal najevo, co si o jeho ohavném skutku myslím, ale abych jej dal do kontextu s činem úplně jiným.

Izrael, jakožto bezprostřední soused Sýrie asi zákonitě nemá přehnaně velké sympatie k arabskému socialistickému režimu dynastie Asadů, s kterým vedl války o přežití a na kterém si kvůli zajištění bezpečnosti musel vydobýt Golanské výšiny, ale pokud jde o pomoc těm nejméně vinným syrskou apokalypsou, tedy ženám a dětem, může si z něj celý svět brát příklad.

Již loni Izrael přijal sto syrských dětí, nemluvě o masivní humanitární a medicínské pomoci poskytované obětem syrské války formou přeshraniční pomoci, kdy se v noci do táborů izraelské armády vydávaly tisíce lidí, aby jim izraelští vojáci ošetřili jejich děti, jakožto i je samotné, včetně evakuace příslušníků Bílých helem a jejich rodin do Izraele, neboť jim hrozila ze strany Asadova režimu smrt.

Operation Good Neighbor jak ji izraelské ozbrojené síly nazvaly, znamenala záchranu 4 000 životů zraněných Syřanů  a pokračuje bez přestání dodnes. Tedy takzvaný úhlavní nepřítel syrského socialistického režimu podporovaného Íránem a Ruskem, tedy Izrael, necítí radost ani lhostejnost při pohledu na malé děti ztracené uprostřed pekla syrské války, ale vzal je do náruče jako anděl a zachránil je.

Neboť v tóře se praví, že každý, kdo zabije člověka, jako by zabil celý svět, a naopak každý, kdo zachrání lidský život, jako by zachránil celý svět.

Jaké pravidla a hodnoty platí pro pana Babiše netuším, ale já osobně u něj žádné neshledávám.     

A pokud jde o mne pak já říkám – zachraňme pět tisíc syrských dětí, nikoliv pouze padesát.

Neboť tak pět tisíckrát zachráníme svět i pro ty naše.

Shalom Izrael a děkuji Izraelským ozbrojeným silám, jakožto i tolik zkoušenému, pomlouvanému a nenáviděnému izraelskému národu, že si zachoval nejen svou lidskost, ale i duši a všem, kteří jej nenávidí ukázal jediné, že je lepší než oni.

Miroslav Václavek

Šumperk