Sudeťák v Londýně velké multi kulti znamená!

Jak jste si všimli, v pátek nám začínají prezidentské volby a mediální prostor se začíná přehřívat. A protože vám nechci radit, zda volit Petra nebo Pavla, napsal jsem vám článek o Sudeťákovi v Londýně.

A tenhle příběh je pravda, ať mi visí, jestli jsem vám lhal!

Tedy po takové přísaze, kterou bych si nikdy nelajzl, kdybych si moji storku vycucal z prstu či snad vyfabuloval mi můžete věřit každé mé slovo, neboť je kryto více než zlatem a teď se už pohodlně posaďte a čtěte.

Bylo nebylo, před pár lety jsme si vedeni konzumním způsobem života, zajeli s mými bejby zašopovat do Londýna. Neboť jsme již byli nechutně znuděni domorodou nabídkou a zachtělo se nám čehosi onačejšího. Tedy vyrazili jsme si vyhodit z kopýtka a manželku ponechali doma, protože se jí nechtělo a stačí ji šopy domorodé. 

Nu i aj tam jsme tedy šopovali, chodili jsme Londýnem a zanechali otisky tváří na výloze každého jen trochu slušného obchodu, až staršímu bejby padla do oka bezva kožená bunda do pasu, která tam byla ve výkladu jednoho sjuprmarketu. Nuže vešli jsme dovnitř a počali kýžený tovar hledat, ale kde nic, tu nic.

Když jsme prolezli všechna dámská oddělení a bejby stále bundu chtělo, jal jsem se svolávat personál složený z celého Britského společenství národů a popisoval jsem tajemný předmět, za současného rozhrnování stojanů se zbožím zahnívajícího kapitalismu, bych demonstroval jeho absenci. Ale výsledkem bylo jen nesouhlasné vrtění hlavami doprovázené poznámkami o tom, že jsem se musel zmýlit.

Začal jsem moji mluvu prokládat šťavnatými výrazy v cockney, doufaje, že tyto děti Afriky a indického subkontinentu jsou dosud místopisnými dialekty nedotčeny a já je tedy v jejich bezelstnosti nezkazím, když vtom mne napadla spásná myšlenka. Neboť jsem polapil jednoho milého Paki, jako za groš kudla za ruku a počal jsem jej táhnout ven, že mu zboží ukážu.

V čemž se mi snažilo zabránit hned několik jeho kolegů, neboť volal o pomoc a oni byli stiženi hrůzou, že se jej ten bílý obr s východním akcentem chystá venku pozřít, neboť to bylo ještě před Brexitem a pověsili se na mé nohy a ruce. 

Samozřejmě, že vzhledem k již mým zmíněným tělesným dispozicím to bylo zhola zbytečné a nejméně dvoumetrový Senegalec u vchodu s vizitkou Security zbělal posvátnou hrůzou v obličeji tak, že se mi rasově přiblížil a my se nezadržitelně blížili k východu.

Jakmile vypadlo naše klubko na rušnou londýnskou street, přitiskl jsem nebožáka k výkladu a demonstroval jsem mu, že předmět existuje a rezolutně jsem prohlásil, že bundu chci zakoupit a ujistil jsem přítomné o své bonitě a že dříve jej nepustím než nám ji neprodají.

Načež se dostavila manažerka obřího obchoďáku a sepjala ruce a málem poklekla na kolena, aby mne plačtivě ujistila, že mi ji prodat nemohou, neboť výrobek byl vylistován ze sortimentu a tudíž jej nemají v databázi a neprodají mi ji, ani kdybych odříkal její EAN code pozpátku a bundu zapomněli dát z výlohy pryč.

Tedy jsem se zamyslel a čestně kapituloval, neboť se mi zaměstnanců zželelo, přičemž jsem zaznamenal, že mi celý můj teatrální výkon přinesl náležitou úctu pouličních orientálních prodavačů různých cetek, kteří celou scénu se zaujetím sledovali.

Aby mi ihned po představení počali nabízet své služby a mohl jsem tak ukojit své ego a po prohlášení se za bratry zahojit ztrátu tváře smlouváním, jak se sluší a patří. Dlužno podotknout, že jedno tričko se srazilo hned po prvním praní a na druhém opadaly pruhy Union Jacku po praní druhém.

Ale tyhle drobnosti nemohou zkalit čistotu vzpomínek na projevy úcty, kterých se mi dostalo a zajisté předpokládám, že na mne v dobrém dodnes vzpomíná celá Oxford Street.

A co z toho všeho, co vám tady milé děti povídám vlastně plyne? Že svět není černobílý, ale barevný celým spektrem světla - a taky, že Sudeťák v Londýně, velkou show a multi kulti znamená a velký bílý Východoevropan Pákistance nepojídá ani bez chleba a ani v sendviči!

Ale vykládejte jim to... :-) 

Miroslav Václavek 

Mährisch Schönberg